•7•

36.6K 1K 75
                                    

Ale jen nedělej ty děvko!" Křikne. Caro!" Objeví se u nás Wes, který mě objeme kolem pasu.

Daniel

"Nech ji být." Řekne a Cara se zasměje. "Kdy už přestaneš hrát to divadlo ? Myslíš že někdo uvěří tomu, že si mě opustil kvůli mé sestře ?" Křikne a pak naštvaně odejde. Odtáhnu se od Wese a nahlas vydechnu. "Budeme se muset víc snažit." Šepne aby nás nikdo neslyšel. "Ale já teď musím odejít." Řeknu tiše a kouknu na něj. "Cože?" Zeptá se nejistě. "Dan mě potřebuje." Vysvětlím a Wesovi se očích objeví zlost. "Nikam nepůjdeš. Jak nám pak budou věřit. Že jsi dala přednost cizímu klukovi přede mnou.." Začne. "Je to můj nejlepší kamarád ! I kdyby jsem mohla chodit s Rossem, tak vždy pomůžu první Danovi !" Křiknu naštvaně. "Odejdeš a já ti s Rossem nepomůžu." Štěkne nepříjemně. Chvilku přemýšlím a nakonec řeknu "Nepotřebuju tvou pomoc. Nějak to zvládnu." Usměju se a dám se na odchod.

Tak s ním bych asi doopravdy nepřežila. Proč nemohl pochopit, že mě Dan potřebuje ? Možná by to pochopil, kdyby jsem mu řekla pravdu o Danové mamce. No to už je jedno. Je konec.

Po 15 minutách rychlé chůze a běhu jsem se dostala před jeho dům. Musí si toho vážit, protože já nikdy neběhám. Jsem dosti líné stvoření. Když doběhnu k jeho dveřím, zazvoním a když otevře dveře obejmu ho. Bez jediného slova přejdeme do jeho pokoje. Všude má rozházené věci a ve vzduchu nebylo moc kyslíku, proto jsem mu otevřela okno.

"Táta odešel pryč. Říkal, že by to teď nezvládl." Řekne a sedne si na postel. "A brácha?" Zeptám se a sednu si vedle něj. "Je u sebe v pokoji. Ještě jsem ho od té zprávy neviděl. Je na tom hůř než já." Utře si slzy. Taky se mi hrozně chtělo brečet. V tomhle jsem měkká. Když vidím někoho brečet, taky se mi hned chce. I když to je jen někdo v televizi. Navíc, tohle byla Danova mamka. Nezasloužila si takový osud, ale to dobří lidé nikdy.

Zbytek večera jsem byla u Dana a bavila se s ním. Na zlepšení nálady jsem mu řekla to s Wesem. "Bože. Děláš si srandu že ?" Zasmál se mi a já ho bouchla do ramena. "Ty si fakt případ. Ale možná by to nebylo tak špatný. On by ti s Rossem určitě pomohl. Ale je mi jasný, že na to nemáš."

Zasměje se, ale mě do smíchu není

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Zasměje se, ale mě do smíchu není. "Já zvládnu všechno, ale už je pozdě." Snažím se z toho vykroutit. "Já myslím, že pozdě není." Ukáže mi jeho telefon. Je tam zase další fotka mě a Wese. Tentokrát jak mu sedím na klíně u Denna. Píše se tam, že nám to moc sluší. Nikde se nepíše o tom, že spolu už jakoby nejsme. Takže to asi nikomu neřekl.

Po půlnoci jsem šla domů. Oblékla jsem se do pyžama a šla spát. Z celého dne jsem byla hrozně unavená. Snad to bude zítra lepší.

"Crrrrr." Zazvoní budík a já se opravně převalím na bok. Ještě 5 minut. Znova usnu a to byla ta největší chyba. "Kurva !" Rychle vstanu z postele a jistím, že jsem zaspala. Je 7:30 a autobus mi jede za 8 minut. To stihnu ! Rychle jsem na sebe hodila mikinu a rifle. Vlasy jsem se sepnula do culíku a vzala si batoh. Ještě jsem se na minutu zastavila v koupelně a vyčistila si zuby a obličej. Namalovat se už fakt nestihnu. Nu což, stejně na to nemám náladu.

Rychle jsem seběhla dolů a vzala si z kuchyně jablko. Cestou jsme potkala Caru, ale ta mě jako vždy ignorovala. Teď ji to ani nemám za zlé. Dan se rozhodl, že ještě dneska zůstane doma. Nemám mu to proč zazlívat, jen musím být celý den sama. A nebo si najít kamarády..... Heh, dobrý vtip.

Autobus jsem jen tak tak stihla. Celá udýchaná jsem se chytla tyče. Autobus byl opět plný a docela se divím, že se mě nikdo nelekl, protože vypadám jak brambora.
"Ahoj Beth." Uslyším povědomí hlas vedle sebe a mé srdce vyskočí. Vedle mě stál Ross. Super. "Ehh, ahoj." Pousměju se. "těžké ráno ?" Zeptá se a prohlédne si mě. Ach Bože. "Tak trochu." To jde tak moc vidět, že jsem zaspala ?

Celou cestu je ticho a já si to docela užívám. Když vystoupím autobusu Ross mě zastaví. "Beth ? Promiň, že tě otravuji..." Ty nikdy neotravuješ. Řeknu si hlavě. "Napadlo mě, že bychom se mohli po škole sejít a aspoň si říct jaké budeme mít téma a rozdělit si práce." Navrhl a když jsem chtěla kývnou na souhlas, někdo mě objal ze zadu a políbil mě na tvář.

FAKE? NO !CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat