FAKE? NO !CZ)

• 20 •

„Zlato vždyť jsme měli jít do kina." Ozve se Cara. Wes je k ní otočený zády a kouká na mě.

Pravda je na světě

„Však já dojdu neboj." Řekne, chytne mě za ruku a vede mě pryč. „Co to děláš Wesley ?!!" Křičí na něj, ale on ji ignoruje.
Jen mě pořád drží za ruku a druhou vytáhne klíče, kterými odemkne auto.

Pustí mou ruku a nastoupí do auta. Všechno se stane tak rychle a chvilku přemýšlím jestli je bezpečné s ním nasednout., ale nakonec nasednu. „Děje se něco ? Proč jsi..." začnu a on mě přeruší „ Já nevím Beth. A dost mě to sere." Nastartuje auto a rozjede se rychle pryč.

Celou cestu přemýšlím, jak začít konverzaci. Tolik věcí bych s ním chtěla vyřešit, ale on se k tomu moc neměl.
Po nějaké době jsme dojeli na místo a mě se udělalo hrozně špatně. Vzpomínky se mi hemžily v hlavě.
Vstoupím z auta a chvilku jen tak stojím a představuju se kde se to odehrávalo. „Jsi v pohodě ?" Zeptá se mě Wes když si všimne, že jsem trochu mimo.
„Jojo." Vrátím se do přítomnosti a jdu má místo kde mi hodili pytel přes hlavu. Koukám kolem dokola a doufám, že ho najdu, protože na nový fakt nemám.

Najednou v trávě uvidím svůj růžový kryt. Skloním se pro něj dolů a zjistím, že má prasklí displej. Krása. Zkusím ho zapnout, ale je úplně vybitý.

„Mám ho." Řeknu a kouknu na Wese, který si právě zapálil cigaretu. Zhnuseně protočím oči.
„Takže s Carou už zase chodíte ?" Vyletí mi z pusy otázka, na kterou jsem se tak moc chtěla zeptat. Wese to nejspíš překvapí, ale pak se koukne na cigaretu „asi Jo." Odpoví tiše. „Tak to plán vyšel." Falešně se Usměju a spolu jdeme k autu.  „Vlastně ani ne." Šeptne, ale já ho i tak slyším.

On si sedneme do auta a on nastartuje. Když stojí na rozcestí, zabočí na špatnou stranu. „Ehm Wesi ? Víš, že jsi měl jet tam ?" Ukážu na město, které se nám strácelo v dálce. Neodpoví mi a ještě víc zrychlí, takže se pořádně chytnu sedačky. „Wesley ?" Znova ne něj zavolám. „Chci se někam podívat a ukázat ti to." Jednoduše řekne a jede dál.

Pořádně ani nevím kde jsme, ale po 10 minutách se objevíme v lese, kde Wes zastaví. „Chtěl jsi mi ukázat les?" Zeptám se když vystoupíme.

„Ne to není to místo. Tam je to místo." Ukáže na vrchol kopce. „Děláš si jen srandu, že ?" Kouknu na něj a on se Zasměje a dá se směrem ke kopci.
Takže to myslí vážně. Jdu hned za ním a po pár minutách začnu zaostávat za ním. Jo, moje fyzička není zrovna nejlepší. Navíc ten kopec je strašně velkej a strmej.

„Jestli tam dojdu, tak tě zabiju !!" Křiknu na něj a já jen slyším jeho smích. „Aby jsi náhodou cestou neumřela ty" otočí se na ně s já ho zabiju pohledem.
„Já už to fakt nezvládnu." Zakňučím a opřu se o strom. „Už jen kousek." Zavolá na mě a já naberu všechnu sílu a dojdu na ten debilní vrch.

Okamžitě si sednu na zem a pokusím chytit dech. Ani jsem si nevšimla toho kde jsem. Vstala jsem a šla za Wesem, který Koukal dolů. Mohli jsme vidět celé město. „Páni." Otevřu pusu a užívám si výhled.

„Takže sem se chodí ulívat drsňák Wes?" Zasměju se a pak ho bouchnu do ramene. „Hej ! Za co to bylo ?" Zeptá se. „Říkala jsem, že jestli dojdu na horu, tak tě zabiju." Wes se zasměje a sedne si na dřevěnou kládu. „Vždy sem rád chodím, když potřebuju nad něčím přemýšlet." Začne a já si sednu vedle něj. „Chtěl jsem se ti omluvit za...no všechno. Za tu blbou  dohodu, za to jak jsem se k tobě choval no a hlavně za včerejšek." Koukne na mě a já se usměju. Umí být milej, když chce.

„Hlavně, že to dopadlo, tak jak jsi chtěl ne ?" Zaptám se a on se trochu usměje.
„Proč to furt říkáš ?! Já to tak nechtěl, copak to nevidíš ?" Vstane a koukne se na město. „Co ?" Zeptám se a najednou Wesovi cinkne telefon.

„A kurva." Řekne Wes a já se na něj zmateně podívám. „Co je ??" Zeptá se a on mi podá svůj telefon. Je to zase článek ze školní drby a už jen v nadpisu uvidím svoje a Wesovo jméno.