FAKE? NO !CZ)

•38•

Já: Jsem v pořádku. Teď jsem u Wese. Nemám telefon a tak ti píšu od Wese. Pak ti všechno řeknu. Beth.

Čas na párty

Probudila jsem se, když mě něco začalo šimrat ? Nevím jak to popsat, ale když jsem otevřela oči, Wes se na mě díval a hladil mě po tváři. „Dobré ráno." Sladce mě pozdravil a já se Uculila. „Dobré." Usměju se a pokusím se ještě víc probudit. „Je ti lip ?" Zaptám se a sednu si na postel. „Ale Jo." Odpoví, ale já mu to stejně nevěřím.

„Nepotřebuješ jít domů ?" Zeptá se, natáhne dvou ruku a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho. „Vyhazuješ mě ?" Zeptám se a trochu se Usměju. „Né já jen že jsi tu dlouho. Vždyť je 8 ráno." Řekne rozespale. „To máš pravdu. Asi mě zabijou." Uchechtnu se.

„Ale mě se nechce. Už nechci aby se něco stalo." Šeptnu a kouknu na něj. Wes si sedne a opře se o zeď. Vezme mě do náruče a já si na něj sednu obkročmo. „Už se nic nestane." Řekne a koukne se mi hluboko do očí. „Moc dobře víš, že to není pravda. Tohle byl začátek."

„Nemysli teď na to. Jsme tu spolu a to stačí. Když si tu bolest zmizí." Řekne, já ho pohladím po tváři a spojíme naše rty. Je to opravdu dlouhý polibek. Cítila jsem z toho bolest, šle zároveň naději. Naději, že to spolu zvládneme.

Po půl hodině jsem šla domů. Bála jsem se reakce rodičů, ale když jsem došla domů, zjistila jsem že spí. Asi je to v pohodě, Možná že to neprojde.

Potichu jsem došla do pokoje. Vyslékla jsem si šaty a šla do sprchy. Konečně jsem se opět cítila čistá a svěží. Oblékla jsem se do tepláků a trička. Udělala jsem si culík a lehla jsem si na postel.
Samozřejmě jsem znova usnula. Nevím jak je to možné, ale spala jsem do jedné odpoledne.

Probudil mě hlas mé mámy. „To tě ten ples tak utahal ?" Zeptá se s úsměvem mamka. Takže nic netuší, super. „To Jo." Zasměju se a sednu si na postel. „Už jsme se báli, že jsi tu umřela, takže jsem tě přišla zkontrolovat a nesu ti oběd nebo snídani ?" Podá mi talíř plný těstovin. „Oooo mňam děkuju mami." Poděkuju a ona odejde pryč.

Najednou mi Dan zaťuká na okno a vleze dovnitř. „Tak to začni vysvětlovat. Wes je zpátky ?" Bez jediného pozdravení si sedne naproti mě a začne se ptát. „Taky tě ráda vidím." Ironicky se Usměju.
„Jo. Už je zpátky." Odpovím mu na jeho otázku.
„Hrozně jsme se o tebe báli. Obzvlášť Ross." Jeho jméno zdůrazní. „Neřekl jsi jim co se stalo nebo kde jsem ?" Zeptám se zvědavě. „Samozřejmě že neřekl." Uklidní mě „A proč jsi psala od Wese ?? Zase nemáš telefon ?" Zeptá se a zasměje se. „Tak trochu, ale už jsem si vytáhla svůj starý než si nějaký koupím."

Pak se další dvě hodiny bavíme o tom celém co se stalo. Bylo fajn si o tom s někým promluvit.
Když Dan odešel, Cam mi poslal zprávu.

Cameron: Dnes je párty u Denna. Doufám, že jdeš. Bude to oslava toho, že se Wes i my v pořádku vrátili.

Chvilku jsem přemýšlela jestli jít, ale nezrvalo mi to ani deset minut.

Já: Okey :)
Cameron: Přijedu pro tebe v sedm

Odepíše a já se kouknu na hodiny. Bylo teprve 5 takže jsem měla ještě dost času ze sebe udělat člověka.
Stihla jsem se namalovat a obléct. Dala jsem si na sebe jednoduché tričko a ryfle.

Kolem sedmé jsem sešla dolů. Řekla jsem mamce, že jdu na párty a ona byla úplně v pohodě. „Jsem ráda, že jsis našla kamarády, ale žádný alkohol." Zvedne výstražně prst. „Neboj se mami" uklidniím ji a výjdu ven. Před domem se objeví Cam s autem. „Nastoupím vedle něj a zapnu si pásy.

„Jsi ready ?" Zeptá se m když se auto rozjede. „Nejvíc na světě." Usměju se a Cam taky.
Když přijedeme před Dennův dům. Leknu se kolik aut tam stojí. „Bude tam dost lidí ?" Zeptám se když vystoupíme. „Jen pár. Neboj." Zasměje se, ale já mu nevěřím.