FAKE? NO !CZ)

•17•

„Není o čem." Odtáhne se. „Ale je. Prosím." Poprosím ho a čekám co mi řekne.

Pomoc

Wes mě vezme za ruku a táhne mě dál od všech lidí. „Tak co chceš ?" Zeptá se otravně. „Proč jsi to takhle ukončil ?"zeptám se a u toho mávám rukou. „Však to jsi snad chtěla ne ?" Zeptá se.

„Ne já...." nevím co na to říct. „Ne ?" Zasměje se. „Já nechtěla, aby jsi dopadl..takhle." Ukážu na něj. „To se tebe netýká." Štěkne. „Né? Tak proč si začal ?" Zeptám se a on mlčí.

„Ahoj kočko, dáš si s náma?" Objeví se u nás kluk. Mohlo mu být tak 23. „Odejdi Wille." Řekne Wes, ale jmenovaný Will ho neposlechl. „Ale já se ptám ji, ne tebe. Určitě půjde. Podívej jak moc to chce." Zasměje se a já se ušklíbnu. „Kurva vypadni už." Nepříjemně zařve a strčí ho na zem. „A radím ti...už na ni nikdy nemluv !" Štěkne a on odejde pryč.

Wes se na mě podívá a já se na něj vyděšeně kouknu. „Musíš odtud. Není to tu pro tebe bezpečné." Řekne. „To pro tebe taky ne. Půjdu až půjdeš ty." Nevím co jsem to řekla, ale v ten moment jsem vůbec nepřemýšlela. „Co se vůbec staráš Beth ? Proč nejdeš za tím blbečkem ?" Zeptá se a protočí oči.

„Wesi notak. Pojď semnou." Poprosím ho a on se mi koukne přímo do očí. Poprvé si všimnu, že má oči jako smaragdy, které se lesknou.
Vypadalo to, že nad tím přemýšlí. Vezme mě pryč z budovy. „Prostě vypadni Beth. Už na to fakt nemám." Řekne naštvaně. „Co?" Zeptám se. „Nedolízej kurva a nech mě být."
Zavře dveře a nechá mě v úplné tmě venku. Už zas mi zavřel dveře.

Ale proč se vlastně snažím? Vždyť mi řekl, že to není kvůli mě, takže si to nemůžu brát za vinu. Teď ale řeším jiný problém. Kde to sakra jsem ? Už si pořádně nepamatuju cestu a jsem si 100% jistá, že jsme na opačné straně mešta od mého domu.

Pokusila jsem se dovolat Cameronovi. Po chvilce to vzal. „Camerone ?" Řeknu když v tom mi někdo přehodí přes hlavu pytel. Sebere mi telefon z ruky a zahodí ho pryč. Začnu hrozně moc křičet a nakonec i brečet.

Dotyčný člověk se začal smát. A po chvilce poznám, že tam není sám. „Tak pojď holčičko." Je to Will, ten debil, kterého Wess hodil na zem plus asi 4 další. Vzali mě do náruče a vedli mě pryč. Celou cestu jsem křičela a je to už naštvalo. „Buď doprdele ticho, jinak dopadneš ještě hůř !"
Cítila jsem se jako v nějakém filmu. Smířila jsem se s tím, že umřu sama. Někde znásilněná.

Vešli jsme někam kde byla hrozná zima. Někdo z nich mě posadil na židli a sundali mi pytel. Uviděla jsem místnost, která vypadala jako nějaké drogové doupě. Nakonec jsem uviděla Willa a další 3 chlapy. „Tak co s ní ?" Zeptá se jeden a Zasměje se. „Pořádně si užijeme." Řekne Will a já se začala vážně bát.
Jeden z nich přišel ke mně a vzal mě za bradu. A políbil mě. Bylo to tak nechutný, že jsem se musela odtáhnout.

„Kočička zlobí." Zasměje se a najednou se na mě další dva vrhnou a svážou mě. „Nechte mě." Prsknu na ně a jeden mi vrazí facku. „Možná se potřebuje uvolnit." Řekne Will a vytáhne stříkačku. „Né !!!" Křiknu a Will šel ještě rychleji ke mně. „Jdi ode mně !" Začnu hrozně moc brečet a on vezme mou ruku a píhne mi jehlu do ruky. Celou dávku mám už v krvi. Přestanu se vzpírat a nechávám slzy téct po mých tvářích.

Pohled Wese

Ve skutečnosti jsem nebyl tak moc mimo. Sice jsem seděl s ostatními, ale když mi nabídli odmítl jsem. Najednou se naproti mě objeví Cameron. Vypada hodně vyděšeně.