FAKE? NO !CZ)

•49•

„Nechceš semnou letět pryč?" Zeptá se mě a já se na něj překvapeně podívám. „A kam ?" Zeptám se. „Kamkoli."

Rodinné problémky

„A kdy ?" Zeptám se. „Dneska, zítra..." odpoví a já se začne smát, ale Wes to mýlí vážně. „Nemůžu přece jen tak odjet. Co škola ? I Tak jsem dost chyběla." Začnu a Wes mě přeruší. „Dobře...kamkoli konkrétně na Hawai. Mám tam nějakou schůzku. Pojede i Cam a Denn.. Prosím...chci tě tam vzít." Udělá psí oči

„Nechápu...ty tam máš schůzku ? A co kdyby jsi byl ve vězení ??" Zeptám se. „Jel by jen Denn s Camem." Odpoví a já naznačím malé aha.

„Takžee ..." zvedne obočí a já přemýšlím. Najednou se otevřou dveře. „Wesley !!  Kde jsi kámo. Všichni tě hledají." Křikne Diego, který je už trochu v náladičce. „Jdeme ?" Zeptá se Wes a natáhne svou ruku ke mně. Jako souhlas ji příjmu a spolu jdeme dovnitř. Lidi se na nás usmívají a já si připadám divně.

Když se šel Wes pozdravit s ostatními, sedla jsem si na sedačku naproti Brandona. Myslím, že ten už byl taky na mol, ale byla to sranda.

Říkal strašné blbosti a taky strašně hrozný vtipy. „A cco tty B Beth...Bethynko." Zasměje se a napije se piva a vylije si ho na sebe. „Do psí prdele." Křikne a položí pivo na stůl.

Pak si k nám přisedl Edwin a Zion. Bavila jsem se s nima a úplně jsem stratila pojem o čase. Bylo už po 2 hodině ráno a já už byla pořádně unavená. Nejdřív jsem musela najít Wese. Prohledala jsem skoro všechny místnosti až na místnost ve které jsem nikdy nebyla. Otevřela jsem dveře a zjistila jsem, že je to ložnice. Na posteli roztomile spal Wesley což mě dost překvapilo. Žádné velké pití a žádný problém, je to vůbec Wes ?

Došla jsem blíž k němu a sedla si vedle něj. Nakonec jsem si lehla a vzala ho za ruku. Chvilku jsem ho sledovala. „Zase se na mě díváš když spím ?" Zeptá se ospale. „Ne." Usměju se a on otevře oči. Začne mě hladit po tváři, pramínek vlasů mu zastrčí za ucho a pousměje se. „Už sis to rozmyslete ?" Zeptá se mě zmizí úsměv z tváře. „Nemůžu Wesi. Rodiče by mě nepustili." Odpovím .

„Od kdy ti záleží, co si myslí rodiče ?" Zavře oči a já mu neodpovím. Pustím jeho ruku a jelikož usnul, odejdu pryč. Zjistila jsem, že nemám nikoho kdo by mě vzal domů. Teda to jsem si myslela. Nakonec jediný kdo nepil byl Zion. „Zítra mám důležitý zápas a alkohol by mě zabil." Zasměje se a já taky.

Takže mě vzal domů a já mu byla strašně vděčná. Wes byl docela zklamaný...a nebo jen opilý. Každopádně jsem ráda, že jedu domů.

„Moc ti děkuju. Jsi moje záchrana." Zasměju se,  když vystoupím ven. „Za málo." Odpoví a já zavřu dveře. Pokusím se pomalu a potichu. Všichni už dávno spali. V pokoji jsem se převlékla, odmalo odmalovala jsem se a vlezla jsem do postele.

Nějakou dobu jsem nemohla usnout. V hlavě jsem měla až moc myšlenek. Nakonec jsem usnula.

Probudily mě hlasy mých rodičů a Cary. Balá jsem se jít dolů a zjistit co se děje, ale zároveň mě to zajímalo.

Seběhla jsem dolů a uviděla naše v kuchyni. „Co se děje ?" Zeptám se. „Rodiče jedou na dva týdny pryč." Řekne Cara. „Cože ? Děláte si srandu?"
„Tvoje sestra jede na hory a bude tam i přes Vánoce..." řekne táta a já vykulím oči. „Takže budu na Vánoce sama ?" Křiknu. „To ne zlato. Dojede za tebou babička." Usměje se mamka. To určitě nepomohlo. „Víte, za posledních dní se tu necítím dobře. Vždyť nejsme žádná rodina. Jedete pryč ? Fajn. Já jedu s Wesem na Hawai. Mějte se hezky." Dořeknu a bez jediného slova odjedu pryč. Mamka na mě něco kříčí, ale já ji neposlouchám.

Rozhodnu se zavolat Camovi. „Haló ?" Ozve se z telefonu. „Came ? Už jste na letišti?" Zeptám se. „Ne, máme se tam s Wesem sejít proč ?"zeptá se a já se Usměju. „Myslíš, že by jsem mohla jet s tebou ?"