FAKE? NO !CZ)

•37•

Po strašně dlouhé době. Moc se omlouvám. Doufám, že ještě někdo vydržel a viděti číst 😂 Love u ❤️❤️

„Ale nejdřív jsme ho zavedli domů. Je hodně zraněný."

Konečně

„Je to vážný ?" Zeptám se, když se auto rozjede. „Do nemocnice jet nechtěl. A jeho mámka je v práci, takže teď je doma." Řekne Cam. „Vemte mě za ním." Přikážu a oni s tím neměli problém. „Jinak, moc hezký šaty." Řekne Cam a já kouknu má své už špinavé růžové šaty. Asi by jsem se měla převléct, ale to pro mě nebylo tak důležité.

„Už víte co bude s Carou ?" Zeptám se zvědavě. „Nejdřív musíme vyřešit Ega. Tohle rozhodně není konec." Odpoví Diego. „ Možná by pomohlo, kdyby jsme zničili ty důkazy co má Cara. Pak by věděl, že se nemá čeho bát a nechal by nás být." Navrhne Denn. „Ale jak to udělat ?" Zeptá se Cam. „Jak jsem říkal. Uneseme ji." Navrhne Diego. „Není to už moc ?" Zeptám se a kluci se na mě podívají

„Vždyť se chová hnusně k tobě. Ublížila Wesovi a i tak ji všichni milují. Kdyby to byla moje sestra, tak ji ve spánku zahrabu do země." Řekne Diego a já se začnu smát. Ten to vážně neřeší.

Najednou auto zastaví v ulici, kterou vůbec neznám. „Musíme nabrat Ziona." Řekne Cam s zastaví. To jméno mi vůbec nic neříkalo. Najednou se otevřeli dveře a já ho uviděla. Měl tmavší pleť, kšiltovku a ještě kapuci.

Nastoupil s sedl si vedle mě. „Čau kámooo !!" Začali se všichni zdravit a já si připadala divně. „Eh ahoj. Já jsem Zion." Podá mi ruku a já ji příjmu. „Beth." Řeknu a on zvedne obočí. „Ta od Wese ?" Zeptá se a koukne na Cama, který kývne na souhas. „Tak to tě moc rád poznávám." Usměje se a auto se rozjede.

„. Asi si mě tu ještě neviděla, ale od teď budu chodit na vaši školu." Chtěla jsem se ho zeptat proč, ale najednou jsme se objevili před jeho domem.Vystoupila jsem ven a poděkovala. Otočím se na ně „To je samozřejmost." Řeknou a odjedou pryč.

Nebyla jsem si jistá, jestli mám zazvonit a tak jsem zaklepala má dveře. Doufal jsem, že doma bude Christy, ale pak mi došlo, že je asi jedenáct večer a ona už bude spát.

Sakra. Nechtěla jsem ho vzbudit a Tak jsem se šla podívat za dům a u okna uviděla opřený žebřík. Jde vidět, jak často Wes utíká z domu oknem.
Opatrně vylezu nahoru. Kouknu se do okna a uvidím Wesův pokoj.

Potichu otevřu okno a vlezu dovnitř. Dojdu k jeho posteli. Klidně spal, i přes zmlácený obličej. Bylo hrozné se na ty rány dívat. Opatrně jsem mu odkryla peřinu a vyhtrnula tričko. Měl obvázané břicho, rukou jsem mu jemně přejela po obvaze, když v tom mě chytla jeho ruka. Koukla jsem se na něj. Měl pořád zavřené oči, ale byl vzhůru. „Ahoj." Šeptne a pokusí se usmát. „Ahoj." Odpovím a pohladím ho po tváři. „Je ta bolest hodně velká." Zeptám se zvědavě. „Teď když tu jsi tak ne." Řekne a já se uculím. „Bál jsem se o tebe." Zašeptá a vezme mě za ruku. „Já se bála víc."

„Je mi hrozně líto, co ta Cara udělala. A za to můžu já." Řeknu smutně. „Nemůžeš. Neměl jsem za tebou jít do sprchy. Měl jsem odejít." Řekne a hlasitě vydechne. „Lituješ toho ?" Zvědavě Zvednu obočí. „Toho nikdy nebudu litovat."

„A co teď???" Zeptám se. „Nechci to řešit. Pojď zamnou." Řekne a já si vyzuju boty a lehnu se vedle něj. Konečně otevře oči a koukne se na mě. „Krásný šaty." Usměje se. „Dneska je školní ples že ?" Zeptal se a já kývnu na souhlas. „To jsem ti to pěkně pokazil. Měla by ses tam vrátit." Řekne „Teď už nikam nejdu."
Chtěla jsem ho obejmout, ale bála jsem se, že by jsem mu něco udělala. Něco co by ho bolelo a tak jsem jsem si lehla na jeho hruď a ruku ho obejmula mimo ránu. On nás přikryl peřinou a taky mě obejmul. V tichosti jsme leželi, až nakonec Wes opět usnul. Musel být hrozně unavený, ale já se mu nedivím. Muselo to být hrozné.
Chtěla jsem se podívat na telefon, ale došlo mi, že ho zase nemám. Proč prostě vždycky já ?!
A co teprve Dan a ostatní. Pravděpodobně jsou pořád na plese.
Měla by jsem jim dát vědět. Proto jsem vzala telefon z Wesové kapsy, napsala Danovo číslo a poslala mu zprávu.

Já: Jsem v pořádku. Teď jsem u Wese. Nemám telefon a tak ti píšu od Wese. Pak ti všechno řeknu. Beth.