FAKE? NO !CZ)

•34•

Za to jak moc vás miluju, jsem se to pokusila napsat dřív ❤️ Miluju vás ❤️

A co teď

„Já jsem Ben." Podá mi ruku a já j li příjmu. „Beth." Usměju se.

Ještě hodinu se nic neděje a pak se vrátí. Zděsím se nás tím, jak je Cameron zmlácený. „Co se stalo ?" Zeptám se vyděšeně. „ Byla to past. Už vůbec není tady..."řekne tiše a utře si krev z čela. „A kde je ?" Zeptá se Denn. „V Mexiku..."

„V Mexiku !!" Křiknu vyděšeně. Aby jsme si to ujasnili. My se právě nacházíme ve Spojených státech. Mexiko je ehm kurva daleko od našeho pidimidiměstečka.

„Víš jistě, že tam je ?" Zeptá se Denn a Cameron začne něco hledat. Nakonec nám ukáže video. Má sotva pár sekund, ale i to stačí. Pustí ho a já si všimnu postavy, která sedí na židly. Má pytel na hlavě a člověk který to natáčí ho sundá. Je to Wes. Má dokrvácený obličej.

Chlap, který to natáčí začne mlýt nějaký sračky, kterým vůbec nerozumím. „morirás un amigo" to je to poslední co řekne a video se vypne.

„Co teď ?" Zeptám se. „Pojedeme tam. Ty zůstaneš tu." Řekne Cam a já pokrčím obočí. „Ne. Jedu taky." Protestuju. „Zapomeň, Wes by nás zabil." Odpoví Cam, ale já se nevzdám. „Chci jet !"

„No Jo. Přesně s tím jsme počítali." Usměje se a a zvedne ruku na Diega, který se přiblíží ke mně a přiložími k ustům hadru. Začnu sebou házet, ale nepomáhá to. Nakonec se mi zavřou oči.

Otevřu oči. Pomalu se Zvednu a zjistím, že jsem ve svém pokoji. Co se to sakra stalo. Byla jsem úplně mimo. !!!!! Wes...
Ti blbečci mě uspali ! Podívám se na telefon a uvidím zprávu od Camerona.

Cam: Až se vzbudíš, budeme už v Mexiku. Nedělej žádný blbosti.

Naštvaně bouchnu telefonem o zem. To jsou takový kokoti ! Chtěla jsem jet. Pomoct jim. Sednu si na postel a pustím si písničky. Tohle jsem už dlouho potřebovala. Pokusila jsem uklidnit, ale pak mi začala hrát písnička, při které jsem propukla v pláč.

Pak jsem další hodinu jen ležela a koukala do stropu. Hrozně mě štvalo jak na to musím myslet. Jsou v pořádku ? Co když se jim to nepovede ? Co když už Wese neuvidím ? Tohle všechno se mi hemžilo v hlavě.

Nemohla jsem to vydržet a rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Vlasy jsem si dala do drdolu a do uši jsem si dala sluchátka.
Cara se někam vytratila, za což jsem byla ráda.

Procházela jsem naší ulicí, dokud jsem se nedostala do parku. Prošla jsem ho skoro celý a na konci jsem si sedla na houpačku. Koukal jsem se na všechny zprávy, které jsem poslala Camovi, Dennovi nebo. Diegovi. Nikdo neodpověděl, nikdo nezvedal telefon. Nic

„Beth ?" Uslyším, otočím se a uvidím Rosse. „Můžu ?" Zeptá se a já kývnu na souhas. Vytáhnu si sluchátka a dám je do kapsy. „Nechtěl jsem tě otravovat, ale musel jsem se ti jít omluvit." Začne já ho přeruším. „Cože ? To ty se omlouváš ? To já bych měla. Chovala jsem se hrozně a opravdu mě to mrzí." Mluvím a u toho kopu do kamínků. „Neměl jsem to na tebe jen tak vybalit. Ale neboj, už vím že... máš Wese." Odpoví a já se na něj trochu Usměju.

Chci nějak vyčistit vzduch a proto načnu jiné téma. „Měli bychom začít dělat na tom projektu." Zasměju se a Ross kývne na souhlas. „Jo to bychom měli."

O týden později

Nějaké novinky ? To KURVA NE !! Nikdo mi neodpovídá. Začínám se bát. Dokonce jsem se ptala kluků ze školy, ale nikdo nic neví.
Probrečené večery zachraňují dny s přáteli. Já a Ross jsme dokončili projekt a teď jsem v kavárně s Danem, Alex, Max, Corbynem a Zachem. Domluvili jsme se, že si budeme říkat sixsquad. Je to s nimi opravdu fajn, ale i tak nejsem šťastná.

Vždy když se mě zeptají kde je Wes a co je s ním, vymyslím nějakou lež. Jedině Dan zná celou pravdu. Ale už nemůžu. Jak to bude dál ?