FAKE? NO !CZ)

•15•

„Jo je konec..už můžeš být s tím kokotem." Štěkne a pak zavře dveře.

Pořád v mé hlavě

Ještě minutu stojím před dveřmi a přemýšlím, jestli bych neměla zazvonit znova. Proč semnou nechce mluvit ? 
Nakonec jsem nezazvonila a odešla domů. Celou dobu mi to vrtalo hlavou a pak mi došlo, že můžu být s Rossem. Konečně.

Všechno jsem to řekla Danovi. „No sláva, takže teď mi podej telefon." Řekl a vyrval mi ho z ruky. „A napíšeme Rosíčkovi." Zasměje se „Co ?? Ne počkej !" Křiknu a vrhnu se na něj. Pokusím se mu telefon sebrat a tak oba skončíme má zemi. „Á odesláno." Řekne nahlas a podá mi telefon. „Zabiju tě." Štěknu a kouknu co mu napsal. Než si to stihnu přečíst, Ross odpoví.

JÁ: Ahoj, nechtěl by jsi někam zajít ??

Ross: Jo klidně. Zrovna jsem chtěl zajít na jídlo. Můžu pro tebe kolem 6 přijít ?

„Já tě zabiju. Vážně." Řeknu a vstoupnu si. „Už odpověděl ?" Zeptá se zvědavě. „Jo. V šest je tu." Odpovím a Dan radostně zatleská. Zabiju ho pohledem. „Pak mi za to poděkuješ." Mrkne na mě a pak odejde.

Celou dobu jsem nemohla dostat z hlavy Wese. Měl by mi být jedno, ale není. Možná je to jen tím, že to už nebude takové jako když jsem s ním "byla". Vlastně bych nad tím vůbec neměla přemýšlet a tak se začnu chystat ven.

Vzala jsem si jen černé rychle a mou mikinu s logem NASA. Obula jsem černé conversky a taky jsem si vzala malý batoh, do kterého jsem si dala telefon a peněženku.

Seběhla jsem dolů a cestou potkala Caru. Ani se na mě nepodívala, což je znamění, že na mě nic nechystá. Už pro ni opět neexistuju.

Přesně v šest jsem si šla vstoupnout před dům.  Po minutě se před domem objevil Ross. „Ahoj." Pozdravil mě když jsem k němu došla. „Docela mě překvapilo když jsi napsala." Řekl když jsme se vydali na cestu. V hlavě jsem přemýšela, jak mu odpovědět. Říct mu o Danovi ? Nebo prostě pravdu?

„Ehm potřebovala jsem jít ven s někým normálním." Plácnu nějakou blbost.
Celou cestu se pak bavíme o našem referátu. Není žádné trapné ticho prostě pořád mluvíme.

Když dojdeme na náměstí, sedneme si do jedné restaurace. Není v ní moc lidí a všude to voní výborným jídlem.

Když jsme si objednali, uviděla jsem naproti nás sedět Camerona s Dennem. Nikdy bych nečekala, že někdo jako oni budou v takové restauraci. Vlastně to není restaurace. Spíš něco jako bistro ? Nebo Fast food ? Fakt nevím.

Zase mi připomněli Wese. Co teď asi dělá ?? Opravdu se na mě naštval ? „Máte s Wesem nějaké problémy ?" Zeptá se Ross a já ho opět začnu vnímat. Nevěděla jsem co odpovědět.
„Asi Jo. Nevím." Zamumlám a když chce něco říct, přinesou nám jídlo. Skvělé načasování.
Hrozně mi vadí když musím jíst před klukem, který se mi líbí. Pořád si musím kontrolovat, jestli némám celou pusu od jídla nebo mezi zuby. Jsem na to prostě až moc velké prase no. :)

Po jídle si ještě objednám kafe. „Asi to nechceš rozebírat. Nevadí. Ehm. Nerad bych s ním měl problémy." Řekne a já se na něj kouknu. „Neboj. Už nebudeš mít." Odseknu trochu nejistě, protože u Wese nikdy nevím.

Pořád cítím pohled Camerona a když se na něj kouknu, rychle odvrátí zrak. Nedokážu se udržet a vstanu. „Promiň, jen se musím jít na něco zeptat." Řeknu Rossovi a on kývne na souhlas.
Dojdu ke stolu kde sedí Denn a Cameron. „Čau....můžete mi říct, co je v Wesem ?" Zeptám se a oni na mě překvapeně koukají. Asi nečekali, že nebudu mít odvahu se zeptat.
„Co je s Wesem ? Spíš co je s tebou. Ani nevíš co teď dělá. A jen kvůli tobě." Začne Denn. „Kurva Denne! Víš, že s ní nemáme mluvit. Nemusí vědět, že do toho zase spadl." Šeptne Cameron a já se na ně zmateně kouknu. „Do čeho zase spadl ?"