„Co tahle udělat dohodu ?" Naklonil se k mému uchu a já ucítila jeho teplý dech na své kůži.
• Beth (16) nastoupila do prváku na střední školu. Není to pro ní lehké, protože musí žít ve stínu své starší sestry Cary(17) , která je populární a oblíbe...
„A kde máš rodiče ? " Zeptám se, když si sednu na barovou židly v kuchyni. „Ehm no máma už je asi v práci a Christy..moje sestra, kterou už znáš je ve školce." Řekne a otevře ledničku. „A táta ?" Zvědavě se zeptám a Wes se trochu zarazí. „Už s námi nebydlí." To jsem ani nevěděla. Vždy jsem myslela, že má dokonalou rodinu, které si neváží.
„Já nevím co řeknu rodičům. Dostanu na doživotí domácí vězení." Trochu se uchechtnu a vezmu si od Wese toast. „Vlastně jsem se chtěla zeptat...." začnu a kouknu se na svou ruku. „Budeš ohledně toho v pořádku." Řekne a napije se piva. Zašklebím se na něj, ale on můj výraz ignoruje.
„No budu muset domů, ale nejdřív." Vstanu ze židle. „jdu převléct." Odejdu pryč a v dálce uslyším Wese jak se mi směje. Nebudu vám lhát, ale jeho tričko, které pro mě bylo jako šaty, moc hezky vonělo. Vonělo jako Wes.
Vyšla jsem schody a v jeho pokoji se převlékla do mého oblečení, které mi vše připomínalo. Odejdu z pokoje a před vstupními dveřmi si Wes obouvá boty. „Zavezu tě." Řekne když se na něj delší dobu koukám. „To nemusíš." Obuju si svoje boty a on otevře dveře. Koukne se mi do očí „Ale Jo musím." Řekne vážně a jde k autu.
Jedeme v naprostém tichu. Ani to blbé rádio nehraje, takže je to ještě víc divné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
U mého domu zastaví. „Děkuju, že jsi mě vzal autem." Trochu se Usměju. „To vůbec neděkuj. Dlužím ti to." Znova řekne tu větu. „Proč to pořád říkáš ?" Zeptám se ho a on pevně chytí volant. „Je to pravda. Kdyby jsem tě nevykopl pryč tak by se ti nic nestalo." Řekne naštvaně. „Ale já tě neměla jít hledat. Hlavně si to neber za vinu." Podotknu a vystoupím z auta. „Hodně štěstí s vysvětlováním." Křikne a mrkne na mě. Už zase má na tváři úsměv, úsměv který mi chyběl.
U dveří se začnu modlit a přemýšlet nad plánem, kterým se vyhnu trestu. Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Porozhlédnu se po domě, ale nikde nikdo není.
Ani v kuchyni, v obýváku, na zahradě prostě nikde. Vyběhnu schody a otevřu pokoj Cary. „Kde jsou naši ?" Zeptám se aniž bych si všimla, že ještě spí.
„Nejsou doma včera večer odjeli, máš mamce zavolat...a teď vypadni." Řekne rozespale. Po ránu je ještě víc nepříjemná, ale kdo ráno je příjemný. Naštěstí už je pátek, což je fajn.
Je přesně 7:10 a já se snažím něco udělat se svým obličejem. Přemýšlela jsem, že bych po událostech co se mi včera stali zůstanu doma, ale stejně potřebuju mluvit s Danem. Nevím jestli bych mu to měla říkat, ale musím ho aspoň vidět. Cara konečně vstala, já si beru batoh a jdu ven. „Už jsem se bál že jsi mrtvá." Křikne na mě Dan když zavřu dveře. „Cože ? Proč ?" Zeptám se a trochu se Usměju. „Volal jsem tu snad 10000x" řekne. „Jo já...." začnu si prohrabávat kapsy. Sakra. Můj telefon.
Ten blbec Will mi ho někam hodil. Je možný, že tam pořád je. Na nový telefon fakt nemám, takže se tam budu muset jít podívat. Celou cestu přemýšlím jak se tam dostanu. Výjdu z autobusu a před školu uvidím stát Wese, na kterého se lepí Cara. To už spolu vážně chodí ?? Vedle nich stal Denn a Cameron. Nad hlavou se mi rozsvítila žárovka. S Cameronem mám asi nejlepších vztah.
Bohužel už zazvonilo a tak jsem se nestihla zeptat. Stejně bych pro něj musela jet odpoledne, tak se ho zeptám po škole.
Každá blbá hodina hrozně pomalu utíkala a tehdy jsem si uvědomila jak závislá na tom mobilu jsem. Nemůžu zavolat mámě nemůžu napsat zprávu Cameronovi prostě nic.
Po škole jsem už konečně vypadla ven a šla přímo ke Cameronovi. Ve stejném postavení (Denn, Cameron, Wes, Cara a její kamarádky) seděli u školy.
Silně jsem se nadechla a stoupla jsem si před ně. Všichni se na mě podívali a já se střetla se smaragdově zelenými oči Wese. „Camerone můžu s tebou mluvit ?" Zeptám se otřepaným hlasem a on se zvedne. Celou dobu sleduju jedním očkem Wese, který na nás nechápavě kouká, stejně jako ostatní. „Co ?" Zeptá se. „Včera ehm nechala jsem tam telefon. Mohli by jsi mě tam vzít ?" Zeptám se tiše. „Počej tam jako tam ?" Zeptá se znova a trochu se Zasměje. „Jo."
„No klidně." Celou dobu nemluvíme o tom kde to je skrz asi ty holky bych řekla ? Netuším. „Kam ?" Zeptá se zvědavě Cara. „To je jedno." Řekne Cameron. „Kam jedete ?" Zeptá se Wes trochu naštvaným hlasem. „Beth si TAM zapomněla telefon." Řekne Cam a Wes vstane. „Já ji tam vezmu. Stejně jsem tam chtěl jet." Dojde k nám a Cam zvědavě zvedne obočí.
„Zlato vždyť jsme měli jít do kina." Ozve se Cara. Wes je k ní otočený zády a kouká na mě.
