Poté, co se Liam vrátil z vězení nastal v Londýně ještě větší teror, než před tím. Obyčejní lidé si toho možná ani nepovšimli, ale ti, co mají na rukách krev nebo černé svědomí z věcí, které udělali a dělají, to věděli až moc dobře. Nebyl tu už jen...
Už jste někdy zažili ten pocit neutichajícího štěstí? Já ano. Právě teď. Hledím na svého přítele, který sedí naproti mě ve velké dodávce a směje se a vypráví svým přátelům a rodině jaké to bylo. Jak celých sedm let přežíval v Londýnském vězení. Ten nádherný úsměv, který sídlil na jeho tváři, se ani nedal popsat. By tak nádherný. Dokonalý. I přes to, že mu roky přidaly pár vrásek a sem tam jsem viděl v jeho vlasech šediny, byl stále dokonalý a jenom můj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Doufám, že jsi jim tam ukázal, kdo je tady pánem." zasmál se Louis, který seděl vedle něho. Naše dodávka je hodně velká a upřímně? Jsou tady skoro všichni. Skoro celý náš gang přišel přivítat mého přítele. Poprvé po sedmi letech jede do klubu a potom domů. K nám domů. Konečně.
"Že váháš. Hned první měsíc jsem všem dal jasně najevo, že mají zapomenout na to si ke mě něco dovolit. Byl jsem kvůli tomu sice dva dny na samotce, ale alespoň jsem si vybudoval respekt." nasadil svůj drsný úšklebek, který jsem na něm tolik miloval a hned na to se znovu zasmál.
Připadal jsem si teď jako před sedmi lety v klubu, když se jednalo, co se podnikne pro záchranu Liama. Tehdy jsem si přišel jako v úle kvůli hluku, který tam vznikl. To samé bylo i tady v naší velké dodávce, která byla plná svalnatých mužů, kteří se překřikovali, smáli se a jásali.
Na mé tváři sídlil drobný úsměv a zamilovaně jsem hleděl do tváře svého bruneta. Svého kriminálníka.
"Ještě, že už jsi tady Payno." zasmál se Harry po další smršti otázek, na které Liam odpovídal. Líbilo se mu být takovým velkým středem pozornosti. I přes to, že byl stále uznávaný a respektovaný, byla na něm vidět úleva a radost. Neskrýval své city jako vždy. Nedělal ze sebe bezcitného vraha. Teď se upřímně usmíval na všechny strany a mile se bavil se všemi tady. "S Niallerem to bylo poslední týden už úplně k nevydržení." stále se smál Harry a já po něm hodil vražedný pohled. Za ty roky, co v téhle branži pracuju by se každý normální člověk třásl strachy a prosil o život. Nemůžu za to, že se ze mě stal chladnokrevný vrah no. Harry, Louis, Andrew a Oli, který v gangu už hodnou dobu taky pracuje, jsou jediní, kteří mi v gangu tykají a nebo mi neříkají šéfe. Nemají ke mě takový respekt. Nikdy mě jako šéfa nebrali. Spíš jako jejich kamaráda, kterým se nechávají vést. A mě to tak vyhovovalo.
"Jak to?" zeptal se ho zvědavě Liam a upřel pohled svých dokonalých čokoládových očí po dlouhé době na mě. Je zvláštní, že se vidíme po sedmi letech a stačí nám jen sedět kousek od sebe a nic nedělat. Bojím se, aby to nebylo tím, že láska mezi námi vyprchala, ale to mi vyvracel jeho zamilovaný a láskyplný pohled, kterým se na mě díval.
"Hrozně měnil nálady." zasmál se zelenooký Harry a většina mužů přikývla, na což jsem se znovu zamračil. "Byl jako ženská, co má krámy." Nemůžu za to. Těšil jsem se na Liama, to je snad pochopitelné.
"Jednou řekl, ať uděláme tohle." ozval se Scott, který mě naučil jak se správně prát a jak zacházet se zbraní. "A hned na to nás za to seřval, že to dělat nemáme."
"A mě v klubu vypil v klubu poslední flašku Morgena." postěžoval si Louis se smutným štěněčím pohledem a já musel protočit očima.
"Řekl jsem ti, že ti ji koupím." zavrčel jsem nepříjemně. Můžou být rádi, že jsme se na ně před sedmi lety nevykašlal. Beze mě by už dávno tenhle gang nebyl a oni mě tady akorát před Liamem shazují.
Sklonil jsem trochu smutně pohled k zemi a začal jsem přemýšlet o tom, jestli jsem tady vůbec zapotřebí. Liam se baví se všemi, protože se s nimi sedm let neviděl a na mě si ani nevzpomene. Mohl jsem zůstat doma a počkat na to, až přijde. Vyšlo by to úplně nastejno.
Co mě, ale překvapilo, bylo to, že jsem po pár sekundách ucítil na svém těle něčí ruce. Zvedl jsem k dotyčnému pohled a zářivě jsme se usmál, když si mě Liam bez mrknutí oka vyzvedl do náruče a sedl si na mé místo, pokládajíc si mě na svůj klín. Mile rád jsem se k němu přitulil a nechal se jím obejmout.
"Takže ty ses na mě těšil?" ušklíbl se a já zvedl hlavu z jeho ramena.
"Samozřejmě, že jsem se těšil. Celých sedm let." vydechl jsem bez váhání a zaculil se, když se ke mě Liam nahnul a hladově lapil mé rty do těch svých. Hlasité pískání a výkřiky se rozezněly po celém autě. Nebyly však středem mé pozornosti. Byl to můj Liam, který hladově a vášnivě líbal mé rty, jako kdyby mu bylo jedno, že je tady s námi celý jeho gang.
Cítil jsem ten chtíč, který mu proudil tělem. To jak mě potřeboval mít u sebe. Jeho dlaně si mě k němu silně tiskly a já tak nakonec tiše vydechl do jeho úst, čehož využil a vplul svým jazykem do mých úst. Naše polibky se staly ještě více procítěnější a já si nemohl pomoct a musel jsem se rychlým pohybem zvednout z jeho náruče a sednout si na jeho klín hned zpátky obkročmo.
Potřebovali jsme se. Museli jsme se mít po tak dlouhé době nablízku. Přestával jsem se pomalu bát toho, že by se mezi námi vytratila láska. Naopak se mi zdálo, že je ještě silnější, než před tím.
Odtáhli jsme se od sebe teprve až tehdy, kdy dodávka zastavila a my tak dorazili před náš klub. Začíná nový začátek. Nová šance pro spokojený život...
Ahojky tak tady je druhý díl knihy Criminal and nerd, tak snad se vám znovu bude líbit :)
