Criminal love - Niam

56.

Ahojky všichni, jen jsem vám chtěla na začátek říct, že kdo si ještě nevšiml, tak jsem začala zveřejňovat další knížku, kterou mi začala posílat dokonalá osůbka, která mi před tím poslala i tuto knihu a to I don't like you, takže se na ní můžete podívat :)

O měsíc později

Už je to měsíc, co jsem se s Liamem neviděl. Občas jsem zahlédl nějaké zprávy v televizi o jeho akcích, ale nikdy ho zatím nechytili, za což jsem byl nějakým způsobem rád. U Oliho už nějakou dobu nebydlím. Vlastně hned po dvou dnech u něj, jsem si našel byt a odstěhoval jsem se. Ne že bych ho neměl rád, ale potřeboval jsem být sám a on mi pořád připomínal, i když nechtěně a nevědomky gang, do kterého jsem nepatřil. Nikoho z nich jsem celý měsíc neviděl a upřímně se mi stýskalo. Nejen po Liamovi a Olim, ale i po Louisovi, Harrym, Andrewovi a spoustě dalších. Stýskalo se mi a chtěl jsem je vidět. Jenže jsem si nemohl nakráčet do klubu s tím "Hele chci se na vás jen podívat.". To jsem prostě nemohl.

Našel jsem si práci v jednom pekařství, ve kterém je i kavárna. Je to malá soukromá firma a nevadí jim, že nemám dodělanou školu. Divím se, že jim nevadil můj vzhled. Myslím tím potetované celé paže. Ale jsem jedině rád, že mě přijali. Peněz mám sice dost, ale musel jsem už začít něco dělat. Sedět jen u sebe v bytě a přemýšlet nad tím, co se stalo, mi nedělalo dobře. Začínal jsem z toho bláznit. Musel jsem si najít práci a to se mi podařilo.

I přes to jsem se, ale nezbavil pocitů, které jsem měl i před měsícem. Bolí mě to, co se stalo. Mrzí mě všechno, co jsem řekl. Všechno bych to vrátil zpátky. Všechno bych napravil a udělal jinak. Ten měsíc bez Liama mě zničil. Naprosto mě to zničilo a já se stal zase tím, kým jsem byl před tím než jsem ho poznal. Sice už nejsem vystrašený z každé maličkosti, ale nemám žádné přátele, ani sociální život. Někoho si najít, o tom jsem nemohl ani přemýšlet, protože pořád miluju Liama a chodit někam jen tak, to se mi nechtělo. Znovu jsem byl ten divný, který se s nikým nebaví a i když má milý úsměv a snaží se být všem nápomocný, nikdo s ním nechce mít nic víc společného. Přesně takový jsem teď já. Jsem úplně na dně a nedokážu se z něho vyhrabat.

Liam mě opustil kvůli tomu, že to bude pro oba lepší. No já se líp rozhodně nemám. Tohle je mé nejhorší období za celý život. Je ze mě úplná troska. Ale kdyby Liam měl zájem, nebo i kdokoliv jiný z gangu, tak všichni mají moje číslo a navíc by pro ně nebyl problém najít mou adresu nebo to kde pracuju. Kdyby chtěli už by mě kontaktovali. Ale já se jim vnucovat nebudu. Nebudu jim překážet. Je alespoň vidět jak moc mě měli celou tu dobu rádi. Jen mě trpěli kvůli Liamovi a skutečný zájem o mě nikdy neměli. Trpěli mě jako přítele jejich šéfa.

Není večer kdybych na něj nemyslel před spaním, kdybych se netiskl k polštáři a nepředstavoval si, že je to on. Pořád na něj myslím a nemůžu se nějakým způsobem odmilovat. Prostě to nejde. Milujte sedm let jednoho člověka. Nemůžete si jen tak říct "Tak a teď už ho nemiluju.". To prostě nejde, i když jsme se spolu prakticky celých těch sedm let moc neviděli. Přál bych si, abych se mohl alespoň ještě jednou probudit vedle něho, abych vedle něj mohl usínat, abych ho mohl políbit, říct mu všechno, co k němu cítím. Abych si ho mohl u sebe držet a nikdy ho už nepustit. Abych s ním mohl znovu zažít tu rozkoš, ten pocit lásky, který jsem s ním měl. Chtěl bych společně s ním a s gangem jít do akce a zažít ten adrenalin v krvi. Chci znovu vidět kluky v akci a pomoct jim dosáhnout cíle.

Chtěl bych toho tolik, ale nemůžu vůbec nic. Nejraději bych se praštil do hlavou o zeď. Nejlépe tak, abych se už nikdy neprobudil. Měl bych se lépe, kdybych to měl všechno za sebou. Nemusel bych prožívat každý den tu příšernou bolest. Nemusel bych se bát, že další den bude ještě horší než ten předešlý. Já...já nevím jak dlouho ten pocit vydržím. Ta bolest je nesnesitelná. Nedokážu prostě bez Liama žít.