Criminal love - Niam

97.

Nečekal jsem, že to bude až tak snadné. Nečekal jsem, že když se probudíme, tak bude všechno tak moc v pořádku. Myslel jsem si, že se solu budeme hádat další týden. Přinejmenším, že to mezi námi bude divné, ale ono ne.

Hned ráno, když jsem se probudil, jsem spatřil Liama namáčknutého na mém těle. Vypadal, že ještě hluboce spí a mé tělo mu sloužilo jako polštář a možná deka zároveň. Pomalu jsem se dostal z jeho sevření a vydal jsem se nám udělat snídani. Trevor spal stejně jako jeho táta a proto jsem mu výjimečně mléko nedělal a popřípadě, když ho bude chtít, ho udělám potom. Když snídaně v podobě míchaných vajíček byla hotová, přikryl jsem pánvičku pokličkou, aby snídaně nevystydla a vrátil jsem se zpátky za Liamem do postele.

Nějak se mi zachtělo si ještě na nějakou chvilku lehnout a když nespat, tak alespoň pozorovat Liama. Ten jako kdyby ani nezaregistroval, že jsem odešel se ke mě znovu ve spánku přitulil a spal dál. A za chviličku jsem spal taky.

Trvalo to další hodinu než jsme se všichni tři probudili. Hned jak jsme vstali, jsme se nasnídali a já Trevora pořádně obléknul. Liam připravil věci do kočárku a nakonec jsme se šli připravit i my. Opravdu jsem očekával, že mezi námi po večerním rozhovoru i hádce bude zvláštní atmosféra, ale pravda byla taková, že nic podobného nenastalo. Naopak. Liam si mě k sobě pořád tisknul, líbal mě všude kde mohl a já začínal mít pocit, že se opravdu bojí toho, že bych ho mohl podvést. Teď to, ale nebylo z jeho žárlivého pohledu. Tentorkát to byl strach, že by opravdu mohl nastat čas kdy ho opustím i s malým a on bude zase sám. To bych mu, ale nikdy neudělal.

"Miláčku..." vydechl jsem s lehkým smíchem, když jsem se převlékal. Liam se totiž ke mě hned, jakmile jsem si sundal spací tričko, natiskl a začal mě líbat na krku. "Takhle se ven nikdy nedostaneme." jeho ruce začaly bloudit po mé nahé hrudi a já tušil kam tohle spěje. To jsem, ale nechtěl. Trevor na nás čekal a na tohle budeme mít dost času večer.

"Trevor chviličku počká..." zamumlal do mého krku a chystal se svou rukou sjet do mých kalhot, které jsem si teď oblékl. Zarazil jsem ho naštěstí dřív než to stihl udělat.

"Nepočká." znovu jsem se zasmál a otočil jsem se k němu čelem. "Měli bychom jít." naklonil jsem se k němu a lehce políbil jeho rty. Tak moc jsem je miloval. Miloval jsem ho celého, ale jeho rty byly něco, čeho jsem se nemohl nabažit. A Liam byl na tom nejspíše stejně, protože když jsem se odtáhl, znovu se na mě natiskl a lapil mé rty do těch svých. Dlouho jsme se líbali a já netoužil po ničem jiném než ho už nikdy nepustit. Ale museli jsme jít. Nechtěl jsem, aby byl Trevor potom nepříjemný, protože moc dobře věděl, že se půjde ven a on se těšil. Nesnášel čekání stejně jako já. "Liame..." vydechl jsem po chvilce, co jsem se snažil odtáhnout, ale on mi to nedovolil.

"Ještě ne." zaprotestoval a znovu plul jazykem do mých úst. Jemně a slastně jsem zatahal za jeho vlasy a natiskl jsem se na něho ještě víc. Byl to tak úžasný pocit. Tak moc jsem ten pocit zbožňoval. A proto jsem spolupracoval i přes to, že na nás čekal náš syn, který si hrál v obyváku s hračkami. Pokračoval jsem, protože jsem mu tak chtěl dát najevo, že tenhle dokonalý pocit nikdy nebudu mít s nikým jiným než s ním.

Vyšli jsme z domu a vydali se do města. Venku bylo příjemně teplo a lehký vánek nám chladil tváře. Liam si stál za tím, že on bude tlačit kočárek a já nemohl protestovat. Viděl jsem na něm jak moc Trevora miluje a jak moc mu těch pár dní chce vynahradit.

"Tak kam vyrazíme?" zeptal jsem se zvědavě, když jsme byli kousek od domu

"Nechám to na tobě. Nejspíš se tady už vyznáš lépe než já." pokrčil rameny můj manžel a já se rozhodl pro park. Pustili jsme Trevora na pískoviště a on si hned začal hrát. Čekal jsem, že si vedle něho sedne i můj manžel, ale on si sedl vedle mě na lavičku a objemul mě okolo ramen, zářivě se usmívajíc. "Občas přemýšlím..." vydechl po chvíli ticha a já se na něho otočím. "Jestli by nebylo tohle lepší."