Criminal love - Niam

84.

Liam

Už jste někdy zažili, že se k vám něco špatného blížilo a vy s tím nedokázali nic udělat? Tak tohle se přesně teď děje mě.

Už je to dva dny, co Niall s Trevorem odletěli do Prahy a já začínám čím dál tím více šílet. Nejhorší na tom je, že se opravdu snažím něco udělat, ale není to tak jednoduché jak jsme si před tím mysleli. Vlastně ani před tím jsme si nemysleli, že to bude jednoduché.

Za ty dva dny jsem s Niallem mluvil jen jednou. Bylo to těsně před tím než jsme podnikli první akci, což bylo vlastně v ten večer kdy přiletěli do Prahy. Chtěl jsem ho slyšet. Chtěl jsem vědět, že tady pro mě je a že mám pro co se snažit přežít. Mluvili jsme spolu deset minut a já pak musel jít. Neřekl jsem mu, že máme naplánovanou akci a místo toho jsem mu řekl, že jdu spát. Neřekl jsem mu to, protože jsem mu nechtěl přidělávat zbytečné starosti.

Ta akce byla naprostý propadák. Zjistili jsme kde se Victor nachází. Měl být v jedné z Londýnských firem, jichž je sponzorem. Naše akce se zdála být jednoduchá. Dostat se nepozorovaně do firmy a dostat Victora. Nejen, že jsem si na sebe společně s mými muži musel obléknout oblek, ale navíc to absolutně nedopadlo tak, jak jsme si představovali. Victor se v té vysoké budově sice nacházel, ale ani jsme se s ním nesetkali. Jakmile ochranka dostala jen malé podezření, že s námi není něco v pořádku, okamžitě Vicotra dostali pryč. Při této akci zahynulo pár nevinných lidí, podotýkám, že tyto vraždy mají na krku muži od Victora a postřelili i Oliho. Ani vám nemusím říkat, že o tom jsem se Niallovi taky radši nezmínil. Nehodlal jsem riskovat, že by se opravdu vrátil. Naštětí nikomu dalšímu se nic nestalo.

A tohle nebyla jediná akce, kterou jsme podnikli. Po celém Londýně už se mezi gangy proslýchá, že je Victor tady. A jelikož ho jeho pověst předchází, tak i ostatní gangy zahájili svůj útok. Bohužel nejsme dost přizpůsobiví na to, abychom všichni spojili své síly a dali se do boje. Navíc tak velký boj nikdo nechce. Všichni moc dobře ví, že tohle by byl až moc velký masakr. Nikdo nechce ztráty na životech jak v gangách, tak v nevinných lidech.

Victor ale není jako my. To jsme všichni zjistili i za ty dva dny. Za tu dobu, co je tady, si stihl podmanit pár menších gangů a jednomu vyhodit základnu do vzduchu. Půlka gangu zahynula při výbuchu a zbytek se musel přidat k nim, jinak by jim hrozila jistá smrt.

Ale nám se zatím vyhýbal obloukem. Jako kdyby připravoval něco velkého. Jako kdyby pro nás měl jiný osud než jen zničení základy, zabití mých můžu a vyvraždění rodiny. Jako kdyby si naši zkázu chtěl vychutnat plnými doušky. A to se nikdomu z nás nelíbilo. Proto každá naše akce nebo pokus o akci skončil tak, že jsme se k Victorovi ani nedostali. Nevíme jak je to možné. Nikdo z nás netušil jak může vědět kdy pořádáme jakou akci a kde kdo bude. Jediné, co mě začalo napadat byla možnost, že máme v gangu špeha. Že někdo z mých mužů přeběhl na druhou stranu. Netroufal jsem si, ale ani odhadnout, kdo by to mohl být.

"Liame měl by sis jít domů lehnout." ozval se přede mnou Louis. Zrovna jsem se prohraboval papíry. Byly to složky všech mých mužů. Snažil jsem se najít jakoukoliv spojitost s tímto mužem. Snažil jsem se zjistit jestli je nějaká možnost, že by někdo z mých mužů, z mé rodiny mohl být celou dobu proti mě. "Co to děláš?" ozval se znovu a zavřel za sebou dveře od mé kanceláře.

"Ale nic." zavrtěl jsem hlavou a zavřel složku o jednom z mých kluků.

Louis se na mě zamračil. "Vážně mi v téhle situaci lžeš?" nadzvedl obočí a já si jen s povzdechem vložil tvář do dlaní.

"Jen už nevím komu můžu věřit." po téhle mé větě se, ale Louis naštval ještě víc.

"Aha jasně a to, že mě znáš celý život asi nemá žádnou váhu, co?" rozhodil rukama a já si znovu povzdechl.