Criminal love - Niam

2.

Spokojený spánek, který jsem po dlouhé době prožíval po boku své lásky, nám narušila hlasitá rána, která se ozvala naším domem. Bylo to jako tu noc, kdy k nám vtrhli Rundlovi muži a později o několik měsíců, úplně stejně policie, která mi odvlekla Liama. Na prvních pár sekund jsem si myslel, že je to zlý sen. Hned na to mi, ale došlo, že to je až moc špatná realita.

Během maličké chvilky jsme oba s Liamem vyskočili z postele. Opravdu to bylo jako tehdy, ale i přes to to bylo tak moc jiné. Tentokrát to nebyl jen Liam, kdo sebral z nočního stolku zbraň. Tentokrát i já sáhl po té své a připravil se tak na přicházející hrozbu.

Bylo vidět jak se mě Liam snaží chránit. Šel přede mnou a byl to on, kdo pootevřel dveře, aby se podíval, co se děje. Naše štěstí bylo, že je ložnice hluboko v domě a proto se k nám hrozba ještě nedostala. "Je tam asi pět chlapů." zašeptal Liam skoro neslyšně a já přikývl, dávajíc mu znamení, aby otevřel dveře. "Až otevřu dveře, rychle přeběhnu do obyváku a ty tak budeš mít prostor střílet dobře?" znovu zašeptal plán, se kterým jsem plně souhlasil. Oba jsme moc dobře věděli, že se bojíme o toho druhého, ale Liam musel moc dobře vědět, že jsem už dost starý a dalo by se říct za těch sedm let zkušený a tak jsme se jim mohli postavit. Pět chlapů se dá zvládnout.

Znovu jsem přikývl a tak Liam začal tiše odpočítávat. Jakmile jsem otevřel prudce dveře, Liam z nich vystoupil a vystřelil, běžíc se hned schovat naproti do obyváku tak, aby ho nestřelili. Já ve stejnou chvíli vykoukl z rámu dveří a několikrát vystřelil. Muži byli ve špatné pozici. Nechápu jak můžou být tak hloupý a naivní, že si sem přijdou do našeho domu, tak v malém počtu, prakticky bez jakéhokoliv plánu a chtějí nám něco udělat.

Uslyšel jsem zanaříkání a hned na to další. První nejspíše způsobil Liamův vystřel a druhý můj. Byly to dva hlasy, proto vím, že šlo o dva muže.

Dříve bych tohle nedokázal. Nedokázal bych zabít nebo jen zranit člověka. Nedokázal bych komukoliv ublížit. Teď však nemám sebemenší problém komukoliv ublížit a zachránit si tak krk a teď zachránit krk i Liamovi.

Liam vykoukl znovu z obyváku, aby vystřelil a já udělal to samé. Ti muži opravdu museli být buď úplný amatéři a nebo si mysleli, že je Liam pořád ve vězení, protože jinak by sem nevtrhli tak nápadně a tak nepřipravení. Ještě několikrát jsme vystřelili, slyšel jsem jak se rozbila miska na botníku na klíče a jak spadlo několik věcí. Nakonec však vše utichlo a když jsme si s Liamem vyměnili pohled, vykoukli jsme opatrně oba přes rohy, za kterými jsme se schovávali, abychom zjistili situaci. Na zemi leželo pět mužských mrtvých těl. Krev byla všude po podlaze a někde dokonce i na zdi.

Vylezli jsme ze svých úkrytů a podívali se na tu spoušť. "V pořádku?" vydechl jsem starostlivě, když jsem viděl Liamův vystrašený pohled. Byl rozhozený a nemohl jsem si nevšimnout jeho zbrklých pohybů. Poznal jsem, že se něco děje a měl jsem tušení co.

"Snad." odpověděl mi stále roztřeseně, ale pak si odkašlal a rozhlédl se po chodbě. "Budeme muset vymalovat." uchechtl se a já se hned na to zasmál. Kdyby věděl, kolikrát jsem za tu dobu, co tu nebyl, maloval, tak by mu těch pár kapiček nevadilo, to mu však říkat nebudu. Vím ,že je toho na něj teď moc. Nechci to na něj vybalit ihned všechno naráz. Po sedmi letech zabil člověka. Proto je z toho tak rozhozený. Doufám, že si brzy zvykne a že z něj znovu bude ten silný Liam.

"Vážně jsi v pohodě?" stále starostlivě jsem se ho zeptal, když stále hleděl na mrtvoly před sebou a tak jsem k němu přistoupil a položil dlaně na jeho pas. Jen přikývl a já tak jednu svou dlaň přesunul na jeho tvář, abych ho donutil podívat se na mě.