Criminal love - Niam

76.

Mohlo být tak kolem půl sedmé ráno, když se naší ložnicí ozval hlasitý zvuk budíku. Tak strašně moc se mi chtělo spát a nemohl jsem skoro ani otevřít oči. Nechtěl jsem nikam jít. Neměl jsem dneska náladu řešit cokoliv okolo práce.

"Maličký vstávej." uslyšel jsem chraplavý hlas mého manžela poté, co utichl zvuk budíku na jeho telefonu.

Nesouhlasně jsem zabručel do polštáře a poté jsem se protáhl až mé tělo zapraskalo. Tak moc se mi nikam nechce. "Nechci..." vydechl jsem tiše a ospale a uslyšel jsem jak Liam vstal z naší postele.

"Tak dneska zůstaň doma." ozval se od skříně kde se oblékal. Poté znovu na nějakou chvilku nastalo ticho. Teprve až za nějakou chvíli jsem ucítil jak se postel vedle mě prohnula a v mých vlasech se objevila Liamova velká dlaň. "Stejně toho dneska na práci moc není." vydechl těsně u mého ucha a já znovu souhlasně zabručel. Byl jsem opravdu unavený a přitom jsem spal celou noc jako zabitý. "Dostanu alespoň pusu?" zasmál se brunet mému chování a já tak na něho otočil hlavu, neotvírajíc oči. Našpulil jsem své rty a za chvilku jsem ucítil láskyplný polibek. "Dojdu se ještě podívat na Trevora a potom už půjdu. Kluci na mě čekají."

"Pokud už bude vzhůru, tak mi ho přines prosím." vydechl jsem unaveně a divil jsem se, že mě slyšel, protože se v naší ložnici objevil za malou chviličku zase a když jsem konečně otevřel oči, spatřil jsem jak pokládá Treviho, který už byl čilý, na postel a ten se hned rozbatolil ke mě. "Ahoj miláčku." usmál jsem se na něho a když byl u mě dostatečně blízko, tak jsem si ho k sobě přitáhl a políbil ho něžně na tvářičku. "V kolik přijdeš domů?" podíval jsem se na svého Liama, který nás pozoroval a snažil se přesvědčit sám sebe, aby odešel.

Nechce to dávat tak moc najevo. Chce být pořád ten drsný Liam, ale čím déle je s námi Trevi, tím více na něm pozoruji jak ho naše práce už tolik nebaví. Jako kdyby už pro něho nebyla na prvním místě. Jako kdybychom první místo obsadili my a on měl problém se od nás odpoutat. A já měl to samé. Ale já to tak měl vždycky. Nikdy pro mě nebyla naše práce na prvním místě. Vždycky tam byl on a později i náš syn.

"Pokusím se být do půlnoci doma." usmál se na nás a vlezl si znovu na postel. "Ale teď už fakt musím jít." lehl si vedle nás a začal hladit Trevora na bříšku.

"Tak to sis, ale neměl lehat." zasmál jsem se lehce. "Teď totiž nevím jestli tě pustíme." zazubil jsem se na něho a natáhl jsem k němu ruku, hladíc ho po tváři.

"Musíte. I když nechci." přiznal a naklonil se k Trevimu a políbil se na čelo. "Tak ahoj siláku, hlídej mi tatínka než se vrátím." usmál se na něho a já se musel zasmát, když Trevi lehce přikývl, jako kdyby snad věděl, co po něm Liam vlastně chce. "Ahoj." usmál se poté i na mě a také mě ještě jednou políbil. Potom vstal a za nějakou chvíli opustil i náš dům.

"Tak co Trevi?" podíval jsem se na svého syna. "Půjdeme papat?" zeptal jsem se ho a on začal znovu přikyvovat se zářivým úsměvem na rtech, protože slovu papat rozuměl až moc dobře. Milovník jídla stejně jako já. Občas se až pozastavuji nad tím jak nám je Trevi podobný, i když není biologicky náš. "Ale nejdříve tě přebalíme." usmál jsem se moje zlatíčko a vstal jsem, abych mu mohl vyměnit plenku, kterou měl na noc.

Protože bylo ještě celkem dost brzy, rozhodl jsem se, že dostane zatím jenom lahev mléka. Proto jsem vstal a vzal si naše sluníčko do náruče. Vzal jsem ho do obyváku a posadil jsem ho na velkou deku, kterou jsme tady měli neustále roztaženou. Trevi na ní má hračky a plyšáky a prostě všechno, co potřebuje. Zapnul jsem televizi a našel jsem nějakou kreslenou pohádku s pejsky. Trevi si začal hrát s jeho oblíbeným plyšovým medvídkem a přitom sem tam koukl na obrazovku. Sám jsem se rozešel do kuchyně připravit mu mléko.