Criminal love - Niam

80.

Niall

Liam nemohl očekávat, že mě uklidní tím, že mi slíbí, že všechno bude v pořádku. Věřil jsem mu, ale to, že odjel mě akorát ještě více děsilo. Nebylo to kvůli tomu, že bych se bál být sám v mém starém domě. Bál jsem se, že zjistí kdo poslal ty fotky a okamžitě se za ním rozjede, aby mu dal, co proto. A přitom se mu něco stane. Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby si ublížil kvůli nám.

"Tak miláčku půjdeme do postýlky." zašeptal jsem tiše směrem k mému synovi a vzal jsem tašku s jeho věcmi. Vydal jsem se po schodech nahoru až do pokoje, který jsem znal ze všeho nejlépe.

Nemůžu uvěřit tomu, že ten dům Liam znovu odkoupil. Netuším jaký k tomu měl důvod. Možná nechtěl, abych přišel o takovou spoustu vzpomínek? Nebo ten dům chtěl právě pro takovéhle případy? Nevím proč to udělal, ale pravda je, že i když jsem tady strávil dětství, necítím se tu dobře. I když odsud mám spoustu krásných vzpomínek pořád se mi vybavuje to ,jak jsem v kuchyni našel svou mámu poté, co ji Liamův otec zabil. Nikdy mu to neodpustím, ale už jsem se s tím smířil. Přijal jsem to a už to nehodlám řešit, protože bych tím nic nezískal. I tenkrát jsem jasně řekl, že nechci, aby Liam přišel o otce. Vyrůstal celý život bez rodičů a když konečně jednoho získal, nemohl jsem ho o něj připravit kvůli své pomstě.

Došel jsem ke dveřím svého pokoje a pomalu je otevřel. Dům se skoro vůbec nezměnil od mého odchodu. Za těch osm let jsem tady ani jednou nebyl a musel jsem uznat, že mě až překvapilo jak všechno vypadalo skoro, jako kdybych tu nebyl jen pár dní. Uzlíček v mém náručí mě však uklidňoval, že celých osm let nebyl jen jeden velký a reálný sen.  

Pomalinku, abych neprobudil svého broučka, jsem ho položil na postel. Docela jsem se podivil, když tady bylo základní vybavení jako třeba peřiny. Liam je musel koupit spolu s dalšími věcmi, protože pochybuji, že tohle všechno tady ta rodina nechala. Potom co jsem položil na postel svého syna, jsem ho svlékl do pyžama a potom jsem svlékl i sebe do boxerek. Nakonec jsem si lehl vedle něho a přitáhl si ho k sobě.

Nechtělo se mi spát. Byl jsem unavený, ale jakmile jsem zavřel oči, znovu mě přepadl strach, co by se mohlo stát, kdybych opravdu usnul. Věřím, že Andrew nás ochrání. Celou noc nás bude hlídat, ale na druhou stranu jsem se stále bál. A proto jsem nespal celou noc. Ani jednou jsem oka nezamhouřil. Stále jsem pozoroval svého chlapečka vedle mě, který klidně spinkal, jako kdyby se dnes v noci nic nestalo.

Zajímalo by mě kdo se nám snaží ublížit. S nikým teď neválčíme. A Zayn? Ten se za celý rok neukázal. Doufám, že to není zase on. Nechci zažít opět to, co před tím. Nenašli jsme ho a byli jsme možná rádi. Podle všeho má svůj gang a z toho by mohla vzniknout válka. Od doby, co máme Trevora, se snažíme válkám zabránit, abychom ho udrželi v bezpečí a dařilo se nám to až do teď. Nevím proč nás najednou opustilo štěstí a my musíme zase utíkat.

Ráno se začal probouzet celkem brzy. Jako kdyby věděl, že je něco špatně, že není doma a že nemůže spát celý den, protože na to není čas. Jakmile mě spatřil vedle sebe, zářivě se na mě usmál a začal ke mě natahovat ruce, což mi udělalo velkou radost. Najednou mi bylo lépe. Věděl jsem, že je můj miláček v pořádku a že je šťastný. Na něm mi záleželo nejvíce.

"Ahoj broučku." usmál jsem se a vzal si ho k sobě. Položil jsem si ho na hruď a on se ke mě přitulil tak, jako vždycky. Miloval tulení a když ho hladíme na zádíčkách a na bříšku, tak vydává takové roztomiloučké zvuky, jako kdyby byl štěstím bez sebe.

Leželi jsme takhle spolu dlouhou dobu. Po hodině jsem vzal svůj mobil do ruky a když jsem zjistil, že je kolem sedmé hodiny, rozhodl jsem se, že zavolám svému manželovi. Doufal jsem, že s muži přišel na to, co se děje. Doufal jsem, že je v pořádku. Problém byl v tom, že mi telefon nezvedal a já se tak začal bát. Nechtěl jsem začít plašit. Třeba jen pracoval a neslyšel telefon. Nechtěl jsem proto volat někomu jinému z gangu, abych je po probděné noci ještě neúkoloval já.