Criminal love - Niam

96.

Niall

"Takže o tohle tady jde?! O tvoje ego? Nebo o to, aby ses zbavil toho, co se ti pokusil dobít tvoje území?!" rozhodím naštvaně rukama a nevěřícně hledím na svého bruneta, který se tvářil jako měsíček na hnoji a přitom dodělával oběd, který jsem měl uvařit já. Trevor seděl v dětské židličce a pozoroval nás. Ani nedutal. Věděl, že se blíží velká bouřka.

Liam se jen uchechtl "Netušil jsem, že je to on, když po mě Chris tu pomoc chtěl." pokrčil rameny a já myslel, že ho uškrtím.

To snad nemůže myslet vážně. Nejen, že se nám snaží udělat nepřátele všude kde se dá, ale on se snaží zničit úplně všechno. Já jsem chtěl jen přítele, který by nebyl součástí gangu. Chtěl jsem někoho s kým bych si mohl normálně promluvit o své rodině, o svých problémech a smát se obyčejným věcem. Chtěl jsem někoho kdo nemá s naším světem nic společného i za cenu, že by se to Liamovi nelíbilo. A on teď přijde s tím, že chce Dennise okrást?

Navíc se chová jako malý kluk, kterému někdo sebral na pískovišti lopatičku a on ji chce zpátky! To se neumí ani trošku ovládat? To je to tak těžké?! Vždyť viděl jak jsem Dennise odmítl! Řekl jsem mu, že chci být jen kamarád a on se i přes to tváří, jako kdyby se držel jak nejvíce umí, aby Dennise nezabil hned mezi dveřmi. Ano pokusil se mě políbit a ano chápu, že je Liam žárlivý. Na druhou stranu, ale Liam musí moc dobře vědět, že bych ho nikdy nepodvedl. Nikdy bych mu nic takového neudělal.

"A to ti mám jako věřit? Určitě ti řekl jméno toho koho budete vykrádat!" byl jsem vzteky bez sebe. Nejspíše bych to za normálních okolností neřešil, ale vzhledem k tomu kolik se toho za poslední týden stalo, jsem prostě musel někdy vybouchnout. Bylo toho moc a já jsem se teď nemohl zbavit toho příšerného vzteku.

Liamovi ale nervy taky začaly docházet. Odložil nůž, který držel v ruce a s naštvaným výrazem se na mě otočil. Nedocházelo mi v tu chvíli jak moc sobecky se chovám. Nedocházelo mi, že vůbec nemám právo se Dennise zastávat. Vůbec jsem si neuvědomil jak tím Liama můžu zranit potom všem, co pro nás dělá. "Netušil jsem jak se ten tvůj "kamarád" jmenuje!" ukázal uvozovky, aby mě snad ještě víc naštval a opravdu se mu to dařilo. "Promiň, že když jsem ho viděl, jsem se soustředil spíš na to, že by tě nejraději ošukal než na to jak se jmenuje!"

"Takže přece jen jde o tohle!" znovu jsem zakřičel. "Tak aby bylo jasno, žádná loupež nebude! Jednou si chci najít někoho kdo není z gangu! Jednou chci být v kontaktu s někým normálním! Navíc nám nemůžeš dělat nepřátele všude! Co si myslíš, že se stane až na to přijdou?! Budou tě nahánět policisté i v jiném státě! Znovu přijdeme o místo kde se schovat až se kvůli tobě dostaneme do dalšího problému!"

Až poté, co jsem to vypustil z úst jsem si uvědomil, co jsem vlastně řekl. Až pozdě mi došlo, že to byla tak moc velká lež a jak moc jsem Liamovi musel ublížit. Uvědomil jsem si jak moc velký idiot jsem. Teď už však bylo pozdě na to se omlouvat. Nezbývalo mi nic jiného než doufat, že Liam ví, že když jsem naštvaný, tak říkám vše, co mi přijde na mysl.

Liam zrudl v obličeji, byl naštvaný jak nejvíce to šlo. A já věděl, že je to moje vina. "Kvůli mě?! Uvědomuješ si, co vlastně teď říkáš?! Pokud se ti vztah se mnou nelíbí, tak proč sis mě tedy bral?! Mohl ses na mě klidně vykašlat hned jak jsem se dostal do basy! O nic jsem se tě nežádal!  Pokud se ti se mnou opravdu žije tak moc špatně, tak se sbal a vypadni za tím svým Dennisem! Bůh ví jak to bylo, když jsi tu byl sám! Já za tebe a za našeho syna jako idiot nasazoval krk! Byl jsem připravený pro vás klidně i zemřít a ty ses tady mezitím kurvil s ním!"