Poté, co se Liam vrátil z vězení nastal v Londýně ještě větší teror, než před tím. Obyčejní lidé si toho možná ani nepovšimli, ale ti, co mají na rukách krev nebo černé svědomí z věcí, které udělali a dělají, to věděli až moc dobře. Nebyl tu už jen...
Po dlouhé době jsem si oblékal oblek. Po dlouhé době jsem si uvázal kravatu kolo krku. Schylovalo se ke chvíli kdy oba s Liamem opustíme tenhle dům a znovu vyrazíme do akce. Ve státě kde nikdo neměl tušit, co jsme zač a na místě kde jsem to chtěl nejméně. Nemohl jsem tomu však zabránit. Liam si stál pevně za tím, že zachrání rodinu svého dlouholetého přítele. Na jednu stranu jsem ho chápal. Sám bych dal cokoliv za to, abych zachránil svou rodinu. Moc dobře vím jak se cítí. Na druhou stranu se díky tomu, ale moje rodina dostane do dalšího nebezpečí. Představa toho, že by to prasklo a Liama znovu zatkli se mi vůbec nelíbila a čím dál více jsem se bál toho, že bych o něho mohl přijít. Nesměl jsem si, ale takové myšlenky připouštět. Teď musím udělat vše proto, aby se tahle akce povedla a my mohli v klidu odjet.
Nejdříve jsme s Liamem chtěli zůstat ještě pár dní v tomto městě. Když jsem však ležel večer s mým manželem v posteli a probírali jsem jak to zítra všechno bude, došlo nám, že nebude nejlepší nápad tady zůstávat. Dennis by opravdu mohl nabít podezření. Přece je to Liamův rival a i když neví o tom kdo ve skutečnosti jsme, mohla by ho taková myšlenka napadnout.
Popravdě mě ta myšlenka taky napadla. Možná mu opravdu ani tak nejde o to zachránit muže, kterého zachraňoval už tolikrát, že by to nespočítal ani na všech prstech, co má. Třeba mu šlo opravdu o to se pomstít Dennisovi za to, co udělal, i když vlastně o nic nešlo. Vždyť se nic nestalo. Jen se o mě a Trevora zajímal. Až moc, ale jak už jsem říkal, nikdy bych s ním nic neměl a on by se tak musel smířit jen s přátelstvím. Liam si však vždycky musí dokázat to, že je opravdu ten největší alfa samec.
Zhluboka se nadechnu, abych uklidnil své nervy, když vyjdu z chodby do obyváku kde na mě čeká muž ve středním věku. "Takže všechny věci by měly být zabalené. Prosím dej ho spinkat hned jak odejdeme. Pokud neusne do té doby než budete na letišti..."
"Tak bude plakat kvůli tomu, že bude unavený. Já vím Nialle. Nehlídám tuhle příšerku poprvé. Hned jak odejdete tak si dáme teplé mléko, vykoupeme se, přečteme si pohádku a půjdeme spinkat. Viď broučku?" Andrew držel našeho syna v náručí a mluvil spíše k němu než ke mě. Trevor ho s nadšením pozoroval a ručičkami zkoumal jeho delší vousy, které mu rostli určitě po celou dobu, co se Victor objevil na scéně londýnského podsvětí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo logické, že tady byl. Zavolali jsem mu hned jakmile jsme se s Liamem shodli, že pojedeme domů hned po té akci. Nechtěli jsme naše dítě svěřovat někomu koho příliš neznáme. Andrew Trevora hlídá od doby, co jsme si ho adoptovali a proto jsem byl tak moc rád, že byl ochotný za námi přiletět tak rychle.
Lehce jsem se usmál a přišel k nim, hladíc Trevora na hlavičce. "Já vím, jen jsem nervózní, aby to vyšlo."
"Neboj se. Ta akce nemůže zabrat víc jak půl hodinu. Ten chlap si ničeho nevšimne. Hned odtamtud vás kluci odvezou na letiště kde už na vás budu čekat s Trevorem a hned poletíme domů. Neboj se, bude to v pořádku." snažil se mě uklidnit. Viděl na mě jak moc nervózní jsem. Tady nešlo o obyčejnou akci kde nám šlo o život. Vlastně šlo dalo by se říct o primitivní práci, ale i tak jsem byl nervózní. A nevím jestli to bylo tím, že se to mohlo všechno pokazit nebo kvůli tomu, že jsem měl za pár minut potkat Dennise.
