Criminal love - Niam

27.

O měsíc později

Liam

Celkem poklidný měsíc utekl jako voda. Nic moc se nezměnilo. Já a Niall jsme spolu šťastní a prakticky to mezi námi funguje jako za starých časů, s tím rozdílem, že se mnou chodí do práce a že už není tolik stydlivý jako před tím. Už jsem si, ale stoprocentně zvykl na to, že doma nemám teenagera, ale dospělého a vyrovnaného muže. Nakonec se to ukázala jako výhoda. Před tím mě do varu dostával svou roztomilostí. Teď mě dokáže rozhodit už jen jeho provokativní a sexy chování. On se mi přímo vybízí! Dřív dělal drahoty a nechtěl se dát tak snadno a teď? Jen tak pro mě roztáhne nohy jako poslušná děvka a čeká na to až ho pořádně přetáhnu. Bože jak já miluju tu jeho poddajnost. Samozřejmě, že mi nejde jen o sex. Miluju ho celého. Je to můj miláček.

Jak vidíte i já jsem se změnil. Změknul jsem a to hodně. Z někoho udělá vězení tvrďáka a někdo tam změkne. Já jsem si uvědomil, že už bych to znovu bez Nialla nezvládl a jak ho šíleně miluju. V práci jsem znovu chladnokrevné zvíře, ale doma bych svého broučka snědl láskou a udělal bych pro něho všechno na světe jen, aby byl spokojený.

A proto jmě trápí to, co se poslední týden děje. Všiml jsem si toho samozřejmě už dříve, ale to to nebylo tak patrné. Ale ten poslední týden jsem si toho nemohl nevšimnout. Je zamlklý, tolik se nesměje a když už se culí, tak na svůj mobil jako měsíček na hnoji a mě to neskutečně irituje. Nevím s kým si píše, jestli si v ůbec s někým píše, ale prostě se mi to nelíbí. Ptal jsem se několikrát, co mu je, ale on mi nikdy nic neřekl a zavedl řeč jinam nebo mě svedl. Chci, aby byl se mnou šťastný, ale to nebude dokud z něho nedostanu, co mu je, abych mohl udělat něco s tím, co ho trápí.

"Fajn. Takže si to projdeme ještě jednou. Příští týden přijede zásilka drog z Ameriky, mi jim za to obratem pošleme zvířata, která nám poslali naši spojenci ze střední Evropy a týden na to budeme mít předávání zboží v přístavu." shrnu na konci schůze vše, co jsme do podrobna rozebrali a když vidím jak všichni přikývnou, tak jim dám pokyn, že mohou jít domů.

Niall se rovnou rozejde k odchodu, ale já ho zastvaéím. Znovu se mi zdálo, jako kdyby byl duchem nepřítomen a to se mi vůbec nelíbí. Už včera jsem mu doma musel opakovat to, na čem jsme se v klubu všichni dohodli, protože nedával pozor a byl myšlenkami někde jinde. S takovým přístupem se mu brzy něco stane a to nemůžu dovolit. Musím to z něho dostat jiná možnost není. Niall není ten typ, který by se se svými problémy svěřil sám. Nechává si své problémy pro sebe, aby tím náhodou nezatěžoval ostatní. A když už se chce svěřit, tak je to po hodně dlouhé době, co už to v sobě nemůže udržet. Jenže takhle dlouho já čekat nechci. Musím to z něho dostat.

Co když mě podvádí? Co když si našel někoho jiného a bojí se mi to říct? Někoho mladšího, hezčího a lepšího než jsem já. Ne to by mi Niall neudělal. Nepodváděl by mě. On není ten typ. On by se snažil tu touhu po někom jiném potlačit a kdyby se mu to nepodařilo, tak by mi to řekl. On by mi v tomhle nelhal.

"Nialle počkej na mě chviličku v autě prosím. Já potřebuju ještě něco projednat s kluky." kývnul jsem hlavou k Louisovi a Harrymu, kteří na mě čekali u baru. Niall jen přikývl, políbil mě na tvář a vydal se pryč stejně jako všichni ostatní. Musel jsem si povzdechnout. A takhle zamlknutý je pořád a já nevím co s tím mám dělat.

"Tak co se děje Payno, že s námi chceš mluvit o samotě?" ozval se Louis zvědavě, když všichni odešli.

Došel jsem k nim a vzal si z baru plechovku coly. "Určitě jste si všimli, že je Niall nějaký divný." zabručel jsem a kluci hned přikývli.