Criminal love - Niam

13.

Ten zvláštní pocit mě neopustil, ani když už bylo po akci. Jeli jsem ve svých autech ke klubu a Niall mi celou dobu vyprávěl jak je úžasné mě vidět znovu v akci a v plné síle. Nejspíše mi tak chtěl dodat ještě více sebevědomí, což se mu více než dařilo a já byl tak čím dál tím více spokojený. Ten divný pocit jsem tedy nakonec přestal řešit a tak jsem nakonec cítil jen potěšení ze svého výkonu. Nebylo to nic velkého to opravdu, ne ale i tak jsem měl ze sebe dobrý pocit. Jako kdybych vstal z mrtvých. Bylo to osvobozující. Byl jsem to konečně zase já. Tohle bylo proti občasným rvačkám ve vězení něco jiného. Úžasného. Znovu jsem měl pocit, že jsem zpátky na nohách, na kterých pevně stojím a že mám dost síly na to vést gang. Byl jsem na to dost silný. Byl jsem připravený se znovu stát šéfem nejhoršího gangu v Londýně. Znovu jsem cítil tu jistotu a ten přicházející strach mých nepřátel, kterým dám pořádně sežrat všechno, co udělali za dobu, co jsem tady nebyl.

Nebyl jsem, ale nadšený jen ze sebe. Měl jsem radost ze všech, co se mnou na té akci byli. Byli pořád stejně dobří jako kdysi. A Niall? Byl úžasný. Vůbec se nebál. Šel do toho po hlavě. Šlo mu o to to provést rychle a bez chyby, což se mu taky podařilo a já na něho jen pyšně koukal a říkal si jak moc dokonalého přítele mám. Vím, že mi to před několika dny vadilo, ale teď, jako kdybych se s tím konečně srovnal. Konečně jsem znovu cítil, že je to můj Maličký. I když nebyl stejný, pořád byl můj. Jen a jen můj. Nikomu ho nedám. Moc ho miluju a to jak se změnil mou lásku jen posílilo. To jak sexy při tom vypadal se totiž nedá ani popsat. Myslím, že kdybych ho někdy viděl při trénování střelby, určitě bych ho ošukal hned na místě. Bože budu ho muset v noci zase pořádně ošukat, protože už mi jeho tělo začíná chybět.

Poté, co akce úspěšně skončila, jsme se vydali zpátky do klubu. Moc lidí už tam nebylo, protože všichni měli buď práci nebo se chtěli alespoň chvilku zajímat o své soukromé životy. Pár jich tu ale přece jen zůstalo a buď pracovali a nebo popíjeli jen tak na baru.

Společně s kluky, co se mnou akci podnikli jsem se vydal do středu klubu a vysypal jsem obsah pytle na stůl, na kterém jsme se s Niallem před nějakou dobu vášnivě milovali. Bože jak rád bych do něho znovu zasunul.

Byly to všechny věci, co jsme vzali ze sejfu a začali jsme se jimi probírat. Nejen, že se jednalo o smlouvy a peníze, ale taky o pár plánů některých akcí, což se nám více než hodilo. Všechny dokumenty jsem tedy složil do komínku a měl jsem je v plánu odnést k sobě do sejfu. Nejdříve jsem se však podíval na peníze.

"Nialle přepočítej je prosím a potom to mezi kluky rozděl rovným dílem. Nezapomeň na sebe. Mě nic nechávat nemusíš." usmál jsem se na svého přítele, když se všichni po prohledání všech věcí vydali na bar a zůstal tu se mnou jen můj přítel, kterého jsem jednou rukou objímal okolo pasu.

"Dobře." usmál se na mě a políbil mě na tvář. Zářivě jsem se na něho usmál a poté mu polibek vrátil. Přišel jsem si znovu dalším způsobem zvláštně. Nebylo to ze šoku kvůli gangu a zabíjení. Byl jsem jiný i k Niallovi. Jako kdyby mi za těch sedm let došlo, že bez něho nemůžu být a proto jsem se k němu začal chovat lépe. Jako kdybych najednou chápal váhu jeho lásky. Najednou jsem si toho cenil.

Odnesl jsem papíry do své kanceláře a když jsem se vrátil, Niall už rozděloval peníze rovnými díly. "Vyřiďte ostatním, že na sebe máte všichni dávat mnohem větší pozor. Nikomu nevěřte a hlavně buďte ostražití. Nemůžeme si dovolit další ztráty. To platí i pro vás, co tu jste" rozkázal jsem přísně ještě před tím než jsme se s Niallem rozhodli jet domů. Když jsme však vjeli do naší ulice, uvědomil jsem si jednu zásadní věc. Ještě jsem nemluvil pořádně za celou dobu, co jsem tady, s Rundlem. Měl bych za ním zajet. Je to...je to přece jen můj táta. "Maličký vadilo by ti, kdyby si teď zůstal tak na hodinu sám doma?" zeptal jsem se, když jsem zastavil před naším domem a Niall se na mě nechápavě podíval.