Criminal love - Niam

48.

Niall

Byl jsem rád, že na odpoledne nemáme žádné plány. Stále jsem byl unavený a po našem sexu se ten pocit ještě posílil. Neříkám, že se mi nelíbil, to ne, protože by to nebyla pravda, ale jsem po něm unavenější, což se dalo čekat. Proto jsem byl rád, že Liam souhlasil s tím, že si uděláme odpočinkové odpoledne. Udělali jsme tři mísy našeho oblíbeného sýrového popkornu, Liam rozložil už tak dost velký gauč a řekl mi, ať si na něj pohodlně sednu. Mile mě překvapilo, když přinesl naše deky a polštáře z ložnice.

"Rozlož je." políbil mě na čelo a já tak udělal. Za mými zády byly naše polštáře z postele i ty, co normálně máme na gauči a vytvořily, tak příjemně měkoučkou zeď, o kterou se budeme oba moci opřít. Deky jsem rozložil a pod tu svou jsem si vlezl. Liam odešel do kuchyně a když se vrátil, tak nesl dvě velké lahve s colou. Musel jsem se lehce potěšeně zasmát.

"Ty z toho gauče nemíníš už dneska vylézt co?"

"Přesně tak." zářivě se na mě usmál a usadil se vedle mě. Okamžitě jsem se k němu přitulil a svou hlavu jsem položil místi polštářů na jeho hruď kde mi bylo nejlépe. Liam na chytré televizi našel horor 'V zajetí démonů'. Je to stará klasika a pořád je dobrá. Navíc oba máme rádi horory, tedy alespoň teď. Dříve, když jsem byl ustrašené děcko bych z toho asi dostal infarkt, ale teď mám horory rád a občas jsem se na ně díval i sám.

Tulili jsme se k sobě, koukali se na film, jedli popkorn a užívali si, že jsme spolu. Už dlouho jsme jen tak neleželi a neodpočívali. Pořád jsou nějaké starosti, nějaká práce a nebo nepříjemné události, co nám alespoň nějakou iluzi normálního vztahu ničí. Nebo nám to ničí naše většinou nesmyslné hádky, které vznikají tím, že jeden z nás špatně pochopí toho druhého, nebo se jeden z nás, přinejhorším oba, bojíme říct, co cítíme a pak je zle. Naštěstí tohle trvá vždycky jen chviličku. Jsem rád, že se spolu nehádáme několik dní a nemluvíme spolu. Vždycky je alespoň snaha to všechno vyřešit. I když to občas nejde. Ale i přes to všechno se milujeme. Stále nedokážu pochopit jak se můžu i po sedmi letech odloučení cítit v jeho přítomnosti jako zamilovaná puberťačka. Udělal bych pro něj všechno. Kdyby mi někdo řekl, že mám skočit z mostu do řeky místo něj, tak to klidně udělám. Udělal bych vše proto, aby byl v pořádku. Cokoliv.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě při závěrečné scéně, kterou jsem stejně moc díky svým myšlenkám nevnímal.

"Nad tím jak moc tě miluju." možná to znělo jako moc velké klišé z filmu, ale já mluvil jen pravdu. Miluju ho k zbláznění a je to pro mě stále více a více neuvěřitelné.

"Oh ty romantiku." zasmál se Liam z plných plic a já ho lehce bouchnul do hrudi. Člověk se mu tady vyznává ze svých citů a on se mu jen směje.

"Blbe." začnu se od něj odtahovat a on se stále jen a jen směje. Jeho ruce se obmotaly kolem mého těla a přitlačily si mě na něj. Snažil jsem se od něho dostat pryč, ale on byl prostě silnější a mé pokusy o útěk byly tak marné.

Nakonec mě obejmul tak silně, že jsem skoro až nemohl dýchat a začal mě pusinkovat na obličeji jako malé dítě. Zatvářil jsem se znechuceně. Ne že by se mi to nelíbilo, ale on se mi směje, tak já mu přece nebudu dávat najevo, že se mi jeho péče líbí. Ať si trhne a příště si vyhoní. Já mu pomáhat nebudu.

"Pusinko..."zanaříká, když si všimne, že se stále vzpírám a bráním jeho péči "Prdelko..." jednou rukou zmáčknul můj zadek, ale hned svou dlaň odtáhnul, když jsem se mu bohužel jenom málem vytrhnul ze sevření. "Broučku..." stále jsem se vzpíral "Kotě..." své polibky přesunul na můj krk a když nasál můj ušní lalůček, musel jsem si skousnout spodní ret, abych tiše nevzdychl a nedal mu tak jasně najevo, že se mi jeho péče líbí. "Miláčku..." zašeptal do mého ucha, ale i když se mi jeho přezdívky více než líbily, tak jsem stále dělal, že jsem uražený. "Lásko moje jediná..." Páni z něj by se mohl stát rovnou básník. Ale jenom, když něco potřebuje a chce.