Criminal love - Niam

91.

"Kde je Trevor?" zeptal se Liam hned, když se odtáhl od mých rtů. Byli jsme oba udýchaní a přísahal bych, že jsem cítil jak Liamovi zběsile bije srdce. Já na tom, ale nebyl jinak. Toužebně se mi podíval do očí. Ale nebyla to touha jako taková. Dokázal jsem si představit jak moc touží po mém těle a jak příšerné pro něho musel být bez sexu, ale tohle byla úplně jiná touha. Chtěl vidět svého syna. Chtěl vidět to malé spící dítko, pro které by i zemřel.

Musel jsem se usmát nad jeho výrazem. Byl tak moc pyšný otec. "Spí v kočáře v předsíni."

Liam popadl tašku, co ležela na kamenité cestě a chytl mou dlaň do té své. Nic mi neodověděl a jen se se mnou rychle vydal do domu. Byl natěšený, jak malé dítě. Možná nás už prostě chtěl mít oba dva u sebe. Možná i pro něho bylo těch pět dní moc. Možná i on už šílel z té vzdálenosti mezi námi.

Hned jakmile jsme vešli do našeho domu, pustil mou ruku i tašku a já tak se zářivým úsměvem zavřel potichu dveře. Bylo mi jasné, že chce Trevora překvapit. Bylo mi jasné, že chce vidět Trevorův zářivý úsměv a jiskřičky v očích. Proto jsem zůstal na místě a sledoval jsem jak se můj manžel pomalu krade ke kočárku, ve kterém spinkal jak zabitý náš chlapeček.

Pomaličku odepnul pás, kterým byl připoutaný a jemně ho začal hladit po tvářičkách a hlavičce. Tak krásně se přitom usmíval. Tak nádherný úsměv měl jen s Trevorem. I na mě se usmíval jinak. Taky krásně, ale tohle bylo úplně něco jiného a já ho tak miloval ještě víc než před tím.

Náš malý syn nepříjemně zamručel. Neměl rád, když ho někdo budil. Vždycky jako kdyby doufal, že ho vyndáme z kočáru a uložíme ho do postýlky. Teď jsme však oba věděli, že i kdyby se probudil sebevíc rozmrzelejší, až spatří Liama, bude nadšený tak jako vždycky.

"No tak příšerko..." zasmál se Liam potichu, když se Trevor bránil jak nejvíce to šlo probuzení. "Vstáváme. Táta přijel." pořád se tiše smál a já myslel, že začnu plakat dojetím.

Jen tak málo slov stačilo k tomu, aby Trevor otevřel oči. Poznal jeho hlas. Tak moc svého tátu miloval, že by ho poznal i poslepu. Ta radost, kterou jsem v jeho očích uviděl, se nedala ani popsat. Byl tak moc rád, že svého tátu vidí. Stýskalo se mu po něm tak moc a teď byl konečně tady. Trevor mi tímhle chováním připomínal mě před osmi lety. Byl jako já závislý na přítomnosti bruneta a když nebyl u něho, věděl, že je něco špatně a že mu něco chybí.

"Táta! Táta! Táta!" začal křičet na celou předsín a skoro až vyskočil z kočáru. Kdyby ho Liam včas nezachytil, určitě by skončil na zemi. Určitě by mu to, ale bylo jedno, protože by viděl svého tátu. Liam ho, ale včas chytil a vtáhl si ho do náruče. "Táta..." zašeptal spokojeně maličký, když ho objímaly Liamovy silné paže.

"Už jsem tady broučku. Táta je tady." šeptal mu Liam do ucha a já mohl spatřit jak se snaží zadržet slzy. Liam mohl být drsňák jak moc chtěl, ale pokud šlo o Trevora, byl naměkko. Tak moc svého syna miloval. Tak příšerně moc a když si jen představil, že by byl někdy znovu bez něho svíralo se mu hrdlo a nemohl dýchat. A to ještě před rokem říkal, že dítě nikdy chtít nebude.

Trvalo to nějakou chvíli. Všichni tři jsme stáli v předsíni. Já pozoroval svého dokonalého manžela jak objímá našeho syna a ten se k němu tiskl, jako kdyby se bál, že se mu Liam znovu pokusí odejít. Nakonec Trevor zvedl hlavičku z Liamova ramena a podíval se mu s úsměvem do očí. Potom k němu udělal rychlý pohyb a vtiskl mu dětskou pusinku na jeho rty. Liamův rozněžněný úsměv se ještě zvětšil a začal pusinkovat Treviorovi tvářičky. Dětský smích dolehl k mým uším a já nemohl bý spokojenější.