Criminal love - Niam

45.

Konečně. Konečně sedím v autě svého přítele a jedeme domů. V té nemocnici se to už nedalo vydržet. Doslova jsem myslel, že se zblázním, kdybych tam měl být ještě jeden den navíc. Ta nepříjemná sestřička mi pila krev. Ne všichni, aly byli takoví. Jedna sestřička si se mnou dokonce i chvíli hezky povídala, ale to bylo opravdu jen na chviličku, než do pokoje přišel Liam v ne moc dobré náladě a sestřička, která se společně se mnou smála, tomu moc nepomohla.

Mimochodem jsem v nemocnici byl přesně čtyři dny, což mi přijde poměrně přehnaný. Na to, co se stalo už jsem dá se říct zapomněl a to, co mi provedl Patrik...snažím se ten fakt, že jsem měl nedobrovolný sex s někým jiným než s Liamem, ignorovat a to samé dělá i on. Jen se bojím, aby to mezi námi nevytvořilo překážku až na to dojde.

Co si budeme povídat, sex mi chybí a i když jsem byl během tohohle týdne znásilněn, tak to mojí chuť na sex s Liamem nijak neničí. Naopak netoužím po ničem jiném, než aby se mě Liam konečně dotýkal po celém těle a smazal tak všechny ty ošklivé vzpomínky na slizkého Patrika, který mi tak moc ublížil. Potřebuju, aby konečně zasunul svou velkou erekci do mého nitra a já tak konečně cítil, že jsem jen jeho. Navíc u mě nehrozí, že se mi u Liama vytvoří vzpomínka a záchvat paniky kvůli Patrikovi, protože buďme upřímní, Patrik se Liamovi nemůže s výbavou v kalhotách rovnat. Liam je o hodně větší. To jsem mu samozřejmě neřekl. I když by mu zvedlo ego, že ho má většího, nechci se s ním o tomhle bavit, protože to není úplně nejlepší téma, které bych mohl se svým přítelem rozebírat.

Asi bych se mu mohl vypovídat a měli bychom si o tom promluvit, ale já nechci. Chci jít dál a dělat, že se nic nestalo. Jen doufám, že to zvládne i Liam. Bolelo by mě, kdyby se přes to nepřenesl. Chci, aby to mezi námi bylo v pořádku a doufám, že to, že jsem měl bohužel sex s někým jiným, ho nijak neodradí.

"Už se vážně těším domů." usměju se na něj, když vyjede do rušných ulic Londýna. Jedna jeho dlaň leží na mém koleni a jemně ho hladí. Takhle se ke mě něžně chová od doby, co jsem byl v nemocnici. Pořád mě líbá všude množně dětskými pusinkami, nijak na mě netlačí, líbá mě jako porcelánovou panenku, tak aby mi něčím neublížil a různě mě stále hladí nebo mě drží za ruku. Ne že by to před tím nedělal, ale teď v tom cítím něco víc. Jako kdyby mě opravdu nechtěl ztratit nebo mi ublížit. Je to od něj hezký, že na mě bere ohledy a je ke mě takhle moc přítulný, ale já bych chtěl, aby se mezi námi nic nezměnilo.

"Nejdřív ještě jedeme do klubu." usmál se na mě a věnoval mi rychlý pohled před tím, než se znovu otočil k silnici a věnoval se řízení tak, aby nenarazil do protijedoucích auta a ani do těch před námi. Viděl jsem na něm, že by rád jel svým zběsilým tempem, ale to mu bohužel hustý provoz nedovoloval.

"Cože?" zakňoural jsem unaveně jako malé dítě. "Nemůžeme pracovat až zítra?" opravdu se mi dneska nechtělo nic dělat a doufal jsem, že Liama přemluvím.

"Ne, musím jen něco rychle zařídit a slibuju, že pak hned pojedeme domů." usmál se na mě lehce a já tedy jen přikývl a položil si hlavu na okýnko.

Za chvilku už Liam zastavoval před klubem a já se musel slabě usmát, když jsem si uvědomil jak rád mám tohle místo, i když by se dalo říct, že je to pajzl v nebezpečné části města.

"Překvapení!" zakřičeli všichni muži z gangu, když jsem vešel do klubu. Několik ran se ozvalo po vystřelení konfet, které na mě přistály a já nemohl jinak než se překvapeně zasmát. Tak tohle jsem vážně nečekal. Než jsme se stačil rozkoukat už mě v náručí svíral Oli, kluci Stylesovi i Andrew. Dokonce i Jordan a Scott mě přišli obejmout a říct mi jak moc rádi jsou, že jsem tady.