Criminal love - Niam

53.

Niall

"Nialle? Co tady děláš? A co ten kufr?" zeptal se Oli hned jakmile mi otevřel dveře. Tváře jsem měl uslzené a bylo mi na nic. Všechno mi přestávalo dávat smysl a já vlastně už ani nevěděl, co chci.

Chtěl jsem miminko, ale zase na druhou stranu jsem ho mít nemohl a musel jsem se smířit s tím, že pokud budu s Liamem, tak o miminku nemůže padnout ani slovo. Jenže já Liama miluju. Miluju ho šíleně moc a nechci ho opustit. Ale lhal mi, podvedl mě. Ne doslova, ale zradil mě.. Lhal mi o tom, že by se mnou chtěl mít rodinu a bylo mu jedno jak moc mi tím ublíží. Nemohl jsem to takhle nechat. Nemůžu dělat, že se nic nestalo a že mě to nebolí. Nebolí mě ani tolik to, že nikdy nebudu mít dítě. To zvládnu. Na to bych si zvykl a po čase by ten chtíč přešel, ale mě bolí to, že mi lhal. Tak moc mi lhal. Proto jsem musel odejít. Protože už to takhle dál nejde. Nemůžu ho nechat, aby si se mnou dělal, co chce s tím, že já mu všechno odpustím.

"Pohádal jsem se s Liamem. Můžu jít dál?" zeptal jsem se ho klidným, i když nakřáplým hlasem.

"No jasně, pojď honem dovnitř." hned mi uhnul z cesty, abych mohl projít a já se tak vydal do útrob jeho velkého domu. Před třemi roky se odstěhoval od táty. Sice Andrew hodně protestoval, protože se na Oliho hodně upnul po smrti jeho manželky, což bylo pochopitelné, ale Oli chtěl být samostatný. Navíc se vídají v práci a často je stejně Andrew u něho nebo Oli u něj. Nemyslete si, že by Oli měl ke svému tátovi menší pouto než on k němu. To rozhodně ne a proto ho to taky nějakou chvíli trápilo.

Kufr jsem položil vedle botníku, zul jsem si boty a vydal jsem se společně se svým nejlepší kamarádem do velkého a prostorného obyváku. Posadil jsem se na gauč a nohy si vložil pod sebe do tureckého sedu.

"Chceš udělat kafe nebo čaj?" zeptal se mě ochotně a já jen zakroutil hlavou. Teď jsem neměl chuť vůbec na nic. Oli chápavě přikývl a sedl si vedle mě. Bylo vidět, že se mu nelíbí, že mě vidí v takovém stavu a já se musel uchechtnout, když jsem si představil jak hrozně vypadám. Jako ubrečená ženská, která přišla za svou nejlepší kamarádkou s tím, že opustila manžela, protože ji dlouhou dobu podváděl. Opravdu skvělé. "Tak co se stalo?" zeptal se, když jsem dlouho mlčel a vlastně ani nevěděl jestli o tom chci mluvit.

Byl jsem tak moc naivní. Nechápu jak jsem mu to mohl věřit. Vždyť to bylo až moc hezké na to, aby to byla pravda. Jak jsem si mohl myslet, že by Liam tak rychle změnil názor? Zrovna on. Takový tvrdohlavý chlap. Mohlo mi dojít, že on nikdy rodinu chtít nebude. Mohlo mi být jasné, že to dělá jen, abych se cítil lépe. Tak proč se teď potom cítím tak příšerně?!

"Prostě jsme se spolu pohádali a...a j-já..." znovu jsem cítil jak se mi slzy hrnou do očí "J-já jsem se s ním a-asi ro-rozešel." vzlykl jsem tiše a začal si stírat slzy, které stekly po mých tvářích.

Oli se na mě nechápavě podíval a nakonec si mě rychle přitáhnul do náručí. "A co se stalo? Proč jste se pohádali? Vždyť to teď vypadalo, že vám to klape. Dokonce jste si chtěli adoptovat dítě, tak v čem je problém?" Oli nechápal, o co jde. To je jasné, protože jsme opravdu vypadali jako spokojený pár. A taky jsme byli. Ale tohle mi opravdu ublížilo. Ne to, že se mnou nechce dítě. S tím bych se nějak smířil. Ale to, že mi lhal takhle dlouho do očí a nedělalo mu to žádný problém. V takhle důležité věci. Jak mi to sakra mohl udělat?

"To je právě to." pípl jsem tiše a podíval se mu do očí. "On mi lhal. Ve skutečnosti dítě nechtěl. Jen mi celou tu dobu lhal, abych prý myslel na něco jiného než na to, co mi udělal Patrik." přišlo mi to tak hrozně moc zvláštní, když jsem to vyslovil nahlas. Bylo mi zvláštně. Bolelo mě pomyšlení na to, že mi takhle lhal a zároveň jsem chtěl, aby tady byl se mnou a přitáhnul si mě do náručí.