Š U P L Í K

NEMÁM SLOV

fak nemám slov

Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká stupnice maximálního ponížení. Pokud ne, sepíšu ji sama. Možná kdybych si tu stupnici nechala patentovat, tak bych dostala hodně peněz. A kdybych byla bohatá tak by mě a i všem ostatním možná bylo jedno, jak vypadám.

Vyžraná, patnáctiletá holka v plavkách před celou svojí třídou, včetně kluků a holek, které ji šikanují a jsou vychrtlé na kost, je podle mě na osmičce v téhle mé stupnici. Rozřazování do plaveckého a neplaveckého týmu ve škole je hloupost. Velká hloupost. Jaký je v tom vlastně rozdíl? Stejně se budu muset narvat do těchhle pitomých zelených jednodílných plavek, které mi velice mile zakoupil otec, a producírovat se v nich před Blanche Longovou, Hope Stoneovou a Raquel Londonovou. Ano, tyhle tři čubky mě šikanovali. Nebylo to žádné namáčení hlavy do záchodu, stříhání vlasů nebo házení odpadků do postele, když spíte někde na školním výletě a jste s nimi na pokoji.

Ne, tak to nebylo. Spíš se mi smály, za to jak vypadám. Nedokázaly asi snést, že jsem chytřejší než ony. Ale já jsem se jim nedivila, asi bych se sobě taky smála. Byla jsem tlustá, nosila jsem brýle, měla jsem zelený jednodílný plavky!, neměla jsem hezké vlasy a měla jsem rovnátka. No, na mě se příroda opravdu vyřádila. Za to Blanche, Hope a Raquel... Proč lidi jako ony musí být hezké? Blanche byla taková ta vůdkyně, vysoká vůdkyně s nádhernýma dlouhýma nohama a černými vlasy. Raquel a Hope byly její noshledky, které byli obě hnědovlásky. A upřímně? Všechny byly sexy, měli nějaké nepochopitelné právo mě nesnášet.

Taky mi zrovna nepomáhalo, že tu byli i kluci. Kluci, mezi které patřil i Grant Forbes. Grant byl nejhezčí kluk v naší třídě. Pro mě i na světě, ale to nikdo nesměl vědět.

„G. Evansová," přečetl náš tělocvikář a já zahanbeně vylezla z řady spolužáků. „A k ní půjde G. Forbes," dodal učitel a nechal nás postavit se na skokánky. Já tak strašně nesnáším střední školu. A to jsem na ní dva dny. Je pravda, že školu celkově jsem nesnášela už předtím, na základku jsem chodila s Blanche, Raquel i Hope... dokonce i Grantem a i jeho kamarády Arthurem, Chuckem a Kanem. Jediný důvod, proč jsem nikdy do školy nepřestala chodit, byla možnost pohledu na Granta.

Stoupla jsem na skokánek a chtěla se zastřelit. Klidně i nápadně, bylo mi to fuk. Za mnou už se bavila mokrá polovina třídy a smála se mi celá...