Š U P L Í K

JÁ DRAMATIKEM

pokus o divadelní hru... možná to překvapí, ale není to tak dávno, co jsem to psala... tak rok... 2015-16?

SCÉNA 1

(Tma)

PSYCHOLOG: Zavřete oči.

MARIE: Proč?

PSYCHOLOG: Zavřete oči... (Marie si zhluboka povzdechne) Teď... Mi řekněte, jak se máte.

MARIE: Jsem v pohodě... Je mi... Je mi skvěle. (Odmlka) Je mi... celkem... fajn. (Další odmlka) Je mi hrozně... Příšerně.

PSYCHOLOG: Jak dlouho se tak cítíte?

MARIE: Já nevím.

PSYCHOLOG: Je vám zima? (Jsou slyšet těžké kroky) Byla tu kdysi jedna slečna, která pořád chtěla, abych vypínal topení. Asi mi to zůstalo v rukou.

MARIE: Je mi fuk vaše bývalá pacientka.

PSYCHOLOG: Vám je fuk spousta věcí, že ano?

MARIE: Neřekla bych.

PSYCHOLOG: Na čem vám záleží?

(Marie zůstává zticha.)

PSYCHOLOG: Na čem vám záleželo?

MARIE: Na Danielle.

PSYCHOLOG: Vážně? Dokázala jste jí to někdy?

MARIE: Proč bych měla?

PSYCHOLOG: Tak se to ve vztahu dělá.

MARIE: Jak jsem jí to měla dokázat?
PSYCHOLOG: Řekla jste jí někdy, že ji milujete.

MARIE: Ne.

PSYCHOLOG: Proč?

MARIE: Já ji nemilovala.

PSYCHOLOG: Ona vás ano.

MARIE: To byl její problém.

PSYCHOLOG: Proč jste ji nemilovala?

MARIE: Protože... (začne mluvit odhodlaně, ale zmlkne) Protože...

PSYCHOLOG: Cítíte vůbec někdy něco?

MARIE: Jako co?

PSYCHOLOG: Cítíte lásku?

MARIE: Už dlouho ne... (Jsou opět slyšet kroky tentokrát rychlejší.)

PSYCHOLOG: Cítíte radost? Smutek? Vztek? Žárlivost? Strach?

MARIE: Nechci nic cítit. Je to snazší.

PSYCHOLOG: Uvědomujete si, že jste pořád člověk? Člověk nemůže sám sebe zbavit emocí. To nejde.

MARIE: Divil byste se, kolik věcí zvládnete, když jste šílenec.

PSYCHOLOG: Einstein definoval šílenství jako „Opakování stejných věcí, ale očekávání jiných výsledků". Tohle platí i u vás?

MARIE: A co je podle Einsteina několikanásobná vražda?
(Oba se odmlčí.)

PSYCHOLOG: Co se vám vybaví, když řeknu slunce?

MARIE: Světlo.

PSYCHOLOG: Noc.

MARIE: Tma.

PSYCHOLOG: Tma.

MARIE: Strach.

PSYCHOLOG: Otec.