Š U P L Í K

SEDMÝ DRUH - 2. KAPITOLA (VERZE S UPÍRY)

„Jakej byl první školní den?" zeptal jsem se sestry, po tom, co za mnou přišla. Sedla si vedle mě na lavičku a protáhla si záda.

„Znám i lepší způsoby, jak strávit pondělí."

„Ty způsoby tě naučil Nathan?"

„Bingo," zasmála se a ukázala na mě. „Takže... jak ses měl doma?"

„Dobře, ale znám i lepší způsoby, jak strávit pondělí," napodobil jsem ji a ona zvedla obočí.

„Ty způsoby tě naučila Andrea?"

„Bingo," přikývl jsem a prohlížel si cigaretovou krabičku, která byla pohozena nedaleko ode mě. „Něco nového na škole?"

„Pořád přeplněná kretény."

„Takže nic nového," konstatoval jsem.

„Ale jo. Přišla k nám nová holka."

„K nám?"

„No spíš... k tobě. Chodí na VU."

„A co?"

„A nic," pokrčila rameny. „Ale znamená to, že s ní budeš mít většinu předmětů. A ta holka je docela hezká."

„Máš pocit, že si hledám známost?"

„Pokud hodláš sedět na téhle lavičce, tak ne."

„Co to je za holku?" ignoroval jsem její poznámku na mé nejoblíbenější místo a kopl do kamínku na zemi.

„Jméno si nejsem jistá, ale je Campbellová. To příjmení jsem dneska slyšela hodně."

„V dobrým nebo špatným?"

„Špatným. Nedá se říct, že by si zrovna s moc lidmi sedla," pokrčila rameny a zadívala se na mě. „Už jsi dost dlouho nekouřil..." poznamenala a já sebou trhl.

„A co říkám?"

„Nic, jen sleduješ tu krabičku jako by ti urvala nohu."

„Campbellová... hm... to jméno mi něco říká."

„Říká ti to jméno něco jako arogance, ironie, sarkasmus a děvka? Protože přesně tak se dneska ta holka chovala a vypadala tak."

„Tenhle rozhovor začalas tím, žes o ní mluvila jako o dobré potenciální holce," připomněl jsem jí.

„Kdo říká, že o ní už tak nemluvím?"

„Arogantní, ironická, sarkastická děvka je dobrá partie pro mě?"

„To nevím, ale ty máš asi na tenhle typ holek zálusk. Andrea taková byla," řekla a já sebou trhl.

„No jo," vzdychl jsem a víc se na ni otočil. „Každodenní konverzaci jsme si odbyli?"

„Jsem přesvědčená," přikývla a já se k ní nahnul.

Netrvalo dlouho a už jsem jí zuby přejížděl přes krk, až jí naskakovala husí kůže. Její tepna mi zabubnovala do rtů a už jsem to nevydržel. Pořádně jsem se jí zakousl do brady a ránu roztrhl přes celý krk, až krev zmáčela jak moje tak její tričko.

Když jsme se probrali – já z bezvědomí způsobené něčím dosud neznámým, a ona z bezvědomí způsobené ztrátou krve a vyčerpaností; tak jsme společně došli domů a jako každý den předstírali, že se nic nestalo.

~

„No vidíš, jak ti to sluší," zamrmlala Sarah a ještě jednou rukama přejela přes moji košili.