Š U P L Í K

SEDMÝ DRUH - 4. KAPITOLA (2 VERZE S UPÍRY)

„Jak dlouho tu děláš?" zeptala jsem se a vzala z Graciné ruky tričko s konečně mojí velikostí.

„Asi dva měsíce. Proč?"

„Vypadáš docela otráveně," okomentovala jsem její obličej a svázala si vlasy do culíku. „Dva měsíce je docela brzo..."

„Tak to není," zavrtěla hlavou a založila si ruce na prsou. „Prostě jenom mám problémy, nic moc v tom není."

„Ty a Thomas jste se rozešli?"

„Ne," zamračila se a kousla se do rtu. „To jsou spíš... problémy doma. Nic s Thomasem," mávla rukou a já přikývla, protože mi bylo jasné, že o problémech, které má doma, chtít mluvit nebude. Rozešla jsem se tedy ke kabinkám a prohlížela si cestou tričko v mých rukou.

„No vlastně..." zastavila mě svými slovy Grace. „Je to trochu o Thomasovi."

„Neříkej," poznamenala jsem a otočila se na ni. „Tak co je za problém?"

„No, zaprvý mi umřel pes. Mysleli jsme, že utekl, ale máma ho před pár dny našla v lese, když tam vyšetřovala. Byl úplně..."

„Mrtvej?" hádala jsem a ona svraštila obočí. „Promiň. Nemám v sobě ten spínač taktu. Co je ten další problém? Nekřivíš ksicht jenom kvůli psovi..."

„To je osobní," podívala se na špičky svých bot a já se zarazila.

„Kdybys mi to nechtěla říct, tak mi ani neřekneš, že máte problémy... Ale když to nechceš řešit, tak to je fuk..." pokrčila jsem rameny a zasmála se. „Je tu nějakej zajímavej klub, do kterýho bych mohla dneska jít?"

„Včerejšek ti nestačil? Prý tě chytli," zvedla oči a zavedla mě ke kabinkám.

„Jo, jsem zvyklá... Není to poprvé."

„Pamatuješ si něco?"

„Ne," odpověděla jsem a zalezla do první kabinky, která se uvolnila. Lhala jsem, pamatovala jsem si všechno a věděla jsem, že i ona si to pamatuje. Ale právě proto jsem lhala. Nechtěla jsem, aby se mě vyptávala na ty věci, co jsem jí ožralá a zhulená řekla. Například to o nočních můrách. Už teď věděla dost.

S Grace jsme spolu už promluvily jenom u pokladny, kde jsem platila to tričko. Její šéfová ji napomenula, že nemá co postávat u kabinek a musela se vrátit do práce. Já se zase vrátila domů, kde už na mě čekal naštvaný otec a ta jeho debilní přítelkyně.

„Co?" vyštěkla jsem místo pozdravu a vzdychla, když se zamračil ještě víc. „Co po mě chceš? Abych vrátila čas?"

„Mohla by ses třeba omluvit."

„Nikdy mi to nešlo," odsekla jsem sarkasticky a prošla kolem něj nahoru do svého pokoje, kde jsem si dala sprchu a byla tam až do pondělního rána.

Sešla jsem zase po dlouhé době shody dolů a uvařila si kafe.

„Ty ještě žiješ?" ozvala se za mnou blondýna a já se s arogantním úsměvem otočila.

„Zklamaná?"

„Koukni, Connie, myslím, že jsme začaly špatně... Co to zkusit od začátku?" rozhodila rukama a zase se falešně usmála. Přišla ke mně, teatrálně ke mně natáhla ruku, jako že jí mám podat svoji a zvedla obočí. „Ahoj, jsem Yoanna a jsem přítelkyně tvýho táty."

To si dělá prdel.

„Ahoj, já jsem Connie a já spím s tvým tátou," usmála jsem se, vzala hrnek s kafem oběma rukama a napila se ho.