Š U P L Í K

NĚMÁ TVÁŘ

tohle měla být love story o populární holce a klukovi, kterej je němý

looooool

Vystoupila jsem ze svého Volva a zamknula ho. Rozhlídla jsem se znechuceně a unaveně po parkovišti a prohrábla si své blonďaté, husté vlasy. „Ty Justine, víš co je blondýnka na vysoké? Vzácná návštěva!" zasmál se Noel.

Noel Slater. Kluk, který mně urážel svými „ohromnými" vtipy a přitom se svým kamarádem Justinem Mackayem soutěžil, kdo mě první dostane. Byla to asi důležitější soutěž, než když dávali závod, kdo doflusne dál, ale i přesto to byla debilní ztráta času a peněz. Ano, když se nezabývali tím, že o mě vymýšleli vtipy, tak chodili do kina i na holčičí filmy, aby mohli být vedle mě. Někdy mi je i platili. Nedělám si srandu, když se Justin dozvěděl, že jdu na film „The lucky one" tak se skoro pral o místo vedle mě.

Do té jejich party patřil i Ted Peake. Ten... vlastně ten se mi jako jediný kluk ze školy líbil. Neměl miniaturní mozek jako třeba Tyranosaurus Rex nebo tihle dva, ale i přesto někdy si ze mě taky vystřelil. Ted byl vysoký, svalnatý brunet s vlasy dlouhými asi jedenáct milimetrů. Ale slušelo mu to, a asi vážně byl z těch tří nejnormálnější.

„Vtipné, Justine. Vskutku opravdu vyspělé." Poznamenala jsem a šla na černých botách s velkým podpatkem do školy. Justin s Noelem šli hned za mnou. Cestou se k nim přidal i Ted.

Sedla jsem si do své lavice vedle své kamarádky Brooklyn. Byla to dost velká děvka a taky nebyla zrovna nejchytřejší, ale byla s ní sranda. Uměla nejlépe dějepis, protože ho učil její otec, u kterého měla protekci. „Tede, víš, jak rozesměješ v sobotu blondýnu? Řekneš jí ve středu vtip!" řekl Justin a zasmál se, přitom mě pozoroval. Je zajímavý, že si ze mě dělal srandu Justin, který měl taky blond vlasy. „Skončil jsi?" zeptala jsem se ho, bez špetky humoru. „Ne, mám ještě jeden, víš, jak se říká blondýnce s polovinou mozku?" zasmál se na mě a sedl si do lavice. „Justin Mackay?" tipnula jsem si. Justin se naštvaně podíval a začal se bavit s Noelem. Zavadila jsem pohledem o Teda, který si sedal do svojí prázdné lavice. Měl na sobě šedý svetr a bílé, volné jeansy. Taky měl nejlepší vkus... Justin na sobě měl bílé tílko a modré kalhoty a Noel černou mikinu a zelené kraťasy.

Naštěstí zazvonilo a já se mohla ponořit do nekonečné nudy.

Po téhle hodině jsem se mohla přesunout na tělocvik.

Zbytek dne proběhl už rychleji. Domů jsem ani nestihla zajít, a musela jsem spěchat do práce servírky v kavárně jménem „dortíčky". Debilní jméno, ale byl tam celkem slušný plat. „Pardon, že jdu pozdě." Vydechla jsem na vedoucí, která jen naštvaně zavrtěla hlavou a začala se věnovat svému starému známému, který tu sedával obden. Nasadila jsem si takovou tu zástěru, nebo co to bylo a šla k pultu. Seděl tam nějaký černovlasý kluk a díval se do lístku. Přišla jsem k němu a chvilku ho pozorovala. Nevypadal, že by si mě všiml. „Co to bude?" zeptala jsem se ho. Jen zvedl hlavu. Až teď jsem uviděla jeho zajímavé oči. Jedno měl zelené a druhé mu chytalo spíš modrou barvu. „Kafe?" zeptala jsem se. On jen pokrčil rameny a přikývl. Zvedla jsem obočí a nalila mu do hrníčku. „Jsi tu poprvé?" zeptala jsem se ho. Zvedl na mě zase oči. Zavrtěl hlavou a podal mi bankovku. „Nejsi nějakej zamlklej?" zeptala jsem se ho a usmála se. Jen cuknul koutkem a napil se kávy.