Š U P L Í K

ŽÁRLIVOST BEZ LÁSKY

druhá fanfikce na twilight O.o, ne nemá to víc dílů... zaplať pánbůh za ty dary

Zkontroloval jsem se v zrcadle. Roztomilý rozcuch, který měl vypadat tak, že jsem právě vstal, který mi trval nagelovat asi půl hodiny, vypadal docela dobře. Zeleno – bílo – tyrkysová košile docela ladila s tmavě modrými jeansy. Vzal jsem si černou koženou bundu a šel dolů do kuchyně.

„Čau," Pozdravil mě Charlie.

„Nazdar," Kývl jsem hlavou na pozdrav.

„Kafe?" zvedl na mě Charlie oči, když jsem si sedl ke stolu.

„Ne," Zavrtěl jsem hlavou.

„Těšíš se do školy?" změnil téma.

„Ne," Nakřivil jsem obočí.

„Proč?" podíval se na mě a chvilku ignoroval noviny, nebo se aspoň snažil.

„No, je to škola," Zasmál jsem se.

„Kolik je?" zeptal jsem se.

„Tam máš hodiny," Ukázal Charlie na mikrovlnku s hodinami. Bylo půl.

„Ehm... asi bych měl jít," Poznamenal jsem a vstal do stolu.

„Chceš odvést?" zeptal se. Ušklíbl jsem se.

„Co?" zadíval se na mě naštvaně.

„No, upřímně nechci první den ve škole být viděn v policejním autě... Vypadalo by to, jako kdybych byl na podmínce s dozorem," Zamrmlal jsem.

„Fajn," Pokrčil Charlie rameny.

„Já doma budu kolem sedmé," Zavolal na mě Charlie, když jsem šel do chodby.

„Fajn," Řekl jsem si pro sebe a obul se.

Po chvilce jsem už seděl na svojí černé motorce. Vyjel jsem se na vozovku a jel vstříc škole. Nebylo moc těžké ji najít. Dojel jsem na parkoviště. Sesedl jsem a vzal si tašku. Chtěl jsem si ji nasadit, když mi někdo prstem zaťukal na rameno. Otočil jsem se. Přede mnou stála malá brunetka. Chm... Měla velké zlaté oči a byla až nepřekonatelně krásna. Naštvaně se na mě dívala a něco přitom říkala. Na sobě měla černou minisukni, černý top se zlatými třpytkami a v ruce měla hnědou koženou bundu, docela krátkou... Zamračila se ještě víc a založila si ruce na prsou... Hm... prsa. Zadíval jsem se. No nic moc, ale lepší něco než nic...

„Hej!" zařvala na mě. Sundal jsem si sluchátka z uší a usmál se na ni.

„Chápu, že něco potřebuješ?" zvedl jsem pravé obočí. Stiskla čelist.

„Zaprvé oči mám tady!" zavrčela a ukázala si na obličej.

„Zadruhé mě laskavě poslouchej! A zatřetí odpal s tím šrotem, protože je to moje místo," Začala na mě prskat síru. Poodtáhl jsem se.

„Chmm... Zaprvé já na oči moc nejsem, zadruhé si budu poslouchat, koho chci, a zatřetí mi ukaž nějaký potvrzení o tom svým místečku," Zasmál jsem se.

„Dráždíš hada bosou nohou," Zavrčela. Zvláštní zvuk, na tak malinkou holku.

„Nezdá se mi, ale upřímně bych to i rád dráždil," Pousmál jsem se a sjel ji ze shora dolů a zpátky. Zastavil jsem se zase na prsech. Nahnul jsem hlavu a založil si taky ruce na prsou.

„Ty budeš Swan, co?" sjela mě teď očima ona.

„Mluví se tu o mně?" zvýšilo se mi najednou ego, které už bylo i tak dost vysoko.