Š U P L Í K

FAKT VŮBEC NEVÍM

tohle měl být příběh, jakože... nechápu, co to bylo za nápad... měl to být příběh, kde na konci každé kapitoly mělo být nějaké rozhodnutí například odstěhovat se do (přejdi na kapitolu 2) X zůstat doma (přejdi na kapitolu 3)... a podle toho jak byste se rozhodli... tak by se příběh odvíjel buďto v kapitole druhé nebo třetí... no bylo to zamíchaný a složitý

Vždycky jsem miloval New York. V devíti letech jsem si pořád prohlížel tátovo album, kde skrýval fotky z Manhattanu a Queens. Když mi bylo dvanáct, tak jsem ho konečně přemluvil, aby mě na jeden víkend vzal s sebou. Sice jsem většinu času tam strávil zíráním z okna hotelového pokoje, ale ani to mi nezabránilo se další pondělí vytahovat všem svým spolužákům, že jsem byl v New Yorku. Když jsem ho přemlouval znovu v sedmnácti, tak razantně odmítl. Věděl jsem proč. To už totiž nešoustal jenom moji mámu.

Takže jsem byl rád, že jsem mu před měsícem mohl zavolat a oznámit mu, že jsem úspěšně absolvoval vysokou školu a stěhuju se do NYC za prací. Vpálil jsem mu to do obličeje, rozloučil se s mámou a jen s příručním zavazadlem, pasem a notebookem v ruce nasedl do letadla vstříc novému životu.

Otci jsem samozřejmě nemohl říct, že budu bydlet v poválečném domě se dvěma spolubydlícími a budu pracovat jako asistent. Chtěl jsem mu jenom dokázat, že se dokážu postavit na vlastní nohy.