Š U P L Í K

PŘEVRÁCENÝ FIFTY SHADES

tady ty období, kdy jsem ještě myslela, že jsem hetero...lol 

„Jak dlouho tu musíme být?" zeptal se znuděný Ian své ženy Courtney, když se rozhlédl po muzeu. Nebyl zrovna nadšený z toho, že musí chodit z pohodlí domova v sobotu. Ještě k tomu do muzea. Kde jeho žena zanechá většinu svých financí pro nic za nic. Jak on ty benefiční akce nesnášel.

„Nech toho," zamrmlala Courtney a zamračila se na něj. Courtney byla devětadvacetiletá blondýna s modrýma očima. Byli s Ianem naprosto odlišní. On měl černé vlasy a šedé oči, které vůbec nevynikali. Ona měla ráda společnost, on ji nesnášel.

„Na," podala mu naštvaně sklenici šampaňského a obrátila se zpět ke svým přátelům, které Ian taky nesnášel. Banda snobů a drben, která si to přiznala. Ale přesto se k nim přitočil a poslouchal jejich urážlivou konverzaci na účet majitelky galerie, nějaké McLeanové.

„Spadlo jí to všechno do klína, nemusela hnout prstem," rozčilovala se Courtney, když ostatní vzpomněli její momentální jmění.

„Možná roztáhla nohy," poznamenal nějaký blonďák ve smokingu, který byl očividně jiné orientace, a napil se ze své sklenky. Ian ho napodobil.

„Co si o tom myslíš, Iane?" koukla na něj nějaká jiná blondýna z party. Nějak mnoho blonďatých hlav. Pomyslel si Ian a zamračil se na ně.

„Ani ji neznám," odpověděl, a když uviděl výrazy všech ostatních tak rychle pokračoval, protože si uvědomil, že ji neznal z této společnosti nikdo. „Ale vypadá to, že nebude mít moc zásluh na tom, co všechno má."

„Nemá stoprocentně žádnou."

„Určitě stepovala u otcově postele, než naposledy nevydechnul, aby si byla jistá, že už je všechno její," přidala se opět Courtney. Ian protočil oči a radši dopil zbytek své tekutiny ze skleničky.

„Ty se tady vážně bavíš?" mrmlal Ian, když se vrátil od stolu s občerstvením za Courtney, která si zrovna prohlížela nějaký obraz.

„Co myslíš?" otočila se na něj a Ian zvedl obočí.

„Co jako?"

„Ten obraz!" ukázala na něj a obrátila se zpět. „Je překrásný. Hodil by se do obýváku."

„Nebo na záchod. Co se ti na něj prosím tě líbí? Je to jen červený cákanec na bílém plátně."

„Ty tomu nerozumíš," zavrtěla Courtney hlavou nad prostotou svého manžela. „Myslím, že ho koupím."

„Kolik stojí?"

„Dva tisíce..." Ianovi zaskočilo.

„Dva tisíce?" vyjekl. „Za takovou čmáranici? Za tohle nebudeme dávat dva tisíce."

„Ty ne. Já. Jsou to moje peníze."

„Od té doby, co jsme manželé, jsou to naše peníze. Pokud jsi je chtěla jen pro sebe, měla jsi myslet na předmanželskou smlouvu!" zavrčel a s těmito slovy odešel zpět ke stolu s občerstvením.

Nezdržel se ale u něj dlouho. Pohled mu spočinul na předlouhých, černých vlasech, které vlastnila nějaká žena, stojící před dalším obrazem. U Courtney bylo více lidí, proto měla jejich menší hádka diváky, ale tahle stála úplně sama a s nikým se ani nebavila. Rozhodl se k ní připojit, i když se dívala na stejně debilní obraz jako jeho žena. Taky velký cákanec na plátně, akorát tentokrát byl v zelené barvě.