Š U P L Í K

UPÍRŮV TALISMAN - 1. KAPITOLA

Stěhovala jsem se do "nového" města. To město nese jméno Concord. Do tohohle města jsem se stěhovala kvůli Ericovi. Je to mámin přítel. Moc ho nemusím a on mě taky ne. Cheryl – máma, si ho vzala dva roky po rozvodu s Billym, s mým otcem. Eric a já se před mámou chováme, že se máme rádi ale ona tuší že ne. Cheryl jsem ani neřekla důvod, proč odjíždím. Asi si myslí, že je to protože chci být pár měsíců s tátou.

Viděla jsem, že už jsme před koncem naší osmihodinové cesty. A Billy konečně promluvil "Tak..." nadechl se "Jak si se měla?"

Chvilku jsem přemýšlela co mu na takovou "otázku" říct ale nakonec jsem řekla "No... docela dobře." Zamyslela jsem se "Zdá se mi, že se to tu změnilo." Nevěděla jsem, jestli to převést do otázky.

„To je tím, že jsi starší, nic nového není,"

Matně jsem zvedla hlavu, jako že chápu. Pak jsem si vzpomněla na něco, co mi dlouho vrtalo hlavou. "Tati... jak se má Jake?"

Vypadal zamyšleně. Tak jsem mu pomohla. "No víš, ten co je syn pana Mitchela, Jake, takový ten černovlasý, vysoký kluk. Tmavší pleti. Kdysi-" nadechla jsem se. "Kdysi jsme spolu kamarádili..."

Došlo mu, kterého myslím. A i když řídil, luskl prsty a začal se smát. "Jasně, tenhle Jake." Viděla jsem na něm překvapení ale i radost. Jaka měl rád. "No, když jsem mu řekl, že dojedeš tak se na tebe pořád od té doby pořád ptá." Vykouzlilo mu to na tváři úsměv.

Než jsem stačila vydat hlásku, už jsme brzdili u malého domku. Billyho domku. Přesněji řečeno.

Billy beze slova otevřel dveře a vystoupil z auta. Vystoupila jsem asi dvě vteřiny po něm. Rozhlídla jsem se. Moc se to tu nezměnilo. Dům měl pořád stejnou bílou barvu, střecha svoji bývalou černou. Mockrát neumytá okna se taky nezměnila. Kamenitá cestička vedla od místa auta k domku. Šla jsem ke kufru od auta, abych si vzala věci. Billy mě ale předběhl a už moje dvě tašky s oblečením a ostatníma věcmi držel v ruce a zabouchával kufr. Začala jsem lapat po své fialové velké tašce, ale Billy mi podal můj batoh. Podívala jsem se na něj stylem, že to klidně vezmu. On se na mě usmál a dal si tašku na rameno.

"Je dobře, že ses vrátila." řekl cestou k domu. Klíčem otevřel vstupní dveře. Uvnitř se to taky nezměnilo stejně jako venku. Vše bylo na stejném místě. I dokonce váza na konferenčním stolku. Přesně jak jsem si to pamatovala, když jsem odjížděla. Billy se ani nerozhlídl a šel rovnou do schodů. Šla jsem za ním. Otevřel první dveře jako před čtyřmi lety.

"Když jsem se dozvěděl, že přijedeš, nakoupil jsem ti nový věci..." řekl. Jen jsem přikývla. A pokračovala za ním. A měl pravdu, většina věcí byla nová, ale některé jsem si pamatovala. Třeba můj psací stůl. Ale postel, židle, noční stolek, stěny nově natřené – všechno to bylo tak nové ale zároveň podobné mému vkusu – další věc co mám po Billym. Postavil tašku na postel a šel pryč a ještě mezi dveřmi pronesl. "Tak a jdi brzo spát, zítra je škola..."

Sakra! Škola! Na to jsem úplně zapomněla. Vybalila jsem si věci a koukla na hodiny a zjistila, že bude půlnoc tak jsem si šla lehnout po té dlouhé cestě. Jak jsem ležela tak jsem si představila, jaké to bude zase vidět Jaka. Ty jeho hezký oči. A to že budu muset zaklonit hlavu, když se mu do nich budu chtít dívat.... Po hodinovém myšlení jak se mám vymluvit ze školy abych nemusela vidět Jaka, jsem usnula.

Ráno jsem se probudila pořád unavená. Budík mě ani nemusel budit, probudila jsem se totiž v šest. Šla jsem se podívat k oknu a viděla, jak Billy nasedá do auta a odjíždí do práce. Rychle jsem seběhla dolů, abych ho stihla a zeptala se, kdo mě odveze do školy. Na stole jsem ale našla lístek od Billyho.