Š U P L Í K

MALIČKÁ

mladá holka bude prostitutka, název podle songu od Dramatikz

„Slyšela jsem, že je naprosto rozkošný, chytrý a naprosto elegantní," básnila Jessica, moje kamarádka, o novém učiteli, který se měl přestěhovat za zbytkem svojí rodiny, konkrétně za svojí ženou, sourozenci a rodiči, z Anglie, kde teď dva roky žil. Ano tohle vím, od Jessicy.

Ona nebyla ten typ kamarádky, kterému byste řekli všechno. Jaká je situace u vás doma, proč jsou vaši rodiče rozvedení, kdy chodíte spát a proč nemáte peníze. Ale není ani ten druhý typ, který je spíš takový ten „starý známý", kterému neřeknete zase nic. Dělila jsem se s ní o věci, ale ne takové zásadní. Byli to spíš ty povrchní věci. Jako hudba, kluci, sex, zadek toho kluka přede mnou, zadek támhle toho kluka a někdy i zadek téhle holky. Jo. Neměla jsem pořád v sobě úplně jasno.

„Fakt?" zasmála jsem se nad její poznámkou. „Já zase slyšela, že je to odporný prase, který ošukalo půlku Londýna, mezitím, co tady měl manželku," dodala jsem a postavila se ke svojí skříňce. Začala jsem si vykládávat učebnice a přitom se rozhlížela po chodbě, jestli náhodou to mnou pojmenované prase uvidím. Neměla bych takhle mluvit o učiteli, ale vážně jsem to slyšela.

„Od koho jsi to slyšela?" Měly jsme skříňky vedle sebe, takže jsme si tyhle věci mohly říkat. Ale i kdyby ne, znám Jessicu i sebe. Řvaly bychom to po sobě klidně přes půlku školy. I kdyby to měl slyšet.

„Od Angely," řekla jsem a ona výsměšně pozvedla obočí.

„Děláš si srandu?" usmála se a pohledem mi říkala, že jsme naprosto naivní vypatlaná kráva.

„Opravdu na to vypadám?" oplatila jsem jí stejným tónem a ona zapráskla dvířka svojí skříňky, zavřela oči a pohodila hlavou.

„Bello." Podívala se na mě důrazně.

„Jess?"

„Vážně budeš věřit Ang? Jako jo, je to naše kamarádka..."

„Nebo se to snažíme předstírat," opravila jsem ji.

„Jistě," mávla rukou, jako že ji moje poznámka nezajímá a hlavně, že to, co děláme, vůbec není hnusné a prolhané.

„Budeš věřit jí? Nebo ověřenému zdroji drbů, který vždy říká pravdu?" Ukázala mi svůj bílý chrup a ukázala prstem na sebe.

„Řeklas mi, že menstruace trvá celý měsíc a máš ji dvakrát za rok," připomněla jsem jí náš rozhovor v mém pokoji a ona našpulila pusu.

„Bylo mi devět."

„Řeklas mi, že ta krev bude modrá."

„Bylo mi devět!" zopakovala.

„Tvrdilas, že ti to řekla máma!"

„Fajn!" Rozhodila rukama. „Tak jsem lhala. Chtěla jsem být zajímavá, ale ty časy jsou pryč." Koukla se stranou a zírala ke vchodu.

„Jo, stoprocentně jsou pryč," zamumlala jsem si pod nos a v podstatě chtěla, aby to slyšela, ale ona mě už nevnímala. Sledovala kolem procházejícího již zmiňovaného nového učitele. Bledého s medovými vlasy a uhrančivými zlatými oči. Na sobě měl obyčejné bílé tričko a modré jeansy. Nedalo se říct, že by se uměl obléct, ale to se na této škole neuměl nikdo.

„Vidíš toho nádhernýho Boha? S medovými vlasy a..." mluvila, jako kdyby dostala orgasmus jen z pohledu na něj. Což asi nebylo moc daleko od pravdy.

„Hádám, že s předchozím tématem jsme skončily."

„A ten nádherný britský přízvuk, který pochytil v Anglii."

„Ještě jsi ho neslyšela mluvit," oponovala jsem a mávla za tím klukem rukou.

„Určitě miluje déšť, protože v Londýně hodně prší... Ah, představ si ho v tom bílém tričku, kdyby pršelo a on neměl deštník. Mokrý hrudník, na který se mu lepí to bílé tričko," mlela pořád ty svoje kecy a já už ji odmítala poslouchat.

„Přísahám, že umřu, než ty ten svůj monolog dokecáš. Jdu na oběd," oznámila jsem jí a naštvaně ji opustila. U vchodu do jídelny jsem se zastavila a otočila se, jestli se ke mně nakonec přece jenom nepřipojila, ale ta už zabraně hovořila s tou „neověřenou drbnou" Ang, která se snažila rozdýchat astmatický záchvat, který jí ten kluk způsobil.