Š U P L Í K

NO NAME YET - 4. KAPITOLA

Seděl u baru. Před sebou sklenku s whiskey, nevypitou. Přemýšlel nad tím. Whiskey neměl rád. Pil vodku, ale whiskey vždycky pijí ti, kteří přemýšlí, kouří anebo zrovna někoho zabili. On neudělal zatím ani jedno, krom přemýšlení.

„Nechcete další?" zeptala se ho krásná, prsatá barmanka a usmála se. Neodpověděl jí.

„Vy nejste Angličan?"

Měla pravdu, nebyl.

„Rozumíte anglicky? Objednal jste si anglicky."

Musela být hloupá. Značka Jack Daniels se řekne v každém jazyce stejně. Je to značka. Řekne se to stejně, jak anglicky, tak švédsky.

Rozuměl jí. Uměl perfektně anglicky, možná líp než kdejaký rodák, ale pohrdal angličtinou. Jak americkou, anglickou tak australskou.

„Jak se jmenujete?" zeptala se barmanka, která se jmenovala Stacy. On se jí líbil. Byl tichý, klidný a záhadný, ale přitom se díval tak děsivě a tvrdě.

„Cobb," odpověděl konečně.

„Takže umíte anglicky!" vyjekla a nahnula se přes bar. Už zase nemluvil.

„Vy toho moc nenamluvíte. Já jsem Stacy, ehm... končím tady za hodinu. Nechcete na mě počkat?" Stacy měla hnědé vlasy. Připomínala mu jeho matku.

Přikývl.

Čekal na ni do půl druhé, potom vešla. Rozpustila si vlasy z drdolu, takže teď mohl vidět, jak má dlouhé vlasy, stejně jako mívala jeho matka. Zasvítily mu oči.

„Počkal jsi." Nelíbilo se mu, že už mu tyká, ale za nic by nemluvil anglicky a věděl, že Stacy je moc blbá na to, aby byla schopna se naučit ještě jeden jazyk. Ještě k tomu švédštinu.

„Půjdeme ke mně?" Zahýbala obočím a užuž chtěla vyjít směrem doleva. Ovšem Cobb ji chytil za ruku, trhl a nasměroval doprava, kde měl on svůj dům.

„Hou. No dobře!" Byla trošku opilá. On taky, předtím než šel do baru tak měl flašku vodky, ale už byl na alkohol pořádně zvyklí. Když někdo začne od patnácti aktivně každodenně pít, tak si jeho tělo navykne.

„Takže, kde bydlíš?"

Mlčel.

„To mi to neřekneš? Je to překvapení?" smála se pořád a Cobbovi se hlavou honilo jen to, aby už držela hubu.