Š U P L Í K

SEDMÝ DRUH - 3. KAPITOLA (2 VERZE S UPÍRY)

Sice jsem Calluma nejspíš omylem odehnala a vystrašila, ale díky němu se mi pak povedlo na gauči usnout. Nebyla jsem tak nadšená ráno, kdy jsem se kvůli tomu gauči skoro nemohla pohnout. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že je sedm. To už nemělo cenu chodit do té školy. Proto jsem hezky pomalu došla do kuchyně, začala si vařit kafe a dělat si lupínky ke snídani. Nevynechala jsem ranní cigaretu, sprchu, a když už jsem zůstala doma, tak i ranní brko. Ale bohužel se najednou ozval zvonek a všechny moje plány o zhulení a celodenním válením se v posteli bylo konec.

Naštvaně jsem típla joint o okraj stolu v kuchyni, strčila ho do kapsy u tepláků, ve kterých jsem šla do toho bistra, kde byl Callum, a ve kterých jsem taky usnula, a šla otevřít. Za dveřmi stála ta černovláska Grace ze školy, které jsem se zastala. Evidentně taky nebyla moc nadšená z mého vzezření.

„Ahoj. Co je?" zeptala jsem se a zamračila se.

„Hádám, že nejdeš do školy," zamumlala a na obličeji se jí objevil náznak úsměvu.

„Hádám, že nejsi moje máma..." oplatila jsem jí a odstoupila dál ode dveří. „Pojď dál," pozvala jsem ji radši, kdyby náhodou v Rochesteru byl nějaký divný zvyk čekání na pozvání, jak to včera předvedl Callum.

„Tak co tu chceš?" vyštěkla jsem, a když jsem věděla, že je to ona tak si zapálila znovu ten joint. Zvedla obočí a trochu divně se tvářila, ale nekomentovala to.

„No... tvůj táta volal mé mámě..." začala a já už věděla, kam to směřuje.

„Aha."

„A ta mi řekla, že tě mám jet vyzvednout. Že se chtěl přesvědčit... že do školy půjdeš."

„Ten hajzl," zavrčela jsem a zvrátila hlavu. „Fajn, počkej tady." Protočila jsem oči nad hloupostí mého otce a běžela se rychle převléknout. Je mi jasný, že by Grace měla průser, že mě do té zasrané školy nedotáhla, a to jsem zrovna riskovat nechtěla, takže jsem prostě podlehla jejich nátlaku.

Za chvíli jsem slezla už oblečena do školy, ne moc upravená, protože jsem byla trochu zhulená a bylo mi to i docela dost jedno, protože mi bylo jasné, že tohle je můj poslední den v té škole, tak jsem to nehrotila.

Vlezly jsme do jejího auta a já si okamžitě protřela oči, sklopila zrcátko a koukala se na sebe.

„Jde hodně vidět, že jsem zhulená?" zeptala jsem se a ona zvedla obočí.

„Pokud se udržíš na uzdě, tak... tak to bude dobrý."

„Chm..." zamračila jsem se, z tašky si vyndala pouzdro na čočky a šikovně si je nasadila.

„Ty nosíš kontaktní čočky?" zeptala se obdivně a nastartovala motor.

„Je to tak překvapivý?" Zasmála jsem se a ona pokrčila rameny.

„Ne, já jen... že ty nejsi ten typ, do kterého bych tipla, že jako nosíš brýle..." vysvětlila a rozjela se na silnici.

„Proto nosím čočky," řekla jsem a ona přikývla.

„Můžu se tě na něco zeptat?" zamumlala po chvilce a já se na ni otočila.

„Jasně." Přikývla jsem a nastražila uši.

„Včera... při tom tělocviku... Měla jsem se tě zastat? Měla jsem něco udělat?" zeptala se a já se pro sebe zasmála. „Já nevím, co jsem měla udělat. Nikdo se mě ještě nikdy nezastal..."

„Ne," odpověděla jsem na její dotaz. „Neměla. Jen by to ještě zhoršilo situaci."

„Ještě jednou... Proč že ses mě zastala?"