𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

5.

„Hej, Amber, hej!” už dobrých deset minut se snažila Natasha probrat svoji kamarádku ze zasnění u oběda. Amber taková byla už od rána, co přišla do školy. Přemýšlela nad tím, co se stalo v sobotu večer a taky nad ještě jedním problémem. Hodně velkým problémem. Když se konečně probrala, zmateně se podívala po kamarádkách u stolu, které ji celou dobu pozorovaly.

„Zlato, co se děje?” zeptala se jí starostlivě Jane. Amber si povzdechla a sklonila zrak k talíři před sebou.

„Jen jsem se namočila do pořádnýho průseru,” zamumlala a zajela si rukou do vlasů. Všechny dívky u stolu se po sobě nechápavě koukly. Nevěděly, co se děje. „Vzpomínáte na Granta Warda?”

„Jo. To je tvůj ex, ne?” zareagovala na to Wanda. Amber si povzdechla a podívala se po kamarádce pohledem, kteří značil opak toho, co právě Maximoffová řekla. „Počkej, cože?! Neříkej že-!” vykřikla a chtěla pokračovat, ale Carol jí zakryla ústa.

„Klid, holčičko. Nepotřebujeme, aby nás poslouchali ostatní,” řekla blondýnka klidně a naznačila tím ostatní, kteří se po skupině dívek ohlédli. Wanda zrudla a ihned si schovala tvář do dlaní.

„My se spolu nerozešli,” vydechla Amber. Na jejích zádech se objevila ruka Peggy. Georgová se podívala na kamarádku, u které hledala podporu. Pohled Carterové ji vybízel, aby mluvila dál. „Ráno potom, co jsme flámovali v tom klubu, zavolal mi. Tak jsem mu to vzala a řekl mi, že má na nějakou dobu na univerzitě volno, tak chce přijet až z LA sem za mnou na moje narozeniny.”

„Narozeniny máš ve čtvrtek. Kdy přijede?” zeptala se Natasha. Stále byla zaskočená jako ostatní.

„Zítra dopoledne...”

**

„Kluci, pohněte trochu! Barnesi, běž ke koši! Wilsone, nahraj Bartonovi! Sakra, Rogersi, netvař se jak zamilovanej a srovnej si je!” pokřikoval na kluky trenér, když měli zrovna jeden z tréninků. „Jste jako banda lenochodů! Takhle ten pohár nikdy nevyhrajeme!”

Tým kluků pobíhal ze strany na stranu a přihrávali si míč. Hráli na dva týmy a snažili se jeden druhého obehrát. Jeden tým se skládal ze dvou a druhý ze tří. Steve byl s Thorem a druhý tým obsahoval Buckyho, Clinta a Sama. Zatim ani jeden tým nedal žádný koš, což trenéra štvalo. Plně jim důvěřoval a dnes nepřinesli žádné výsledky.

Clint se dostal ke koši a vystřelil na něj. Včas Thor míč odrazil pryč a tím pádem byl druhý tým zase bez bodu. Barton nešťastně zakňučel.

„Dobrý, Thore!” pochválil Steve svého kamaráda, když se u něj zastavil. Thor se usmál a dal si s druhým blonďákem placáka.

„Thor zneužívá své výšky. To není fér!” vztekal se Clint jako malé dítě, co nedostalo svou hračku.

„Je to jenom trénink, Clinte,” zkusil ho kapitán uklidnit, ale nijak tím nepomohl. Barton byl rozzuřený ještě víc.

„Chlape, vychladni,” chytil Sam Clinta, aby případně zabránil v jeho plánovaném útoku.

„Bartone, ovládni svoje emoce, jinak tě pošlu do šatny!” okřikl ho trenér. Clint úplně zapomněl, že tam je s nimi i trenér a leknutím nadskočil. Starší přišel blíž a všechny z týmu si prohlédl vážným pohledem.

„Pardon...” sklopil Clint svůj zrak a trenér si povzdechl.

„Běžte domů. Dneska to stačí,” rozpustil to tam a dal se k odchodu. Tak jako kluci z týmu. Vydali se pomalu do šaten, kde se převlékli a šli domů. Po celou dobu na sebe ano jeden z nich nepromluvil. Atmosféra mezi nimi byla tak hustá, že by se dala krájet. Steve vyběhl z šatny jako první se sportovní taškou přes rameno a vydal se ke své skříňce v prostorách školy. Potřeboval si vzít nějaké učebnice na další den.

„Steve! Ahooj!” zapištěla nějaká holka nadšením za jeho zády. Nikdy se nelekl tolik, jak teď. Částečně si musel zakrýt uši, protože jekot byl pro uši dost nepříjemný. Otočil se a spatřil Sharon. Jeho spolužačka ze třídy, která o něj jevila zájem už od prváku. Ale zkrátka nebyla jeho typ.

„Ahoj...” odpověděl a vzal si do ruky ze skříňky dvě učebnice. Jednu na chemii a druhou na angličtinu.

„Na posledním zápase jsi hrál úžasně,” pochválila ho s úsměvem a konečně přestala pištět.

Té se jen tak nezbavím. Pomyslel si pro sebe Rogers a otočil se na blondýnu, jakmile skříňku zavřel.

„Díky,” hraně se usmál. Sharon se rozzářily radostí oči. Právě se na ni usmál její crush.

„Nezajdeme někdy spolu na kafe? Co třeba dneska v pět?” začala si plánovat. Steve začal očima vyhledávat pomoc u spolužáků, ale ti nikde nebyli. Všichni byli zrovna na obědě.

„Promiň, ale dneska asi ne,” pořád musel myslet na Amber.

„Škoda. Tak jindy,” smutně se usmála. „Tak se zatím měj,” zamávala mu a dala se k odchodu. Steve si oddechl, že je konečně pryč. Zase mohl přemýšlet nad normálními věcmi a ne nad hloupými blondýnkami v růžové a čivavami v kabelčičce.