𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

30.

*O osm let později - Manhattan*

„Stůl číslo 8 si objednal jedno latté a borůvkový cheesecake," doběhla k pokladně kavárny Wanda, která zrovna roznesla poslední objednávky a přijala další. Podívaly se na ní další dvě zakladatelky oné kavárny. Peggy a Amber. Peggy si povzdechla a už celkem unavená začala objednávku připravovat. Každým dnem bylo zákazníků víc a víc a nyní již dospělé dvaceti devítileté ženy potřebovaly po dlouhém týdnu odpočinek. Byly rády alespoň za volný víkend, co je pozítří čekal.

„Mě to tady jednou fakt položí," vydechl Peggy, když podala Wandě cheesecake a hrnek s kávou. Unaveně si sedla na židli za pokladnou a prohrábla si hnědé vlasy. Bylo vidět, jak se na ní únava výrazně podepisovala.

„Nechceš jít domů? Vypadáš, jako bys nespala několik dnů v kuse," sedla si k ní Amber a pohladila kamarádku po zádech. Jemně se přitom usmála a zároveň doufala v pozitivní reakci z Peggyiny strany. 

„Možná to tak už bude," pokrčila Carterová rameny. Poslední dobou měla těžké chvíle s jejím přítelem, který ji s největší pravděpodobností po večerech podváděl. Jenže to raději zjišťovat moc nechtěla. Vždy celé noci zůstávala sama doma s kbelíkem zmrzliny a dívala se na filmy, jako je Titanic, Forrest Gump a podobně. 

„Někoho mi začínáš připomínat," ozval se rýpavý ženský hlas. Nepatřil Wandě, protože ta už odešla s objednávkou. Amber i Peggy se podívaly po směru, odkud šel hlas a spatřily za pokladnou jejich kamarádku Natashu, kterou už delší dobu tak neviděly. Její přítomnost je překvapila.

„Natasho, ahoj!" rozzářila se Amber a rychle běžela rusovlásku obejmout. Tak moc jí chyběla po těch měsících, kdy byla Nat na cestách spolu s Buckym. Romanoffová se zasmála a objetí kamarádce opětovala. To už ji Amber k sobě pevně tiskla a přímo zářila štěstím. Bez pomyšlení na to, že Steve odletěl a na vše ji nechal samotnou. Během těch deseti let Amber dospěla. Měla vlastní byt uprostřed Manhattanu kousek od kavárny. Vystudovaná práva, která stejně nikdy nevyužila a užívala si svobodného života. Táhlo jí sice na třicet, ale přesto se cítila na čerstvou dvacítku, když s kamarádkami občas po večerech vymetala kluby. 

„Ahoj. Až takhle jsem ti chyběla? Stává se z tebe pes, Georgová," uchechtla si Natasha, když se od sebe obě po chvíli odtáhly. Na Amber bylo vidět, že je naprosto bez starostí.

„Asi ano. Je tady bez tebe nuda.”

„Bože, holka. Už by sis měla vážně najít chlapa. Ta samota ti leze na mozek,” zasmála se Nat a nevině se po té usmála, když spatřila na tváři Amber naštvaný pohled. Téma chlapi bylo hodně špatný nápad.

„Ne a znova říkám ne. Už nikdy. Raději zůstanu sam-” pokoušela se Amber Natashe nápad vymluvit, ale ta jí skočila vzápětí do řeči.

„Raději zůstaneš sama, obklopená dvaceti kočkama a budeš se utápět v depresích u romantických filmů, co ti stejně jen matou myšlení, protože nic z toho není a nebude skutečné. Tohle jsme slyšely už milionkrát. Vymysli si lepší výmluvu,” vydechla Natasha a založila si ruce na prsou. Nelíbil se jí kamarádčin přístup k životu. Už jí bylo skoro třicet a pořád byla sama. Tohle nemohlo dopadnout dobře. Sice už nebyla dávno panna, ale byla sama.

„A co jako. Je to můj život. Kluk, kterého jsem kdy opravdu milovala mě tu nechal a nejspíš je i po smrti, protože proč se nepustit do války s Íránem. Nemůže se přece vůbec nic stát,” řekla Amber s vysokou dávkou ironie. Bylo jí jedno, že to právě nejspíš slyšeli všichni hosté v kavárně. Tohle nebylo žádné tajemství. Jen ať si všichni poslechnou, jak zkaženej život měla. Natasha se zamračila.

„Tak poslyš,” podívala se Amber do očí. „On šel do války, aby za nás bojoval. I když ta válka vznikla celkem zbytečně, stejně tam šel, aby ji ukončili. A víš co? Před pár dny bylo ohlášeno, že Írán s Amerikou uzavřeli mír a to něco znamená.”

„Neznamená to vůbec nic,” zavrtěla brunetka hlavou a uhnula pohledem na stranu. Tušila, kam tím Natasha mířila a rozhodně se jí ten nápad nelíbil.

„Nesmysl. Dobří vojáci neumírají. Kdyby to tak nebylo, už by nám to jeho máma dávno dala vědět. Nemyslíš?” Natasha povytáhla tázavě obočí a začala mít zároveň chuť Amber jednu vrazit. Jak si proboha mohla myslet, že by mohl být Steve mrtvý? Proč on? Vždyť ho tolik milovala a teď taková slova?

„Můžeme prosím změnit téma? Nechci se o něm bavit. Ani o ničem, co se ho týká,” požádala ji Georgová s prosebným pohledem. Za ty léta si zažila už hodně krušných chvil. Z větší části se vždy týkaly právě Stevova odjezdu. Ty dva roky po jeho odjezdu, když se dozvěděla, že ho už neuvidí, myslela, že se zhroutí. Nepromluvila s ostatními několik týdnů. Prospěch na vysoké se jí výrazně zhoršil, ale nakonec se dokázala probrat a dát se dohromady. Musela jít dál. Neustálé oplakávání Rogerse jí už přišlo přehnané a rozhodla se ho vytěsnit z mysli. Doteď o něm nikdo nepromluvil. Téměř celých osm let.

„Natasho, raději jí nech,” zastala se Wanda své kamarádky, když i ona konečně přišla. Mírně se na zrzku pousmála místo obvyklého ahoj a objala Amber rukou kolem ramen. „Víš co všechno si kvůli tomu prožila.”

„Fajn, když myslíte,” protočila Natasha očima, ale pak se pousmála. „Dala bych si jedno extra velké cappuccino, prosím.”

„Hned to bude,” ozvala se Peggy, která se konečně trochu odpočatá zvedla z židle a začala kávu připravovat.

„Kde máš Buckyho?” zeptala se Wanda s úsměvem, když pustila Amber, aby se mohla vrátit k práci. Amber se přesunula za pokladnu, aby mohla obsloužit další zákazníky.

„Venku. Za tři hodiny letíme do Ruska,” pokrčila Natasha rameny, jakoby o nic nešlo. Wanda vytřeštila oči, Peggy málem upadl právě nachystaný kelímek s kávou a Amber si málem zavřela prsty do pokladny. Všechny tři tato informace naprosto odrovnala, protože to není ani pár hodin, co se ti dva vrátili zpět do států.

„Zase letíte pryč? Proč?!” vyjekla Amber a podívala se po své kamarádce. Natasha usmála takovým nevinným stylem, díky kterému se na ní potom nemohl nikdo zlobit.

„Užíváme si cestování dokud můžeme,” odůvodnila Natasha jejich časté cesty.

„Užíváte si dokud neotěhotníš,” ušklíbla se Wanda a opřela se zády o pult vedle pokladny. Amber i Peggy to rozesmálo. Jediná Natasha se zamračila, protože si pořád nedovedla představit, jak by s Buckym mohli vychovávat dítě.

„Dost srandiček. Naval to kafe,” zamumlala podrážděně a vytrhla Peggy z rukou kelímek s kávou. Amber podala peníze, aby nápoj zaplatila.

„Snad se nenaštveš kvůli něčemu takovému,” uchechtla si Amber, když se Natasha dala k odchodu bez rozloučení. Jediné věci, které se všechny tři dočkaly, byl prostředníček, který na ně Natasha ukázala. Po té opustila ve spěchu kavárnu.

„Je nějaká náladová,” poznamenala Carterová zamyšleně, když se všechny tři sešly za pokladnou, aby si společně sedly.

„Asi těhotenský nálady,” dodala Wanda s úšklebkem. Amber si povzdechla a pobaveně nad oběma zakroutila hlavou. Znala je tak dlouho a přesto jí pořád každým dnem překvapovaly víc a víc. Prostě kamarádky za všechny prachy.