𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

7.

„Grante?! Co tady proboha dě-” Amber umlčely rty na těch jejích.

„Co je? Ty mě nevidíš ráda?” zatvářil se Ward lehce ublíženě, jakmile se zase odtáhl. Amber se trochu probrala a překvapeně se zadívala do jeho očí.

„Měl jsi přijet až zítra...”

„Vyšlo mi to už dnes. Je to špatně?”

„An-ne!” rychle se dívka opravila a nevině se usmála. I když doopravdy z jeho přítomnosti ráda nebyla. Bylo jí jasné, že jakmile skončí její narozeniny, zase odjede. Grant se usmál a obtočil ruce kolem jejího pasu. Nebránila se.

„Co to bylo za kluka, co s tebou stál venku? Snad nemáš-” už jí začal Ward podezírat, ale Amber se vyděsila a rychle mu zakryla ústa dlaní ruky.

„Ne nemám. Je to jenom kamarád ze školy,” uvědomila ho. „Snad mi nezakážeš mít kamarády.”

„Jen se mi nelíbilo, jakým stylem se po tobě díval. Dej si na něj pozor,” jemně si Ward sundal z úst její ruku. Vydechla a sklopila pohled.

„Neboj,” nikdy by si nedokázala představit, jak rychle by Steva odeslala do friend zóny. Jenže problém byl, kdyby teď přiznala, že má někoho jiného, půjde ho Ward zabít a to nechtěla. Steve je hodný kluk. Nechtěla ho tahat do problémů.

„To doufám,” zavrněl Ward a přitáhl si k sobě Amber blíž. „Chyběla jsi mi,” usmál se a přitiskl znovu své rty na ty její. Amber spolupracovala, i když moc nechtěla. Raději se ale poddala a obmotala mu nohy kolem pasu, když si ji vyzvedl za zadek do náruče. Věděla, že není cesty zpět a nesmí mu odporovat. Když se Ward opije, stane se z něj pokaždé násilník. Nejednou to od něj Amber schytala. Chtěla od něj už tolikrát odejít, ale další den ji pokaždé prosil a brečel. V jejich vztahu především převažoval její strach z něj.

**

„Nesmíš si z Bartona nic dělat. Už je takový,” uklidňoval Rhodey Thora, když si Odinson vzpomněl na událost z tréninku. Kamarádi se v pozdním odpoledni setkali v otevřeném sportovním areálu u školy. Thor chodil z místa na místo a nadával si.

„Co se vlastně vůbec stalo? Konflikt?” zeptal se Bruce. Byl jeden z těch, kteří nebyli obeznámeni o tom, co se stalo na tréninku.

„Clint se naštval, když mu Thor překazil hod na koš,” vysvětlil mu Sam a v rukou si hrál se svým basketbalovým míčem.

„Barton je hysterka. Moc to prožívá,” rozhodil Stark rukama a bylo mu naprosto jedno, že se to do situace moc nehodí.

„Je zvyklý vyhrávat,” zastal se kamaráda Steve. Vysloužil si od Tonyho vražedný pohled.

„Poslední dobou mu to nějak skřípe s Laurou,” vložil se do toho Bucky. „Dejte mu čas. Bude v pohodě.”

„Máš pravdu. Změníme téma,” zahlásil Rhodey. „Steve, kdy budeš mít rande?”

„Co?” zpozornil Rogers a podíval se po všech nechápavým pohledem. Všichni ho pozorovali a zvědavě čekali, co z něj vypadne. „To ne. Vy jste se na mě domluvili!”

„Co je špatného na tom, že se ti líbí holka?” nechápal Sam. „U kluků v našem věku to je přirozený,” pokrčil Wilson rameny. Jakmile toto řekl, Tony ztuhl. Byl ale rád, že si toho v ten moment nikdo nevšiml.

„No... Nic, ale nikdo o tom krom Buckyho nevěděl.”

„Eeeh,” zarazil se Barnes, jakmile si uvědomil, v jak velkým průšvihu se ocitl. Nechtěl, aby se to prozradilo hned.

„Bucky?!” vyhrkl naštvaně Steve a vstal ze svého místa. Už měl u sebe Thora a Bruce, aby mu případně zabránili v útoku.

„Ano, drahý?” Bucky se nevině usmál.

**

Další školní den proběhl jako obvykle. Studenti se snažili vnímat učitele, i když to vůbec nešlo. Šprti zvládli všechno možné na jedničky. Prostě klasika. V jednu, jak Steve řekl, začal další trénink. Doufal, že Amber zase uvidí a přijde se na něj podívat, ale doufal marně. Byl z toho zklamaný, ale během tréninků a několika košů, které zvládl střelit, nedal na sobě nic znát. Byl slepě zamilovaný.

Trénink probíhal poměrně v klidu, i když byli dnes jen ve čtyřech. Clint na trénink nedorazil, i když to většina celkem čekala. Chtěli ho to nechat rozdýchat a kdyžtak až později mu promlouvat do duše.

Jakmile trénink skončil, kluci se začali odebírat do šatny. Zrovna Steve procházel kolem menšího hlediště, když v tom ho někdo chytil za ruku. Byla to dívčí ruku. Srdce mu poskočilo radostí, protože si myslel, že Amber skutečně přišla, ale spletl se. Jakmile se podíval na majitele ruky, spatřil Sharon. Jeho radost se jako mávnutím kouzelného proutku vypařila.

„Steve, ahoj!” blondýnka se usmívala jako sluníčko na hnoji.

„Ahoj...” též ji pozdravil a nedal na sobě znát ani trochu zklamání. I když tuhle Carterovou zrovna nemusel, nechtěl jí citově ranit.

„Moc ti to dneska šlo. Myslím, že kluci můžou být opravdu rádi, že tě mají v týmu jako kapitána,” doslova zářila. Steve se falešně usmál a tušil, že to Sharon nijak nepozná. Přeci jen její IQ bylo v tento moment vysoké asi jako Andersona. Na Sharon by se Sherlock určitě vyřádil, pokud by šlo o sarkasmus a urážky na její nízkou inteligenci.

„Díky. Taky jsem rád za to, že mám schopný tým, na který se můžu spolehnout.”

„Víš, tak nějak jsem si říkala... Nechtěl by jsi dneska jít někam ven? Třeba na jídlo?” začala ho dívka zvát. Steve vydechl a přemýšlel nad tím, jak ji slušně odmítnout. Opravdu se mu nechtělo s touhle osobu jít na jídlo a trávit s ní volný čas. Na to měl jiné lidi. Ne ujeté a zaláskované holky do jeho osoby. Stejně ho Sharon nabalovala určitě jen kvůli vypracovanému tělu a titulu Nejhezčího kluka na škole. On si tenhle život dobrovolně nevybíral a nijak nezneužíval toho, že pokaždé, když jde po ulici nebo po chodbě ve škole, tak se za ním otáčí každá holka a snaží se ho svést pohledem. Na našeho blonďáka to nijak nezabíralo. A přeci jen si vybral. Holku, která se za ním neotočila od prváku ani jednou.

„Sharon, já...-” začal, ale pak se zarazil, jelikož kolem nich prošel jeho trenér, který se na oba mladé studenty pousmál. Zastavil se na krátkou chvíli u nich.

„Notak, Rogersi. Tak s ní jdi. Jednou tě to přece nezabije,” přemlouval Steva trenér. Rogers si povzdechl a podíval se po nedočkavé Sharon. Nervózně se usmála, jakmile se jejich pohledy setkaly.

„Dobře...půjdu,” vzdal to. Tušil, že nemá cenu odporovat. Trenér se usmál a dal se k odchodu.

„Užijte si to,” houkl na oba, než zmizel v jiné uličce. Sharon zapištěla radostí a vrhla se blonďákovi kolem krku. Div ho neudusila. Zalapal po dechu, jakmile se ho konečně pustila a vrazila mu do ruky papírek, kde byla napsaná adresa místa kde a v kolik se mají sejít.

„Zatím se měj,” rozloučila se Carterová a vyrazila rychlým krokem pryč. U toho v pozadí byl slyšet zvuk klapajících podpatků. Zpoza rohu, kam vedly šatny, se objevil Bucky. S totálně nechápajícím výrazem a zároveň tázavým. Už nějaký čas věděl, že se Stevovi líbí Amber a teď kývl na schůzku s Sharon?

„Co to mělo znamenat?!” vyjel okamžitě brunet na svého kamaráda, kterého vytrhl ze zamyšlení. Steve se stále díval na místo, kde před pár sekundami zmizela osoba, se kterou půjde dnes ven. Po té se podíval na Buckyho s vystrašeným pohledem.

„Já nevím,” vydechl. „Ale vím to, že jsem v prdeli...”