𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

19.

„Tak a jsme tady," usmál se Steve na jeho kamarádku, jakmile ji doprovodil před branku k jejímu domu, kde bydlela. Amber se usmála také a odhalila tak svůj dokonalý úsměv, který blonďák tolik miloval.

„Děkuju," uculila se a ve svém batohu začala vyhledávat klíče. Steve jí ochotně pomohl a batoh jí mezitím podržel. Za pár chvil Amber konečně v ruce svírala svazek klíčů, se kterým si odemkla branku k zahradě. V domě se nesvítilo, tak dívka usoudila, že ještě nejspíš rodiče nebudou doma. Dala si svůj batoh zpět na záda a ohlédla se po Rogersovi, který u ní tiše stál a při pohledu na ní se usmál. Zároveň měl ve vlasech sněhové vločky, které mu dle Amber přidávaly na roztomilosti.

„Za málo. Se mnou můžeš počítat vždycky," přitakal s úsměvem, z něhož by roztál každičký led. Amber si za poslední dobu stále víc uvědomovala, jak jí je lépe po jeho boku. Ten kluk jí prostě dokázal zlepšit den, i kdyby byla nejsmutnější dívkou na světě. Měla ho ráda, ale váhala nad tím, zda jako kamaráda, nebo něco víc. Už se tolik nebála takto uvažovat, jelikož se Ward zase vrátil domů a přes Vánoce a Nový rok se s ním neuvidí.

„Nechceš zůstat na večeři?" navrhla blonďákovi zdvořile, i když si úplně nebyla jistá, zda je to dobrý nápad. Rozhodla se pro jednou ignorovat řeči rodičů a přivést si domů kamaráda. Na tom přece nic špatného není. Není pravidlo, že když má přítele, tak nesmí mít kamarády.

„To je dobrý. Slíbil jsem, že s ní dnes pomůžu mámě," slušně ji odmítl, ale bohužel s menším výmyslem. Poznal na Amber nejistotu, když se ho na to zeptala a uznal, že by to nebyl dobrý nápad. Párkrát měl možnost její rodiče poznat a nebyli zrovna tolerantní. Nechtěl je nijak provokovat.

„Aha, tak třeba jindy," Amber se smutně usmála, ale přesto uvnitř chápala jeho reakci. Taky si byla nejistá. Steve přikývl a dívka ho po té přátelsky objala. Rogerse to prve zaskočilo, ale nakonec ji objal taky a navzdory rozdílných výšek obou dvou, položil hlavu do jejích hnědých vlasů.

Amber se na kluka natiskla ještě víc a užívala si vnitřní teplo, které z něj vycházelo. Po chvíli se od sebe odtáhli a po té se i rozloučili. Hnědovlasá dívka se rozešla po zavření branky k domu a Steve se vydal domů. Stále v hlavě přemítal nad otázkou, kterou jí chtěl po celou cestu položit. Zastavil se a naposledy se na dívku otočil, která pomalu mizela ve dveřích domu. Nechtěl tuhle možnost propásnout, protože by příště už mohlo být pozdě.

„Amber?" zavolal na ní urychleně předtím, než začala zavírat dveře. Steva ale uslyšela a dveře se zase otevřely. Vykoukla z nich dívčina hlava.

„Ano?" ozvala se a zmateně se rozhlédla poslední směru hlasu. Jelikož venku už byla skoro tma, hned Steva neuviděla. Zahlédla ho až po chvíli.

„Půjdeš se mnou na ten ples?" rozhodl se konečně zeptat. Sice trochu hlasitěji, než měl v plánu a možná to probere zájmy sousedů, ale to ho v ten moment nijak netrápilo. Hlavně mu šlo o to, aby získal od dívky kladnou odpověď.

Amber jeho otázka značně zaskočila. Doteď ještě neměla partnera, který by ji na onen večer vzal. Jakmile se jí zeptal Rogers, nevěděla co dělat. Určitě to myslel z přátelského pohledu. Pomyslela si a snažila se to rozdýchat. Blonďák ji z dáli netrpělivě pozoroval a očekával její odpověď. Nakonec si řekla, ze to nemusí být tak hrozné.

„Tak jo. Moc ráda," řekla narychlo, čímž sobě i klukovi vykouzlila úsměv na tváři. Ze Steva spadla všechna pomyslná tíha a značně se mu ulevilo. Byl neskutečně šťastný, že to přijala. I když ten ples nic moc neznamenal, strávit ho s Amber pro něj bylo to nejdůležitější. Už teď se těšil.