𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

17.

K večeru, když se vylidnilo jedno z místních hřišť, kam si občas chodí Steve zatrénovat. Tenhle večer tam zrovna vyrazil s míčem v ruce, jelikož to měl kousek od domova. Jakmile dorazil a hřišti, dodribloval k jednomu z košů a hodil na něj míč. Netrefil se.

Podobně to udělal ještě několikrát, než se šouravým krokem dostal v lavičce a posadil se na ni. Od rána myslel na ten včerejší večer. Mámě o tom neřekl a ani to v plánu neměl. Nechtěl, aby si začala hned dělat starosti. Už byl dost starý na to, aby si to vyřešil sám.

V rukou si hrál s basketbalovým míčem s domněním, že ho to nějak uklidní. Jenže když ani to nezabíralo, hodil míč vztekle pryč co nejdál od sebe. Byl naštvaný na sebe, na vzduch proudící kolem, na vše kolem něj. A hlavně na toho kluka, se kterým včera viděl Amber. Kdo to byl? Proč se o něm dívka nezmínila? Proč z něj udělala idiota a nechala ho takto hloupě a zbytečně zamilovat. Proč ho tahala za nos?

Z myšlenek ho vytrhly kroky, které mířily blíž a blíž k němu. Opatrně zvedl zrak od země a spatřil ztrápenou Amber držící jeho míč. Okamžitě by uhnul pohledem, ale něco mu říkalo, aby to nedělal. Zastavila se sotva dva metry od něj a zůstala ho mlčky pozorovat oříškovýma očima. Nakonec očima zabloudila k míči, který držela.

„Nepostrádáš něco?” zeptala se kapánek nejistě a naznačila tím míč, který přinesla. Setkala se tak na pár vteřin s jeho modrýma očima.

„Když řeknu: ne?”

„Tak ti to neuvěřím,” odpověděla mu dívka s klidem a míč mu předala. Steve míč odložil na zem poblíž lavičky a povzdechl si. Amber ho nadále bedlivě pozorovala. „Chci s tebou mluvit o tom, co se stalo včera.”

„Není o čem,” vyvrátil Steve její mínění a vstal. Popadl míč, co před pár vteřinami odložil na zem a rozběhl se s driblováním k nejbližšímu koši. Hodil na něj míč a trefil se. Amber ho následovala, ale přesto se zastavila kvůli bezpečnosti pár metrů od blonďáka.

„Ale ano je. Přestaň prosím a chvíli mě vyslechni,” naléhala na Rogerse, když znovu hodil na koš a tentokrát se netrefil. Jakoby slova dívky neslyšel a hodil si na koš ještě třikrát, než ho to omrzelo a otočil se Amber, co stále postávala na stejném místě.

„Máš dvě minuty. Pak musím trénovat,” rozhodl, když se Amber chystala něco říct. Ale pouze zavřela pusu a zapřemýšlela nad tím, jak vyjádřit svou omluvu ve dvou minutách.

„To, co jsi včera viděl, se stát nemělo. Měla jsem ti o Wardovi už dávno říct. Přiznávám, ale já to nedokázala. Každičkou vteřinu, kterou jsme my dva strávili, byla kouzelná. Jsi skvělý kluk, Steve, ale já si tě nezasloužím. Věř mi, že máš na lepší, než jsem já. Máš na dívku, která si tě vezme takového, jaký jsi. Nechci, aby ses mi musel jakkoliv přizpůsobovat nebo se kvůli mě měnil. Jsi dokonalý, ale já ne. Jestli chceš být voják, trnula bych každý den strachem, co s tebou je. Jestli tě někde nezabili a podobně. Já pro tebe nejsem ta pravá, ale můžeme být přátelé a být si navzájem oporou, abychom si vzájemně neublížili. Mám tě ráda, Steve a chci, aby to tak i zůstalo,” dokončila Amber svou řeč se slzami v očích. Byly to slzy lítosti. Srdce jí bolelo. Přála si, aby jí odpustil, i když někde v nitru cítila, že je to možná špatně. Být pouze přátelé, když se o ní snažil? Věděla, že to dlouho nevydrží, ale je to pořád lepší než nic.

Steve na to nic neřekl. Pouze v tichosti na Amber koukal a měl lehce pootevřenou pusu ve snaze něco říct. Jenže žádná odpověď ho na tohle nenapadala. Navíc se všiml kutálejících slz po dívčině tváři a naprosto strnul. Amber se otočila a dala se k rychlému odchodu. Musela pryč. Nechtěla, aby ji viděl brečet. Musela být silná. Vzít to dospěle. Už byla skoro u branky plotu, když v tom ji Steve chytil za ruku, jakmile ji zvládl doběhnout.

„Amber, počkej,” vydechl zlomeně a když se podívala jeho směrem, uviděl její uslzené oči. „Omlouvám se, že jsem byl tak tvrdý. Zkrátka vidím jako hlupák všechno růžově, i když bych neměl. Tys neublížila mě, ale já tobě. Moc na tebe tlačím a je mi to moc líto. Víš, já tě-” chtěl se konečně vymáčknout, ale přerušilo ho její náhlé objetí. Pevně ho objala kolem krku a cítil její horké slzy dopadat na jeho krk. Taky ji objal, aby se cítila v bezpečí. „Mám rád...” řekl místo toho, co chtěl říct původně a tiskl ji k sobě.