𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

33.

Amber vzala připravenou objednávku z pultu a šla směrem ke stolům se zákazníky. Jelikož bylo ráno, většina přicházela na snídani a nebo jen na kafe. Tác s čajem a kouskem nějakého dezertu donesla až ke stolu, kde seděl starší pán. Už delší dobu to byl jejich pravidelný zákazník.

„Dobré ráno, pane Lee. Jak se dnes máte?" usmála se na něj milým úsměvem a položila před hrnek i talíř.

„Mám se dobře. Děkuji Vám, slečno," starší pán se usmál též a Amber se vydala zpět k pokladně za holkama. Peggy akorát donesla čisté nádobí z kuchyňky a odložila ho na poličku. Wanda obsloužila další zákazníky a uložila utržené peníze do pokladny.

„Je to tady dneska nějak klidnější. Oproti jiným dnům," podívala se na holky, když pokladnu zavřela a zároveň si oddechla. Nebyl zas tak velký nával jako obvykle.

„Tak to hlavně nezakřikni," upozornila ji Amber a přitom se na ni varovně podívala. Peggy nad oběma protočila očima a vydala se zpět ke kuchyňce.

„Nechcete mi jedna z vás pomoct s tím nádobím?" zamračila se a zmizela za dveřmi. Wanda i Amber se po sobě podívaly a obě se ptaly pohledem, kdo půjde. Nakonec se za Peggy rozešla Amber.

„Postarej se prosím o zákazníky," koukla se ještě na Wandu, než odešla za Peggy. Maximoffová si povzdechla a otočila se čelem k pokladně, když zaslechla zvoneček nad dveřmi, že někdo vešel.

„Dobrý den, přejete si?" zeptala se automaticky. Už to měla za tu dobu nacvičené a tuto větu vyslovila pokaždé každý den několikrát. Ani se na zákazníka pořádně nepodívala.

„Zdravím. Chtěl bych to samé tak jako vždycky, slečno Maximoffová," uchechtl si muž, jenž právě přišel. Wanda se podívala na zákazníka a tiše se zasmála, když spatřila Sama Wilsona.

„Jsem ještě rozespalá. Promiň. Espresso a jablkový koláč?" zeptala se s mírným úsměvem a ihned začala vše připravovat.

„Jasně. A poprosil bych oboje dvakrát."

„Dvakrát? Ale ale. Pozval jsi nějakou známost?" ušklíbla se brunetka a začala připravovat i druhou kávu. Že by si konečně po letech někoho našel? Byl by to opravdu zázrak.

„No to úplně ne. Spíš starý známý," upřesnil Wandino myšlení a tím pádem jí uvědomil o tom, že se mýlila. „A znáš ho. Vlastně všechny tři."

„Skutečně? A kdo to je. Clint, Thor nebo dokonce Rhodey?" začala vyjmenovávat různá jména. S kluky se už dlouho neviděli, protože se rozutekli po světě a nikdo o nich nic nevěděl. Už pár let. Sam jen zavrtěl hlavou v nesouhlas.

„Jsi blízko, ale ne úplně. Znáš ho taky ze školy," dal Wandě nápovědu a připravil si zároveň peníze. Wanda se zamyslela a vyndala dva talířky, aby na ně mohla dát kousky koláče.

„Ze školy jsem znala hodně lidí," odpověděla po chvíli a položila před Sama talíře s koláčem. „Kde je?" zvědavě se začala rozhlížet po kavárně, zda dotyčnou osobu neuvidí.

„U dveří. Bojí se bouřlivého uvítání," zasmál se Sam a trochu se posunul, aby umožnil Wandě se podívat, koho měl na mysli. Dívka chvíli koukala na osoby v oblasti u dveří a až po chvíli si všimla vysokého blonďáka, který jí byl až moc povědomý. Zadrhl se jí dech.

„Počkej, to je... To si děláš srandu," zamrkala očima, zda se jí to jen nezdálo. Nevěřila tomu, že tam stál ten Steve Rogers, který patřil do jejich party a potom odjel pryč.

„Je to on. Přiletěl včera večer a potkali jsme se až teď ráno," potvrdil Sam její myšlenky a přestal se usmívat. Věděl, že byl blbej nápad ho sem vést. Zvlášť, když to tu vlastnila i Amber. Nedokázal by ani spočítat, kolikrát na Steva nadávala a naštěstí to po nějaké době přešlo.