𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

35.

*O rok později - New York - Vojenská základna*

„Kapitáne, za chvíli dorazí ministr obrany. Musíte se připravit na zasedání," informoval jeden z vojáků Steva, když ho konečně našel na chodbě před kancelářemi. Ten se opíral o stěnu vedle dveří ve své kapitánské uniformě a neustále kontroloval svůj mobil. Každým dnem každou chvíli čekal, až zavolají z domova, že Amber rodí. Už měla tři dny do termínu a Rogers se absolutně nesoustředil na svou práci. Měl o svou snoubenku starost. Zvlášť, když čekala dvojčata.

„D-dobře... Hned tam budu," prve se vojáka lekl, ale nakonec se i pousmál. Hned po té voják zase odešel. Uklidil svůj mobil zase do kapsy a rozešel se směrem k zasedací místnosti. Musel myslet na práci a na chvíli přestat panikařit. Amber je silná určitě to do večera bez něj zvládne tam jako vždy. Během dvou minut se konečně nacházel před dveřmi zasedačky. Vešel dovnitř a došel k velkému kulatému stolu, kde už seděl i plukovník, na kterého kývl na pozdrav. Posadil se naproti němu ke stolu a čekal.

Za chvíli dorazil i ministr obrany se svými dvěma bodyguardy a nějakým poradcem. Steve byl už na větších sezeních, ale tohle bylo naštěstí jedno z těch menších, při kterých řešili finanční prostředky ohledně příspěvků na armádu, posílání vojáků do zahraničí a podobně. Rogers vstal tak jako plukovník a podali si s ministrem i poradcem ruce.

„Vítejte, pane ministře a pane Kleine," přivítal oba muže plukovník zdvořile a všichni čtyři se usadili ke stolu. Bodyguardi stáli u dveří a hlídali, aby nikdo nenarušoval právě probíhající schůzi. Měli na očích černé brýle, tudíž nebylo vidět, kam se zrovna dívají a to Steva znepokojovalo.

„Nuže," začal ministr a dal si spojené ruce na stůl. „Čím začneme?" zeptal se a přitom se podíval po plukovníkovi i kapitánovi. Plukovník začal mluvit. Šlo ohledně náboru pro nováčky do armády, aby mohli zvýšit obranu státu. Steve schůzi tolik neposlouchal, jelikož byl zase myšlenkami jinde. Přemýšlel nad tím, co Amber zrovna dělala. Zásadně nesouhlasil s tím, aby sama cokoliv nosila. Včetně vaření, uklízení a dalších věcí. Byl na to háklivý.

Probralo ho ale až vibrování mobilu v kapse. Krátce se podíval po třech mužích u stolu, kteří mu nevěnovali sebemenší pozornost. Toho kapitán využil a pod stolem se začal dívat, co mu přišlo za zprávu. Byla od Carol.

~Hni zadkem a padej do porodnice! Amber začala rodit!~

Steve začal vnitřně panikařit a mobil rychle zase uklidil. Podíval se na všechny tři muže a co nejrychleji vymýšlel způsob, jak se vytratit bez toho, aby si toho všimli. Jenže věděl, jak moc nevhodné by to bylo. Byl už dospělý. Nebylo mu patnáct. Pokud chce dorazit do porodnice včas, měl by to říct.

„Kapitáne Rogersi, jste v pořádku? Jste bledý jako stěna," zeptal se poradce opatrně, aby neřekl něco špatně. Steve se po něm zděšeně podíval a všiml si, že se na něj díval už i ministr a plukovník. Nevěděli co se děje. Rogers na to nedokázal odpovědět. Bez řečí se zvedl ze židle a vydal se směrem ke dveřím.

„Rogersi, co to má znamenat! Okamžitě si sedněte zase zpátky!" zavelel plukovník naštvaně. Vytáčelo ho, že si kapitán poslední dobou dělal vše po svém. Pořád byl jeho šéf. Steva zastavili bodyguardi stojící u dveří a odmítali ho pustit ven. Blonďák zpanikařil ještě víc a na muže u stolu se podíval. Musel říct pravdu.

„Moje snoubenka rodí. Musím za ní jet," odůvodnil svůj náhlý odchod. Ministr se zatvářil překvapeně a ignoroval plukovníkův tvrdý výraz. Sám už byl otcem a věděl, jaké to je, když manželka začala rodit. Taky vyšiloval, tudíž měl pro Steva pochopení.