𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

8.

Jakmile Steve dorazil domů, nijak se moc nezdržoval. Máma byla ještě v práci a tudíž mu zanechala oběd v lednici. Rogers tak nějak počítal s tím, že se mu moc po boku Sharon jíst chtít nebude a raději se najedl ještě doma. Zanechal mámě vzkaz, že se vrátí později, kvůli srazu s kamarády. Nechtěl jí lhát, ale kdyby ji řekl, že šel ven s holkou, kterou by si nikdy nepustil l tělu, nebyla by zrovna nadšená.

Převlékl se a vyrazil okamžitě na místo, kde měla Sharon čekat. Oddechl si, že to bylo jen o čtyři bloky dál, než bydlí. Před samotným podnikem zahlédl i Carterovou, jak ho nedočkavě vyhlíží. Jakmile ho zahlédla, s úsměvem mu zamávala. Okamžitě změnil svůj neutrální výraz na hraný úsměv.

„Ahoj. Už jsem myslela, že nepřijdeš," zasmála se Sharon nervózně a Steve se pro sebe ušklíbl. To jsem měl původně v plánu. Pomyslel si pro sebe.

„Pěšky to trvá trochu dýl," podrbal se na zátylku. „Kam tedy půjdeme?"

„Přeci sem, Stevie," Sharon se sladce usmála a poukázala na podnik, u něhož se nacházeli. Stevovi při tom oslovení naběhla husina po těle. Nez stačil jakkoliv zareagovat, chytila ho blondýna za ruku a zatáhla dovnitř restaurace. Ocitli se tak během vteřiny v docela poklidném místě. Naprosto normální restaurace a ne nějaký noční klub nebo bordel. Steve si oddechl a spolu s Sharon usedli k menšímu stolu někde poblíž u velkého akvária s exotickýma rybkama.

Číšník dvojici donesl jídelní lístky a po té zase odešel. Sharon se ihned jednoho z lístků ujala a začala si vybírat. Steve si vzal ten druhý a též dělal, že si vybírá. Doopravdy ho žádné jídlo nijak nezaujalo a ani neměl hlad. Počítal původně s tím, že půjdou ven a ne na večeři.

„Jsem ráda, že jsi přišel," načala Sharon opět konverzaci. Steve k ní zvedl pohled a nic neřekl. Pouze přikývl a odložil jídelní lístek. Dorazil konečně číšník, aby sepsal objednávku. Sharon si objednala nějaký salát a Steve pouze sklenici vody. Nic normálnějšího na lístku nenašel.

**

„Jak jsi se vlastně měl?" zeptala se máma Amber už poněkolikáté Granta, když zrovna společně jako celá rodina večeřeli.

„Ale jo. Dobře. Jsem jen rád, že jsem konečně zase doma," usmál se sladce Ward na svou skoro tchýni. Ta se usmála taky. Amber byla jako tělo bez duše. Jen se bez zájmu rýpala vidličkou v jídle a ignorovala celou konverzaci. Už delší dobou přemýšlela o tom, co by její rodiče dělali, kdyby se dozvěděli celou pravdu. Že už Granta nechce, protože doopravdy takhle milý není? Že jí akorát ubližuje, když se trochu napije a taky těm, se kterými se snaží aspoň malinko bavit? Nedovedla si to představit. Probudila jí ze zamyšlení až ruka na jejím stehni pod stolem. Vážně začala litovat toho, že si vzala na večeři šaty.

„Co ty, Amber. Co škola?" zeptal se dívky její otec. Amber se po něm podívala celá bledá. Snažila se u vymýšlení odpovědi zbavit Wardovi ruky pod stolem.

„Máme při hodinách hustou atmosféru. Však víš. Je před zkouškami," hraně se usmála. Její táta přikývl a s odpovědí se spokojil. Amber ještě chvíli Grantovo provokování zvládala, jenže pak se rozhodl trochu přitvrdit a rukou se jí dostal pod šaty. Brunetka zalapala po dechu a vysloužila si zmatený pohledy obou rodičů.

„Zlatíčko, je ti něco?" zeptala se jí její máma lehce roztřeseným hlasem.

„N-ne. Jen mě zase bolí ten bok," zalhala a svedla to na své nedávné zranění, díky němuž byla nějakou dobu v nemocnici. Nejvíc však bylo divné, že se jí po příchodu domů začaly zdát zvláštní sny. A nebyla v nich sama. Byl tam s ní ještě Steve. Nedokázala si to vysvětlit. „Omluvte mě," vyhrkla narychlo, když už to s Wardem u jednoho stolu nedokázala vydržet. Vstala a vyběhla do svého pokoje. Jakmile za sebou zavřela dveře, ulevilo se jí. Aspoň na pár minut se Granta zbavila.

Lehla si na postel a sledovala chvílemi strop. Díky tmě v pokoji se jí začaly klížit únavou oči. Následně se jí povedlo i usnout.

**

„Steve, za tebou!" zakřičela na něj z dáli Amber. Otočil se rychle za sebe a uviděl skupinku vojáků, jak na něj začali střílet. Než stihl zareagovat, postavil se před něj Bucky s jeho štítem a střely odrazil. Oddechl si a vzal si ze zad štít Hydry, který vzápětí s rozpřahem hodil po skupince vojáků. Trefil je, ale štít se mu naneštěstí nevrátil.

„Ten štít ti asi nebyl souzenej," zasmál se Barnes a podal mu ten jeho, který doteď hlídal. „Na, vem si ho zpět."

„To bys byl hodnej," usmál se Steve na Buckyho vděčně a otočil se směrem k Amber, která k oběma zadýchaná doběhla.

„M-máš tu kostku?" zeptala se a sotva popadala dech. Kapitán souhlasně přikývl a vykryl další střely mířící z jiné strany. „Pojďme. Už odtud chci vypadnout," chytila Amber Steva za ruku, když se zbavil dalších vojáků. Rogers se po ní podíval a po té se společně rozeběhli pryč ze středu dění. Na místo, kde by měli klid pro přesun domů.

Doběhli společně do jiné místnosti, kde to bylo naštěstí klidnější. Oba zatím nabírali dech a do toho všeho Kapitán otevřel box, v němž se nacházela kostka. Oba se po sobě podívali nadějným pohledem. V obou se zažehla jiskra naděje, kterou dlouhou dobu postrádali. Teď měli tu možnost. Vrátit se domů a pomoct zachránit ostatní.

Steve zbystřil, když zaslechl v naprostém tichu, jak se někde něco kutálí. Následně ucítil, jak mu něco narazilo do nohy a podíval se na zem. Myslel, že vyletí z kůže, když uviděl...

„Amber, granát!" zaječel a rychle odstrčil Amber na stranu a on odskočil. Granát během vteřiny vybuchl a oba dva odhodil co nejdál od sebe.

Steve nevěděl, zda uběhly vteřiny nebo minuty. Při silném dopadu na zem ho rozbolelo celé tělo.

Chvílemi ani nic necítil. Cítil se jako hadrová panenka. Opatrně otevřel oči a vše se kolem něj zdálo, jako ve zpomaleném filmu. Slyšel tlumené hlasy a výstřely. Pokusil se podepřít a dostat se aspoň na kolena. Zmateně se rozhlédl, ale jeho rozmazaný pohled mu neumožnil se zorientovat. Poslední co si pamatoval, byly krásné hnědé oči jeho manželky, Tesseract v jeho rukou a granát, který pod nimi vybuchl.

Jakmile konečně zahlédl světlo z kostky tesseractu a Amber, která leželo nedaleko něj naprosto bez hnutí, vydal se co nejrychleji za ni. Sice za ni neběžel, ale aspoň se doplazil. Cítil se hrozně slabý. Přetočil dívku na záda a snažil se jí nahmatat tep. Oddechl si, když zjistil, že ještě žije. Byla v bezvědomí. Do toho všeho si všiml velké krvavé rány na jejím boku, z které hojně vytékala krev. V hlavě se uklidňoval že jí určitě regenerace za chvíli pomůže zranění zahojit, jenže schopnosti nezabíraly. Krev vytékala z rány víc a víc. Steve začal panikařit a svou ženu urychleně probouzet.

**
Zdravím. Jak jste si určitě někteří z vás všimli, objevil se zde v podobě snu, úryvek z knihy I love you. Nijak si prosím nespojujte svět Avengers s touto knihou. Jedná se o alternativní vesmír a tím pádem tu jsou jen určité postavy z Marvelu + ty moje