𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

15.

„Mami, nevolej jí. Je jenom zamilovanej," přemlouval v kuchyni Bucky svoji matku, která v ruce svírala mobil a chystala se zavolat Stevově mámě. Zhruba před hodinou přivedl domů Bucky s kamarády Steva totálně namol a nechali ho na gauči v obýváku, kde následně blonďák usnul. Paní Barnesová nevěděla co s ním a jako nejlepší možnost jí přišlo, obeznámit rodiče Steva.

„A to se musel takhle zřídit? Kvůli holce?" vykulila máma Buckyho nevěřícně oči.

„Jo... Viděl ji, jak se líbá s jiným a dost ho to sebralo," pokrčil Bucky rameny. Sám si byl jistý, že by ho podobná situace s Natashou nejspíš vzala taky. A to se doma ještě nesvěřil, že s ní chodí. Spíš...že má holku.

„Co vy to máte dneska za nápady," povzdechla si Barnesová a odložila na jídelní stůl svůj mobil. „Fajn, může tu zůstat přes noc. Jen jeho mámě napíšu, aby ho omluvila na zítra ve škole, že mu není dobře," rozhodla se nakonec Barnesová a rozhodla se trochu pomoci. Tušila, co by doma následovalo, kdyby řekla pravdu. Bucky se usmál a svoji matku objal.

„Díky, jsi skvělá," řekl a odtáhl se s ještě širším úsměvem. Máma nad ním zakroutila pobaveně hlavou a také se usmála.

„Padej spát," poručila mu následně. Bucky přikývl. Věnoval jí malou pusu na tvář a odebral se do svého pokoje.

**

Potom, co něco málo na večírku vypil, nic si nepamatoval z toho, co dělal potom. Akorát pořád měl před očima tu hrůznou scénu, když se nějaký kluk snažil Amber nacpat jazyk až do krku. Byl z toho znechucený a zároveň zklamaný. Myslel, že je Amber volná, jenže ona nic neřekla a akorát mu zlomila srdce.

Akorát se skláněl nad záchodovou mísou a šel z něj včerejší oběd. Neskutečně ho třeštila hlava a sotva se držel na nohou. Tohle byla jeho první kocovina v životě. Byl zároveň neskutečně vděčný, že ho tam u sebe Barnesovi nechali. Opravdu nevěděl, jak by to mámě vysvětloval. Měl ji rád a nechtěl ji ničím zatěžovat. Zvlášť, když byli na všechno sami.

Jakmile konečně přestal zvracet, usadil se na zem vedle záchoda a opřel se hlavou o studené kachličky na zdi. Na chodbě za dveřmi zaslechl matně hlasy, avšak kocovina mu moc nedovolila vnímat, co říkaly. Asi po dvou minutách se konečně otevřely dveře koupelny a vešel Bucky. Při pohledu na kamaráda se zatvářil ustaraně a odložil na místo u umyvadla prášky na bolest a sklenici vody.

„Vypadáš strašně," poznamenal a koutky úst se mu lehce zvedly do úšklebku. Steve si zvládl jen povzdechnout a zavřel křečovitě oči.

„Díky..."

„Máma se ptá, jak ti je. Včera se mi povedlo jí přemluvit, aby tě nepráskla."

„Fakt? Tak to je fajn."

„Tohle všechno kvůli Amber. Vážně?" žasl nad ním Barnes a přešel ke kamarádovi blíž.

„Co jsem měl dělat. Miluju ji," zasténal nešťastně blonďák a pomalu oči zase otevřel.

„Jsi magor. Nepromluvil jsi s ní celé tři roky ani slovo. Sotva tě pozdravila na chodbě a teď jsi z ní poslední dobou jak na větvi. Máš vůbec koule na to jí to říct do očí?"

„Chceš slyšet pravdu? Ne nemám!" prohlásil Steve sarkastickým tónem a opřel se o jednu z rukou, aby se mohl postavit. Jenže to byla chyba. Stále byl ještě trochu mimo z vlivu alkoholu a tak se mu zatočila hlava a na ruku málem upadl, kdyby ho Bucky nestihl zachytit. „A nikdy mít nebudu," povzdechl si Rogers potom, co mu pomohl Bucky si zpátky sednout na studenou podlahu.

„Když ti teď řeknu, že se o tebe včera bála, vzchopíš se trochu?" zkusil James s kapkou naděje, že by kamaráda povzbudil. Znal se s ním od dětství a byli nerozlučnými přáteli. Byli jako bratři.

„Kecáš," zasmál se blonďák ironicky. Nevěřil mu to, i když hluboko uvnitř tomu věřit chtěl. Jenže Amber už kluka měla. On byl vedlejší. On byl za pomyslnou čarou, kde se nacházejí její přátelé. Měl si všimnout, že ho odsunula do friend zóny už dávno.

„Nekecám. To pití ti fakt vlezlo na mozek, ale tady dlouho vysedávat nemůžeš. Táta chce do sprchy a rozhodně by si nepřál, abys mu okukoval zadek. Boha, ani to druhé. Prostě tě vezmu k sobě do pokoje," rozhodl Bucky, i když se trochu při mluvení zamotal. Dokázal se vzpamatovat, klekl si ke Stevovi a vzal si jeho ruku kolem ramen. Vytáhl ho na nohy a pomáhal mu z koupelny.

Cestou do Barnesova pokoje Steve přemýšlel. Tušil, že určitě Bucky ví, co pod náporem alkoholu potom dělal. I když v duchu to vědět moc nechtěl, mozek se rozhodl pro opak.

„Bucky?" tázal se kamaráda, jakmile se dostali do jeho pokoje a byl s jeho pomocí usazen na postel.

„Jo?" Bucky byl okamžitě v pozoru.

„Co jsem dělal, když jsem se...chápeš..." nehodlal to Steve nijak rozvíjet. Pouze chtěl vědět pravdu. Nic víc.

Bucky se zarazil a přitom se podrbal nervózně na zátylku. Steve se na něj nechápavě podíval a zároveň se trochu vyděsil.

„Bucky?"

„Niic," pokoušel se to brunet zakecat.

„Nelži. Mluv. Co jsem dělal?!" už to Rogers nevydržel a poslední větu procedil mezi zuby. Bucky si povzdechl a zapřemýšlel, jak nejšetrněji mu říct pravdu. Jenže nenašel řešení a tak to musel říct, jak to bylo.

„Málem si ošukal Carterovou," vypadlo z něj a rozhodl se mlčet. Steve vykulil oči a zároveň výrazně zrudl. Bucky se mírně usmál z nervozity a pozoroval další Stevovi reakce.

„Kterou?" narychlo se blonďák ještě zeptal. Začaly ho přepadat obavy.

„Peggy určitě ne. Ta by tě vykastrovala pouhým pohledem," vyvrátil Bucky okamžitě a tím utvrdil myšlenku jeho kamaráda. Steve zasténal a položil si obličej do dlaní. Začaly se mu vybavovat vzpomínky z včerejší noci. Příšerné vzpomínky.

*Flashback*

Jeho city to nezvládly. Jeho srdce v moment, kdy ty dva viděl, puklo žalem.

Vběhl do kuchyně a snažil se držet, aby nezačal rozbíjet první věci, co mu přišly pod ruce. Nebyl doma. Nemohl si vybíjet vztek na cizích objektech. Nepatřilo mu to tam. Pouze vyhledával něco, co by mu pomohlo tohle všechno zahnat.

Jeho pohled padl na zbylé láhve alkoholu na lince. Okamžitě jednu popadl, otevřel a dlouze se napil. Na jazyku pocítil pachuť alkoholu a trochu se ošil. Jenže to mu nezabránilo v tom se znovu napít. A pak zas.

Nikdy nepil. Nikdy nezaháněl svoje problémy alkoholem a drogami, jako to delával Tony kvůli nepovedeným vztahům. Byl jiný. Jeho přátelé ho považovali za anděla. Za něco tak čistého. Ostatní si z toho dělali legraci, jenže on si toho nevšímal. Byl rád za to, jaký je. Jenže ta jeho pomyslná svatozář a křídla právě vymizely.

Alkohol mu začal postupovat až do mozku a cítil se lépe. Uvolněně. Bylo mu pomalu vše jedno. I to, jestli by právě měl spáchat sebevraždu, nebo se rozběhnout mezi lidi a zakřičet, co cítí k Amber. Miloval ji. Tak moc. Nedokázal si připustit, že tam to byla realita. Realita, jenž mu zlomila srdce.

Znovu upil z láhve, ve které skoro už nic nebylo. Ucítil na rameni něco ruku. Podíval se za sebe a uviděl Sharon. Usmívala se jako vždy, ale při pohledu na kluka s lahví v ruce se zdála být zaskočená.

„Stevie, stalo se něco? Můžu ti nějak pomoct? Sedneme si a popovídá-" chtěla navrhnout, ale nedořekla to, protože se vyšší neovládl a políbil ji. Nevěděl co dělá. Alkohol ho natolik pomátl, že začal mít ve všem zmatek. Neviděl před sebou onu upištěnou blondýnku, ale Amber. Místo slov se jí rozhodl políbit. Jenže jeho mozek si neuvědomoval, že je před ním někdo jiný.

Sharon se rozhodla chopit situace a přitáhla si ho polibku blíž. Přitom Steve upustil lahev v ruce a ta se po té roztříštila na podlaze. Nikdo to však mimo kuchyň kvůli hlasité hudbě neslyšel.