𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

Epilog

*O pět let později - Brooklyn*

Ve velkém domě na kraji města bylo zrovna opravdu rušno. Probíhaly velké přípravy na dnešní narozeninovou oslavu holčiček Lily a Amy. Slavily dnes svých pět let a nemohly se dočkat ostatních.

Do toho všeho stihla Amber otěhotnět znovu a nyní se nacházela v sedmém měsíci. Ale už jí to nevadilo. Mateřskou si užívala plnými doušky a byla ráda, že první roky jí Steve opravdu hodně pomáhal. A to bylo pro rodinu velké plus. I Steve nemohl dočkat, až se stane znovu tátou.

„Opovaž se ten dort nosit, jinak si ublížíš," zamračil se Steve, když spatřil nyní už svou manželku, jak vyndala z lednice velký narozeninový dort pro holky. Neměl rád, když se takto namáhala.

„Pozdě," protočila Amber očima a položila dort na linku. Přitom nohou zavřela lednici. Když už matka, tak na plný úvazek. Když byl Steve přes den v práci, nikdo jí nepoučoval.

„Tatííí!" ozvalo se z obýváku a po té do kuchyně vběhla Lily i Amy. Amber raději dělala, že tam není, protože si děti vyžadovaly pozornost táty. Rogers si povzdechl a podíval se s úsměvem na obě dcery. Lily měla hnědé vlasy po matce a modré oči po otci tak jako Amy. Ale ta měla vlasy blonďaté. Prostě celá po Stevovi.

„Ano?"

„Lily mi bere hračky!"

„Nechce si se mnou hrát!"

„Holky..." povzdechl si Steve a dřepl si k nim, aby se jim výškově vyrovnal. „Amy, proč si nechceš hrát se svojí sestřičkou?" podíval se na jednu z dcer a zatvářil se vážně.

„Lily si chce pořád na hrát na Elzu. Já nechci být Anna," postěžovala si Amy a zamračila se. Vždycky nebyla takový andílek, jakým se zdála být na první pohled.

„A nechcete si jít hrát na něco jiného?" navrhl Steve a doufal, že na to obě holky přistoupí.

„Ne!" odpověděly rázně obě dvě najednou. Rogers se postupně začal vzdávat šance, že by spor těchto dvou pětiletých sestřiček zvládl vyřešit. Celkem se za sebe styděl, jelikož vojáky na základně zvládl zkrotit v pohodě. Ale děti mu dělaly problém?

„Amy, Lily. Co kdybyste šly odnést do jídelny tady ty tácky a kelímky? Hosté za chvíli dorazí," Amber se na ně mile usmála a vzala z linky už vyndané papírové tácky a plastové kelímky. Steve se postavil normálně a ohromeně sledoval děti, jak si poslušně od Amber vzaly tácky i kelímky a běžely je odnést. Zase byl v kuchyni příjemný klid.

„Jak jsi to udělala?" zeptal se Steve Amber. Celkem se ho dotklo to, že holky víc poslouchaly mámu a ne i jeho. Přišel si najednou jako špatný otec.

„Musíš jim umět sehnat zábavu," pokrčila Amber rameny a pokračovala ve vaření oběda. Akorát vypnula plotnu a hrnec dala na stranu. Steve si povzdechl a došel zezadu k Amber a opatrně jí objal. Nechtěl ublížit miminku v bříšku.

„Proč ty roky tak utíkají. Jakoby se narodily teprve včera," políbil Amber do vlasů a rukama kolem jejího těla jí znemožňoval jakkoliv pokračovat ve vaření. Amber to ale nevadilo. Jen se usmála.

„A to tady za dva měsíce nás bude zase o jednoho víc," vydechla a pohladila svého manžela po ruce. Líbilo se jí, jak se o ní staral.

„Už se nemůžu dočkat," uculil se Rogers a trochu povolil objetí, aby se na něj mohla otočit čelem. Byl nejšťastnější chlap na světě. Měl velký dům, krásnou ženu, dvě děti a jedno na cestě. Nic lepšího si přát ani nemohl. A to si před lety myslel, že něco takového je nemožné. Spletl se. To čekání za to stálo.

„Ani já. Doufám, že bude klidnější než holky. Dost by nám to ulehčilo práci," zasmála se jeho manželka a pověsila se mu rukama kolem krku. Samozřejmě byla nohama pořád na zemi, ale měla tak lepší výhled na jeho dokonalé oči, které na něm milovala.

„Třeba bude po mě," prohlásil blonďák hrdě a přitom se pobaveně ušklíbl, protože se Amber zamračila. Nelíbilo se jí to.

„To doufám, že ne," zapřela okamžitě jeho teorii a Steve se též zamračil. Přitom semkl rty do úzké linky.

„To bolelo."

„Chci, aby to malé bylo po nás obou," umanula si Amber s vážným pohledem. Myslela to smrtelně vážně. Nejspíš by doma dalšího "slušňáka" nepřežila. A to byl Steve už zkažený celkem dost.

„To bude asi nejlepší," přikývl Steve a přestal se mračit. Uznal, že má Amber pravdu. Manželka se pousmála a dala mu malou pusu na rty. Stále se od něj neodtahovala, protože objetí jí přišlo až moc příjemné na to, aby pokračovala v práci. „Máš už jméno?"

„Ještě ne. Ani nevíme, jestli to bude holka nebo kluk.”

„Tak můžeme vymyslet jména dvě a až se narodí, tak bude vyřešeno,” navrhl Steve s širokým úsměvem. Amber pustil a klekl si před ní, přičemž jí pohladil už po vystouplém bříšku. Ještě se to malé ani nenarodilo a už ho miloval. Trochu Amber vyhrnul tričko a se vší láskou dal pusu na bříško s jejich malým pokladem.

„Nezapomeň, že máš ještě dvě dcery. Aby nezačaly žárlit,” zasmála se brunetka, když ucítila rty na bříšku. Bylo to kouzelné. Rozhodně manželství s kapitánem nelitovala.

„Neboj. Všichni tři dostanou to nejlepší a budu je rozmazlovat,” uculil se Steve a bříško políbil znovu. Ucítil, jak děťátko koplo, když měl dlaň ruky položenou na boku bříška. Amber to tentokrát tolik nezabolelo. Naopak se usmála ještě víc. Bylo neuvěřitelné, jak to dokázalo reagovat na Stevova slova.

„Ten nápad se prckovi pravděpodobně líbí,” poznamenala Amber a podívala se manželi do očí, když se zase normálně postavil.

„Ještě aby ne,” tiše se zasmál a Amber políbil láskyplně na rty. „Děkuju za rodinu, kterou jsi mi dala.”

„A já za to, že ses vrátil,” vydechla Amber a po té Steva objala. „Miluju Vás, kapitáne.”

„A já Vás... Paní Rogersová... ”

Konec