𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

9.

Jakmile Amber viděla ve snu znovu zemřít sama sebe, probudila se a trhaně se nadechla. Skoro každou noc prožívala pořád jedno a to samé. Přišla si jako blázen. Proč se v tom snu viděla ve druhé světové válce? Proč tam byl Bucky, ona i Steve a měli zbraně? A jako bonus měl na sobě Steve uniformu v barvách vlajky. Nerozuměla tomu. Stále si tentýž otázku pokládala pořád dokola a nemohla se toho nijak zbavit. Zranění na boku jí zabolelo, jakoby se na sebe snažilo upozornit. Amber bolestně sykla.

„Dohajzlu,” zasténala a zajela si rukama do vlasů. „Klid, Amber, je to jen sen. Neumřela jsi. Nikdy jsi nebyla ve druhé světové válce ani nic podobného,” snažila se uklidňovat vlastními slovy, ale přitom si stále víc přišla jako blázen.

Bez klepání se otevřely dveře jejího pokoje. Dívka doufala v kohokoliv z jejích rodičů, ale byl to bohužel Ward. V duchu si pomalu přála i Rogersovu přítomnost. Raději, než toho, co před ní právě stál.

„Co se stalo, lásko. Vždycky se ti to líbilo,” usmál se a narážel tím na předešlou událost u stolu, díky které utekla do pokoje. Amber se zamračila, když se posadil na postel k ní a začal se k ní přibližovat. Okamžitě se odtáhla.

„Warde, ne,” snažila se mu naznačit, že se jí jeho záměry nelíbí. Ten se však odbýt nenechal a políbil ji na rty. Toužil po ní víc, než předtím. Amber se okamžitě odtáhla a zatlačila rukou na Grantovu hruď, aby ho odstrčila. Ward se přesunul následně na její krk a obsypával ho motýlími polibky. Sem tam kousal. „N-ne. Dost, prosím,” protestovala dívka dál, ale nijak se jí nepodařilo Granta zbavit.

Ward pokračoval dál ve své činnosti a každičkou vteřinu cítil, že potřebuje Amber víc a víc. Stejně na tom byla těsnost v jeho kalhotách. Amber si toho všimla a už ho konečně zvládla od sebe odtrhnout. Přišla si hodně znechucená, jak se Grant choval.

„Prostě jsem řekla dost! To mluvím čínsky, nebo co?!” zaječela na něj bez ohledu na to, že by to slyšeli jeji rodiče. Ať klidně slyší, jaký je jejich oblíbenec prase. „Už se mě ani nezkoušej dotknout!”

„Koťátko vystrkuje drápky,” zavrněl pohodově Grant a trochu se nahnul nad Amber, takže byl rty u jejího ucha. Amber se ošila. „Myslím, že by tvoji rodiče byli zklamaní, kdyby se dozvěděli, že se jejich milovaná dcerka schází s jiným klukem, než jsem já.”

„Je to jen kamará-” chtěla Amber namítnout, ale Ward ji přerušil vztyčeným ukazováčkem.

„Když trochu překroutíš pravdu a zneužiješ důvěry ostatních, jde všechno.”

„Tím chceš říct, že bys jim řekl, že tě podvádím?!”  vyhrkla Amber a cítila, jak její vztek stoupá. Tohle přece nemůže Grant myslet vážně! Blesklo jí hlavou.

„Přesně tak,” přikývl.

„Ne, to nemůž-!”

„Víš ty co? Uděláme dohodu. Ty mi slíbíš věrnost ať se bude dít cokoliv a já nebudu lhát. To je fér, ne?” Ward se nevině usmál, čímž si vysloužil od Amber vražedný pohled.

„Jsi neskutečný hajzl,” procedila mezi zuby a Ward ji políbil. Dívka okamžitě zareagovala a dala mu facku. Grant se během vteřiny probral a chytil ji za obě zápěstí.

„Jsi jen moje. Rozumíš? Jen moje a nikoho jiného. Klidně budu kráčet přes mrtvoly, aby tě nedostal někdo jiný,” vítězoslavně se usmál, když se na tváři Amber objevily pochyby a strach. Nechtěla, aby ublížil někomu jinému. Hlavně ne Stevovi. Nezasloužil si to. Začaly jí po tváři téct slzy.

„Prosím, nech mě být. Udělám cokoliv,” tiše vzlykala, když Grant zesílil stisk na jejím zápěstí. Zamyslel se.

„V tom případě mi vykuř,” umanul si a Amber vytřeštila oči. Začala litovat svých slov. S tímhle měla hodně špatný zkušenosti a doufala, že se to nikdy opakovat nebude. Spletla se.

„Ne...”

„Řekla jsi, že uděláš cokoliv, tak honem,” Ward se nenechal jen tak odbýt a Amber nezbývalo nic jiného, než se mu poddat. Proklínala se za to. Hlavně ve chvíli, kdy Ward vstal a začal si rozepínat svoje kalhoty.