𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

16.

V celkem nepohodlných botách, v kterých musela strávit ve škole celý den, doběhla k tělocvičně, kde právě probíhal trénink. Vlastně to nebyl moc trénink, jako obvykle. Uprostřed tělocvičny seděl trenér se zbylými kluky z týmu, co se po včerejším flámu rozhodli přijít, v kroužku na zemi a řešili taktiky. Nebyli oblečený ani ve věcech na trénink.

Amber se podívala na přítomné kluky a hledala Steva. Ten tu však nebyl. Pořád myslela na to, co se stalo a vinila se z toho. Nechtěla, aby to došlo takhle daleko. Chtěla se Stevem mluvit a vysvětlit mu to. Promluvit si mezi čtyřma očima a ujasnit si fakta.

„Děvče, co tu děláš?” všiml si jí trenér a upřeně ji pozoroval. „Trénink máte  až v pondělí.”

„Hledám Steva,” vysvětlila mu a muž pouze přikývl.

„Ten dnes nedorazil. Zkus to jindy.”

„Dobře, děkuji,” Amber se lehce pousmála a vydala se pryč. Přepadl ji hrozný pocit. Určitě nepřišel kvůli ní. Pomyslela si. Jakmile se ocitla na chodbě školní části, dohnala ji Natasha spolu s Carol. Byly obě zadýchané z toho, jak běžely. Amber se zatvářila nechápavě. „Děje se něco?” zeptala se opatrně.

„Ředitel vyhlásil, že před Vánocemi se uskuteční ples. Musíme tam všichni,” obeznámila kamarádku Carol, když zrovna lapala po dechu. Odpovědí Amber bylo nešťastné zakňučení.

„Jako naschvál. Už vidím, že hodím marod,” řekla po té a pomalým krokem se vydala pryč ze školní budovy. Carol i Natasha ji následovaly.

„Ale notak. Nutně tam mít s sebou kluka nemusíš. Budeš tam mít nás,” Natasha chytila dívku za ruku a povzbudivě se na ni přitom usmála, jakmile sešly dolů ze schodů na nádvoří.

„Bude to vypadat blbě a ty to víš. Ty tam aspoň půjdeš s Buckym...”

„A co já? Já nikoho třeba nemám a nestarám se o to,” zareagovala Carol okamžitě, aby se necítila odstrčená mimo konverzaci. Získala si tak pozornost rusovlásky i brunetky. „Máme před sebou tři měsíce, Amber. Do té doby to určitě nějak vymyslíme.”

„Co když ne?” Amber nechtěla přemýšlet negativně, ale v tento moment to jinak nešlo. Pořád měla pocity viny a zoufalství.

„Kam se poděla ta arogantní, egoistická a odvážná Amber Georgová?!” vyjekla Natasha zničehonic, až brunetka málem nadskočila.

„Slečna dokonalá je zamilovaná, co čekáš?” pokrčila Danversová rameny a Amber se zamračila. Odpověď Carol se jí vůbec nezamlouvala.

„Já nejsem zamilovaná!” ohradila se okamžitě.

„Ale ano, jsi. Jsi do Steva udělaná,” Natasha se vítězoslavně ušklíbla. Chvílemi hrozilo, že dostane od kamarádky pěstí.

„To není pravda!” Amber nechtěně zvýšila hlas a byla opravdu ráda, ze v okolí nikdo momentálně není. Tohle by byl opravdu trapas století.

„Proč? Nelíbí se ti?” zkusila to Carol znovu a Amber si krátce povzdechla.

„Zaprvé, mě určitě nenávidí. Zadruhé, pořád jsem s Grantem. A zatřetí, po tomhle ročníku jdu na vysokou a on se chystá na vojnu, takže by jsme se stejně museli rozejít. Neklapalo by to a vy to víte.”

„Kdo říká, že se z tý vojny nevrátí. Holky v minulém století na kluky normálně počkaly,” dodala Natasha a rozhodla si stát za svým. A měla i pravdu. Amber to věděla, ale v duchu měla obavy, že se vrátit už nemusel. Kdyby se třeba nepovedla mise, nebo by se rozhodl v zahraničí zůstat.

„Já vím, ale...to je jedno,” Amber se vzdala toho, co právě chtěla říct, jelikož by si kamarádky stejně stály za svým. Došla s nimi k chodníku u silnice a tam se s dívkami rozloučila. Rozhodla se jít domů sama, aby mohla přemýšlet.