𐌉 ѡ⍺ᥒ✝ ყ𝘰𝑢 〔ദ𝘰ᥒ𝑢⳽〕

23.

„Nesahejte na mě!” zařval Ward, když ho v poutech odváděla policie směrem k autu.

„Pane, uklidněte se,” řekl s klidem jeden z policistů a strčil kluka na zadní sedadlo auta. Mezitím nedaleko u školní budovy stála sanitka a doktoři ošetřovali zraněného Steva i Amber. Steve si kapesníkem zastavoval krvácení z nosu a jeden ze záchranářů ošetřoval zranění na těle Amber. Už teď bylo vidět, jak se jí na těle tvořily viditelné modřiny.

„Amber, zlatíčko!” křikla máma brunetky přes celé prostranství před školou zaplněné studenty a učiteli. Amber zvedla pohled a uviděla své rodiče, jak se prodírali davem směrem k jejich dceři. Byli vystrašení k smrti, jakmile jim jeden z učitelů zavolal a řekl, co se stalo. „Amber, jsme tady. Co se stalo?!” začala se její máma okamžitě ptát. Amber si povzdechla a sklopila pohled k zemi. Nechtěla teď mluvit s rodiči. Zvlášť, když měli Warda pomalu raději než jí. Mrzelo jí to.

„Amber, mluv s námi,” vyzval jí její otec, ale ani potom s nimi nemluvila. Steve sedící vedle ní chtěl něco namítnout, ale raději zůstal mlčet. Nechtěl se vměšovat do jejích rodinných problémů.

„Steve!” zaslechl i svou matku, která v tuto dobu měla být v práci, ale místo toho přijela ze strachu o svého syna. Doběhla k sanitce a ignorovala rodiče Amber, které odstrčila na stranu, aby se dostala blíže ke svému synovi. Ihned ho objala.

„Nic mi není, mami,” vydechl a čekal, až se Rogersová zase odtáhne. Po chvíli tak udělala.

„Co jsi dělal. Ředitel říkal, že jsi se popral. To se dělá?!” podívala se Sarah na Steva káravě. Se Stevem to ale ani nehlo. Necítil se, že by provedl něco hrozného. Ba naopak. Zachránil Amber před tím tyranem.

„Tak to byl on?!” vyhrkla máma Amber a podívala se na Steva znechuceným pohledem. Nevěřila tomu klukovi ani slovo. Sarah se zmateně na ženu podívala.

„Prosím?” tázala se jí. Nevěděla, co proti jejímu synovi má.

„Díky němu zatkli přítele mojí dcery!” štěkla Georgová podrážděně a zatvářila se povýšeně. Steve znejistěl. Nechápal proč byla máma Amber tak útočná. Vždyť jí nic neprovedl.

„Když ho zatkli, tak nejspíš museli mít důvod!” Stevova máma byla jasně rozhodnutá svého syna bránit. Věřila, že by Steve nikdy neudělal něco, co by ho dostalo do kriminálu.

„Paní Georgová, paní Rogersová. Prosím, uklidněte se,” ozval se za jejich zády hluboký mužský hlas, který patřil řediteli školy. Nedokázal se dívat na to, jak se ženy hádaly, i když neznaly úplnou pravdu. Potom, co si vyslechl Amber, zavolal policii i záchranku.

Obě ženy a pan George se na muže otočili, i když byli stále rozdrážděný z hádky. Došel k nim a krátce se podíval i na dvojici, které se věnovala záchranná služba. Musel zakročit, jinak by se tam jejich rodiče ještě porvali.

„Pane řediteli, co se stalo?” zeptal se okamžitě otec Amber, aby si to celé ujasnil i bez hádek.

„Paní Rogersová, Váš syn zachránil zde dceru pana a paní Georgové před znásilněním. Měli byste mu poděkovat,” ředitel se zatvářil vážně a překřížil si ruce na hrudi. Doufal, že si rodiče té dvojice uvědomí, jak velký čin Steve prokázal.

Matka Amber okamžitě zbledla a vypadala, jakoby to s ní mělo každou chvíli seknout. Táta Amber jen zaskočeně ředitele pozoroval a máma Steva též hleděla na ředitele s úžasem.

„Cože? Grant? Amber, proč jsi nic neřekla!” vyhrkla máma Amber zděšeně a podívala se přitom na svou dceru. Amber jen uhnula pohledem.

„Měli jste ho raději než mě. Nevěřili byste mi,” vydechla dívka zničeně a zpozorovala, jak se k ní blížil jeden ze záchranářů.

„Odvezeme vaší dceru do nemocnice na pozorování, abychom měli jistotu, že nedojde ke komplikacím,” uvědomil dívčiny rodiče a pomohl Amber vstát. Ta při vstávání sykla bolestí kvůli tvořícím se modřinám. Steve vstal ihned taky, aby šel s nimi, ale chytila ho za ruku jeho máma, aby mu v tom zabránila.

„My jedeme domů,” oznámila mu a táhla ho k autu. Blonďák se zatvářil zoufale, když nemohl jít s Amber. Potřeboval mít jistotu, že bude v pořádku, jenže jeho máma ho pustit nechtěla. Jakmile uviděl, že Amber zavřeli do sanitky, povzdechl si a se svěšenou hlavou usedl na zadní sedadlo auta. Připoutal se a rozhodl se mlčet.

Máma usedla za volant a nastartovala auto. I když na dnešek synovi domluvila přespání u Barnesů, nakonec změnila názor a chtěla mít syna doma pod dohledem, aby neudělal nějakou blbost. Nechala se omluvit i v práci, aby mohla být dneska v noci doma. To, co se stalo, jí vyděsilo a nechtěla, aby se to někdy opakovalo.