On.
Neměl bys na ni být tak zlý. Měl by ses krotit. Proč bych se měl ale krotit?! Kvůli takové nicce! Ty víš, že to není nicka, znamená pro tebe víc, než si myslíš. Hovno. To je jedno velké hovno! Mně nezáleží na nikom. Na nikom! ...
Zatahám se frustrovaně za vlasy a opřu si lokty o svůj pracovní stůl. Mám pocit, že mi hlava každou chvíli exploduje nad obrovským množstvím myšlenek. Měl bych ji pustit. Měl bych ji dát volnost. Zvednu hlavu a hlasitě vydechnu. Zpoza mraků vyjde měsíc. Je čas.
----
Pokládám její tělo, lehké jako pírko na postel a přikryju ji peřinou. A s odstupem ji dál pozoruji. Její nepravidelný dech mi promlouvá do hloubi těla a zubožená postava se mi vrývá hluboko do paměti.
Po včerejší návštěvě Alquementa jsem ji surově zbil. Celkově se divím, že dokáže vůbec samostatně dýchat. Její vůně krve byla natolik neodolatelná, až jsem se nakonec nechal strhnout démonem, ukrytého uvnitř mého těla. Zůstanu pohledem na jejím krku s dvěma tečkami, způsobenými mýma tesáky. Stačilo tak málo a mohl bych ji zabít.
,, Revenge. Proč jsem v mém bytě? Chceš se mě zbavit?" Protne její sametový hlas ticho pokoje.
Nastřažím uši, aby mi neuniklo ani jedno jediné slůvko. I přesto, že to by se nikdy nestalo.
,,Nechci se tě zbavit. Jen sis toho se mnou vytrpěla už dost a nechci aby jsi trpěla ještě víc. Jsem nevyzpytatelný." Zvedne se na loktech a zadívá se na mě skrz tmu.
,,Zůstaň. Prosím." Lehne si zpátky a lépe se přikryje peřinou. Semknu pevně rty a vydechnu. Rychlým pohybem se ocitnu vedle ní a opřu se hlavou o čelo postele. Agony se ke mně ale přitiskla a hlavu si položila na mou hruď. Překvapeně jsem se na ní díval a až poté, co jsem si uvědomil, že mám ruce zdvižené, je lehce na ni položím.
,,Vím, že jsi to neměl nikdy lehké. Ale mohl by jsi být ke mně někdy více milejší. Jsem jenom člověk, mám své limity co zvládnu." Naslouchám jejím myšlenkám. Co se jí právě teď honí hlavou. Zavřu ztrápeně oči a pohladím ji po vlasech. Lehce se pod mým dotykem napne ale hned se uvolní.
,,Nikdy mě nepřestaneš překvapovat Agony. Jsi ... jedinečná dívka." Řeknu tiše a ona se na mě otočí.
,,Přesto jsi ke mně krutý a ..." Nenechám ji dopovědět její větu a položím ji prst na rty. Tohle nemá cenu řešit.
,,Já vím ovečko." Políbím ji na rty a bez jediného slova se jako pára z hrnce vypařím z jejího bytu.
ČTEŠ
STUPID SHEEP
VampireLáska ke mně Tě natolik zaslepila, že jsi nebyla schopna vidět mou pravou tvář. Ty stupidní malá ovečko. Příběh je psán z pohledů dvou osob. Ze začátku jsou kapitoly kratší ale postupně se prodlužují.
